Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nebe

01. 06. 2018
17
9
861
Autor
Marcela.K.

jak ptáci v dálce

život mizí

do bílých vlasů paměť skrytá

 

ten čas kdy s námi nepočítá

přichází s hůlkou

naproti

 

odmyká dveře

zavrávorá

jak pomoci

jak věděti...

 

ve stáří sny

se k mládí vrací

a cesty jsou tak nesjízdné

strach se jen trochu zapotácí

zašeptá

jednou vše stejně pomine

 

v očích se rosa zatřpytí

na rtech se ztrácí tichá slova

 

kdypak se ještě potkáme

naposledy

přec‘ není znova

 

jak ptáci v oblacích se ztrácí…

 

snad jednou sejdeme se tam

kde na lásku se nedoplácí

kde nikdo nezůstane sám


9 názorů

Marcela.K.
26. 02. 2021
Dát tip

Annie, dožil se požehnaného věku, ale každá návštěva u něho pro mě už byla otázkou... 


annnie
26. 02. 2021
Dát tip

Došly mi slova, Marcelko. Tak jen tip a pá a.


Marcela.K.
25. 02. 2021
Dát tip

.


Diana
04. 06. 2018
Dát tip

Velice mne to oslovilo:: mimořádně sdělné. Ač smutné, tak přece usmířené a s určitou nadějí. Skvost!*


Kočkodan
02. 06. 2018
Dát tip
Po vzoru kolonijních ptáků skupina brachyň a brachů xkrát se slétne na Písmáku a holí nabančí i strachu. (lehký úsměv)

Jeff Logos
02. 06. 2018
Dát tip

Je citit stesk a smutek, přesto vzletné


a2a2a
01. 06. 2018
Dát tip

Ten text nevznikl pro nic za nic.


Dagmaram
01. 06. 2018
Dát tip

Milé, příjemně plynoucí


...*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru