Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Pomsta je sladká, někdy bolestivá
datum / id03.06.2018 / 488282Vytisknout |
autorSylme
kategorieJen tak pro radost
zobrazeno28x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Pomsta je sladká, někdy bolestivá

Bylo vlahé ráno,

bylo to tak dávno,

kdy dívka pro vodu šla,

o lásce své přemýšlela.

 

Jak jí potok nohy omýval,

na loutnu za ní hrál,

krásný princ s klisnou,

krásnou, ale mlsnou.

 

Princ se na dívku zadíval,

až po uši se zamiloval,

hned ji k sobě zval,

aby za ženu si ji vzal.

 

Dívka ho však odmítala,

na lásku svou myslela,

nevěděla, jak prince naštvala,

ani jakou bolest přivolala.

 

Princ jako vlivný muž,

vyhledal si nůž,

i milence dívky něžné,

už dávno po ní prahne.

 

Milenec prince rád přivítá,

hostinu mu přichystá,

netuší, že princ nůž si chystá,

jak je milenec duše čistá!

 

Dívka po pár dnech,

jde se podívat, jak má se milenec.

Svého milého v krvi najde,

hrůza čirá hned ji pojme.

 

Kdo takovou hrůzu udělal?

Kdo jejího milého zamordoval?

Proč se tak stalo?

Jak se to jen přihodilo?

 

A tak dívka pohřeb chystá,

ničím si již není jistá.

Kdo jejího milého zabil?

Proč to dělal? Proč tak učinil?

 

Tak tiše seděla,

na hrob milencův hleděla.

Když k ní princ přišel,

před dívkou chvíli klečel.

 

Co tě trápí panno krásná?

Copak je to nešťastná láska?

Či snad pouze provinění?

Které čisté není?

 

Dívka mu nic neříká,

má pocit, že zná viníka.

Kdo jsi princi, že poznáš utrpení?

Snad tvé svědomí čisté není?

 

Princ se na ni usměje,

pak krásnou píseň zapěje,

dívka kouzlu ísně podlehne,

prince si vezme za muže.

 

Jak tak roky jdou jako řeka času,

husa se dočkala klasu.

Dívka se z kouzla probrala,

princovu lest prokoukla.

 

Jak nešťastná a uzoufaná,

po chodbách hradu chodila,

jednoho dne na knihovnu narazila,

a z knihovny hlasy zasechla.

 

Jistě princi, vražda je schována,

nikdo neví, že před ety její láska skonala.

Nikdo neví, že vy jste ho zabil,

aby jste se s ní oženil.

 

Dívka v tváři zbledne,

za dveře, rychle.

Tak se za dveře schová,

dále prince a rádce poslouchá.

 

Dobře je, že mne nepodezírá,

vraždy kruté ani nezná.

Jistě již na ni zapoměla,

kouzlo na ni působí, jistě si nevzpoměla.

 

Jak dívka jejich rozhovor vyslechla,

vzteky a odporem se otřásla.

Toho netvora si ona vzala?

Za takovou stvůru se provdala?

 

A jak noc míjela ji,

dívka s kuší na rameni,

zamířila do pokoje prince,

pomstu, že vykonat chce.

 

Tak do pokoje vtrhla,

svého muže zabila.

Pak se z věže vrhla,

na nádvoří se rozplácla.

 

Tak dívka skončila,

svého milého pomstila,

bylo to však správně?

To se již nikdo nedozví....

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.