Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Na poště
datum / id06.06.2018 / 488400Vytisknout |
autorzd.hledač
kategoriePovídky
témaAkční
zobrazeno79x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Na poště

Tři přepážky ostravské pošty na Výškovické, všechny tři otevřené, před každou zhruba stejně dlouhá fronta. Je úplně jedno, do které se zařadím, vždycky je to ta, ve které to začne váznout. Mám už své zkušenosti. Vždycky je to ta, do které kdybych si nestoupnul, tak už jsem dávno doma… zatímco doma jsou pokaždé všichni ti ostatní, co si UMÍ stoupnout…

Ve frontě přede mnou úžasný vzorek lidstva, všechno, co pánbůh stvořil, a lidi dokázali za tisíce let zkřížit, zušlechtit, dokurvit… kus mého ostravského světa. Jde to pomalu, podle očekávání, nejpomalejší fronta ve vesmíru… takže vše, jak má být. Jsem klidný. Jsem klidný!, snažím se si vsugerovat…

Byl bych ještě klidnější, kdyby bábrle u okýnka nehledala týden občanku v kabelce, aby ji posléze našla připravenou v kapse kabátu, to abych moc nezdržovala… kdyby chachar přede mnou nedržel místo dalším dvěma podobným, kteří se za ním sprostě vecpali (aniž by tušili, pičusi, že se vecpali do nejpomalejší fronty ve vesmíru)… kdyby obsluhující dáma u přepážky pořád někam neodbíhala, netelefonovala, neodpovídala na dotazy kolegyně… a kdyby to nebyla zrovna TA dáma, se kterou mám každoměsíční výstupy při pátrání po mé pravidelně ztracené složence s invalidním důchodem o částce 5 468 korun.

Jsem klidný, lžu si nestydatě, a už se před sebou ani nečervenám. Budu jednat s rozvahou, s úctou k poštovnímu úřadu a jeho zaměstnancům, a vyhnu se některým nepěkným slovům, třeba takovým slovům, jako jsou zasraná pošta, fašouni, komunisti, a bordel jak u cigánů, která mi minule v jednání nijak moc nepomohla, a proti kterým se ohradila nejen dáma u přepážky, ale i jedna rómská holčina ve vedlejší frontě, ač jinak se cigáni drží většinou věrně na té správné straně, zvláště v případech, kdy jim přijde ŠEK o hodinu později, než jsou zvyklí…

Táhne se ta nekonečně pomalá fronta jak smažený eidam, jak čekání na milou, když se dlouho svítí v ložnici rodičů… Kolem ní a skrze ni probíhají čísi a čímsi ulepená děcka, z venku je slyšet kňučení uvázaných čoklů, kteří dovnitř nesmí, jak je to správně naznačeno na piktogramech na dveřích pošty, a to ani v doprovodu rodičů, nebo se zmrzlinou…  děcka dovnitř bohužel smí, a nesmí se uvazovat venku, což se mi zdá dost pitomé nařízení… Pomalá nepomalá, nakonec stojím u okýnka i já.

Zhluboka se nadechnu do břicha, jak jsem to viděl na obrázku jóga pro každého, a s výdechem klesám do chaturangy… Jsem připraven…

„Dobrý den, já mám zřízený odnos, a jdu si vyzvednou složenku s důchodem,“ hlásím s úsměvem hladové piraně, a podávám dámě občanku.

„Jistě, moment…,“ dáma chvíli hledá v počítači, a pak odchází. Tohle už znám, vrátí se za pár minut, a buď přinese, nebo ne. Většinou ne. Jsem na to připravený. Budu klidný, i když se vrátí bez. Vrací se bez.

„Tak bohužel ta složenka tu ještě není,“ zkouší to na mě, a snaží se mi vnutit zpět můj ÓPé, ale já už dávno nejsem včerejší.

„Tu složenku pošta přebrala pátého čtvrtý. Dnes máme dvanáctého,“ informuji ji zasvěceně.

