Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Urážka Ježíše a ponížení křesťanů?
datum / id30.05.2018 / 488122Vytisknout |
autorkvaj
kategorieÚvahy
zobrazeno257x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Urážka Ježíše a ponížení křesťanů?

     „Ježíš, ne Caesar, toť smysl našich dějin a demokracie,“ napsal TGM. Dlouho se ústřední postava křesťanství ve větší míře veřejně neprobírala, ale nyní Ježíšem kdekdo opět operuje kvůli divadelní hře, v níž znásilňuje muslimku.
     Od doby, kdy prezident Masaryk dal Ježíše do středu našich dějin i demokracie, uplynula řada desetiletí a my jsme se za tu dobu stali prý nejateističtější zemí na světě. A právě v této zemi se náhle vzedmula vlna odporu vůči kontroverznímu divadelnímu kusu a zároveň na obranu křesťanských hodnot? Vytržena z kontextu hry je scéna, kdy Ježíš znásilňuje muslimku, jistě pochybená a nechutná. Většinou ad hoc probuzení Ježíšovi obránci ovšem tvrdí, že byl uražen hlavní symbol křesťanského náboženství, poníženi věřící, a podle některých dokonce, že to byl útok na vše, co dalo vzniknout naší civilizaci, že „je to snaha o naše zničení a postupné podkopávání našich kořenů“. Je to tak?
     Abych předešel mému zaškatulkování čtenáři, předesílám, že mi nekonvenuje politické zaměření a vyznění hry Olivera Frljiče „Vaše násilí, naše násilí“, otázky, které v ní autor nastoluje, podle mého takto nestojí. Necítím se však hrou uražen, ponížen nebo dotčen a nevolám po jejím zákazu. Jenže ve vzniklé bouři kolem scén s Ježíšem a muslimkou a také statní vlajky, kterou si herečka vytáhla z vaginy, vůbec nejde o hru samotnou, ani o otázky umění. Jde o boj, nikoli však za záchranu naší civilizace, našich hodnot a kořenů, nýbrž politických ambicí. Co jiného než politické ambice může totiž svést do jednoho šiku (abych se vyjadřoval stylově ve válečnických termínech) katolickou církev, extrémistické hnutí „Slušní lidé“, okamurovce, komunisty, Sládkovy republikány a „muslimobijce“ všeho druhu?
     Vrátím se však k Ježíšovi. Je snad symbolem křesťanské víry? Určitě ne! Pro křesťany je nebo by měl být „Božím Synem, který přišel na svět proto, aby vysvobodil člověka z moci zla, z moci smrti a daroval lidem nový život v lásce zde na zemi a věčný život v Božím království“. A jelikož se svým Otcem jedno jsou, je Ježíš živoucí Bůh. Nemůže být tedy modlou, a kdo z křesťanů jej považuje za symbol, dopouští se modloslužebnictví, což je podle Bible hřích (hned druhý v hierarchickém pořadí Desatera). 
     Pro lidstvo obecně je pak Ježíš naprosto mimořádnou postavou. Nemá s nikým srovnání, neboť „byl jediným mužem v dějinách, který s největší láskou a pokorou sloužil všem až k sebeobětování, jeho učení i příklad jeho života vnáší nové hodnoty do světa plného sobectví, pýchy a bezohlednosti“. Právě takového Ježíše postavil Masaryk právem do centra našich dějin, ale i demokracie obecně, protože ta není podle TGM panováním, ale prací k zabezpečení spravedlnosti. Není však spravedlnost bez lásky k bližnímu, kterou přikazuje Ježíš.
     Nyní se zeptám: může živoucího Boha, Krista, zvěstovatele pravdy a lásky, Syna člověka zhanobit a urazit jakákoli divadelní hra? Může někoho, kdo v Ježíše skutečně věří, ponížit jakákoli scéna v divadelní hře? Symbol lze zhanobit, Boha ani člověka ne, pokud to dotyčný neudělá sám. Kdo ale potřebuje symboly? Určitě ti, kteří se chytají k boji nebo už rovnou bojují, protože pod symboly (modlami, „monstrancemi“) se jednotky dobře šikují. Nezáleží přitom na tom, jestli jde o semknutí armád ke skutečné válce, či o stmelení stoupenců politické síly k naplnění ambicí jejích vůdčích figur. 
     Vojáci před bitvou nepotřebují myslet, mají vzhlížet k symbolu a řvát své bojové naladění. Zkrátka musí být dostatečně zfanatizováni. A právě o to jde v současné vřavě kolem dvou scén ve Frljičově hře, které funguje jen jako vhodná záminka. Jenže právě proti takovému pojetí dějin Tomáš Garrigue Masaryk vyslovil svou myšlenku: „Ježíš, ne Caesar, toť smysl našich dějin a demokracie.“ Caesar znamená boj, zabíjení, stavění lidí proti sobě nenávist k nepříteli, kdežto Ježíš je pravým opakem Caesara.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

04.06.2018 08:14:55kvaj
redaktor prózy

Pak je asi problém v tom, co si já a co ty představujeme pod pojmem mainstream. Našel jsem ve vyhledávači nejméně deset článků týkajících se rezignace Petra Osolsobě na webech různých novin.

03.06.2018 21:41:05aleš-novák

Vyjadřoval se kdejaký jouda, tak mohl divadelní profesor taky dostat prostor... Ani to nemuselo mít palcové titulky.

03.06.2018 14:33:24kvaj
redaktor prózy

Nemyslím si, že z hlediska mainstreamu jde o nějaké schéma. Tam jde vždy o posouzení důležitosti té či oné události nebo tohop kterého jevu. Dost dlouho jsem dělal noviny, takže vím, že je velmi těžké rozhodnout, jaké místo a jaký prostor čemu věnovat a zda to vůbec stojí za zaznamenání. To vše se navíc děje ve velkém spěchu. V tomto případě jde o to, zda gesto rezignace jednoho člena Umělecké rady DIFA JAMU je opravdu tak zásadní událostí, o které by se mělo referovat na titulce s palcovými titulky?

03.06.2018 13:20:03aleš-novák

v celé té mediální smršti Osolsobě úplně zanikl...nezapadal do mainstreamového schématu dobrý umělec vs zlý odpůrce...

03.06.2018 12:21:53kvaj
redaktor prózy

Před chvíli jsem na blogu idnes.cz uveřejnil text, v kterém gesto Petra Oslosobě i článek paní Janské zmiňuji. Díky.

03.06.2018 10:27:30aleš-novák

https://gabrielajanska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=665315

31.05.2018 22:02:17kvaj
redaktor prózy

Třeba už v tom skládání má cvik, třeba jako parašutisti s padákem.

31.05.2018 21:07:26Zdenda

Aha. No stejně musela být asi hodně dobře složená.

31.05.2018 18:56:10kvaj
redaktor prózy

Bez žerdi? Zábavná připomínka.

31.05.2018 18:55:23kvaj
redaktor prózy

Byla menší, neměla standardní rozměry státního symbolu.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.