Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Krvavý skutek
datum / id02.06.2018 / 488250Vytisknout |
autorSylme
kategorieVolné verše
zobrazeno38x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Krvavý skutek

Krvavá stružka do potoka stéká,

zda-li ví ta dívka,

jak hroznou věc provedla?

Jak svou duši ďáblu zaprodala?

 

Ví, ta duše nečistá, že se prohřešila?

Ví, že svého manžela zabila?

Či snad z čirého šílenství konala?

Proč duši svou peklu zaprodala?

 

Kdo ví, jak to bylo, 

kdo ví, co se jí stalo.

Jen v její mysli zůstává,

čin, který vykonala.

 

Dívka jej před očima má,

stále na něj vzpomíná.

Ať utečou věky, či řeka času,

dívka ví, a zná svůj čin, vzpomíná.

 

Tu noc, bez úplňku, vyšla ven.

Cítila se dobře, když plela len,

avšak na vzduch chtěla,

proto ven na terasu vyšla.

 

Zde nemilé překvapení,

čekalo na ni.

Na bálkoné stál,

muž, o kterém se jí sen zdál.

 

Dívka na něj ve strachu hleděla,

v duchu se modlila,

Pána Boha prosila,

aby peklu nepropadla.

 

Muž však klidně stál,

svůj zrak na ni upíral.

Děsily ji jeho oči,

plné divokosti, jen skočit.

 

Co zde chceš, pane?

vyklouzne jí náhle.

Rychle ruku na ústa tiskne,

jistá si je, že ji trest stihne.

 

On se však jen smál,

skoro se za břicho popadal,

tiše se na ni usmíval,

žádnou zbraň nehledal.

 

Řekni, kdo jsi? ptá se dívka,

teď si je jistá,

že muž tajemný odpoví,

i když, kdo ví?

 

Muž se jen ukloní,

jméno jí ochotně prozradí,

jen jednu podmínku stanoví,

že se stane jeho chotí.

 

Dívka ochotně kývá,

mužova tajemnost ji láká,

své pasti muž nastražil,

dívku nešťastnou polapil.

 

Druhý den se svatba chystá,

dívka bere si muže, je si jistá.

Její matka tiše sedí,

podivnému muži nevěří.

 

Její dcera řekne ano,

nad její hlavou spadne lano.

Dívka hlavu zvedne,

muž si tiše povzdechne.

 

Nyní si má, už nic nezměníš.

Na můj hrad se mnou poletíš.

Staneš se mou chotí, věrnou paní,

cesty zpět už není.

 

Dívka s mužem v páře mizí,

její tvář se zmatkem kroutí,

co to dělá její muž,

on snad vytahuje nůž?

 

Muž hodil dýku do srdce otci,

dívka křičí,nech ho přeci!

Ale to už oba zmizeli,

otec na zemi krvácí.

 

Dívka se udiveně rozhlédne,

po prostorné komnatě.

Muž se spokojeně usmívá,

pokoj oheň zahřívá.

 

Dívka se na muže otočí.

Kdo jsi? na něj se osočí.

Muž jen hlavu skloní,

dobrým tedy mužem není.

 

Má drahá, měla jsi říci ne,

protože ve dne jsem hrabě,

v noci jako vlkodlak zabíjím,

smrt jiných krutě přehlížím.

 

Dívka po dechu zalapá,

je v rukou vlkodlaka.

Co si nebohá počne?

Jak jen dívka uteče?

 

Tak po prá letech se jí dítě narodí,

v ukrutných bolest ho porodí.

Její muž se raduje,

velký křest připravuje.

 

Dívka těsně před obřadem,

projde zahradou a domem,

muže svého hledá,

že u potoka na něj čeká.

 

Když hrabě k potoku přijde,

dívka náruč svou rozevře,

nůž do srdce svého muže,

v rychlosti světelné zabodne.

 

Tak tu teď smutně sedí,

na dílo své hledí,

svou vinu těžce nese,

pak usnese se.

 

Dítě své zabít musí,

a pak sebe sama,

jinak se nedožije rána,

nikdo z vesnice.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.