„No jo, ale tady není,“ znovu mě ubezpečuje o něčem, co oba dávno víme.

„Kde tedy je?“ zkouším nějak logicky navázat.

„A neskončil vám odnos? On je vždycky časově omezený…“ I tohle znám z minula, vytahuji z aktovky kopii smlouvy o zřízení odnosu.

„Odnos trvá ještě půl roku. Ještě nejmíň na půl roku mám přiznaný důchod…“

„Aha… tak já nevím. Stejně nechápu, proč si v dnešní době nechávají lidi posílat peníze složenkou…“, přešla dáma do protiútoku.

„Já po vás nevyžaduji, abyste to chápala, já chci vědět, kde je moje složenka. Co chápete a nechápete zde není relevantní…“ Na tuhle formulaci jsem obzvlášť pyšný, mám ji z jednoho dílu kriminálky Jack a Tlusťoch.

„A nechcete si u nás zřídit účet?“ pokračuje dáma ve své zajeté strategii.

„Děkuji. Chci jen svoji složenku. Chci svoje peníze, někde být přece musí.“

„No, tady ji nemáme. Nejlepší bude, když si zavoláte tomu, kdo vám ji poslal, a požádáte si o výplatní znaky. Pak si ji můžete nechat vyplatit na kterékoliv poště, i kdyby se fyzicky třeba ztratila…“ Voda na mlýn se tomu říká, nasadit křídla, nebo tak něco… Jsem v laufu, a exceluju.

„Tady!“ podávám jí vítězoslavně papírek do okýnka. „Podací číslo, datum, okresní razítko, částka, adresa příjemce…“ Zavolal jsem si na pražskou sociálku už preventivně. Stává se ze mě zkušený, a správně otravný důchodce.

„No tak to tedy… vám vypíšu ručně… a vyplatím…,“ ťukala údaje do klávesnice… „…á, nevyplatím. Vaše složenka byla vrácena!“ vykřikla nadšením, že se vyjevil tajuplný osud té zbloudilé nešťastnice.

„Jak – vrácena? Ta složenka má být uložena na téhle poště, ještě nejmíň dva týdny, a až pokud si ji nevyzvednu, vrací se zpátky…“

„Já tu mám poznámku, že se vrátila. Na tyhle znaky už vyplatit nejde. Musíte si zažádat o nové zaslání.“

„Před hodinou jsem s nimi mluvil, ta složenka tam není!“ Myslím, že jóga se dost přeceňuje, nebo že to domácí cvičení podle internetu neprovádím úplně správně.

„To ona tam za pár dní dojde. Vrátí se. Až pak si můžete zažádat…“

„A kdo ji teda vrátil zpátky? Proč?“

„No to já nevím, já jsem tady za přepážkou…“

„Ale já mám s vámi smlouvu o odnosu, a tam je jasně napsáno…“

„Se mnou žádnou smlouvu nemáte.“

„Já mám smlouvu mezi Hledačem a poštou, do prdele, a vy tu pro mě zastupujete poštu, tak se obracím na vás…“

„Nebuďte hrubý. To je věc pošty třicet, tady jsme na čtyřicet čtverce, uložíme, co nám pošlou… Požádejte si o opětovné zaslání…“

„To snad není možné! Máte tu bordel jak u…,“ a rychle se raději rozhlížím, jestli doříct, nebo spolknout…

Dostávám občanku, a papírek s již neplatnými podacími znaky. Poražen na hlavu, bez peněz, ovšem zdaleka nepropadnut zoufalství.

Příště budu připravený zase o kousek líp, neboť, jak jsme měli v dílně za soudruhů napsáno na nástěnce, teprve praxí se člověk stává mistrem…

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

14.06.2018 20:00:56zd.hledač

jsem někde četl:

ve frontě na České poště jsem se moc zdržel, ještě že měl vlak Českých drah takové zpoždění... už začínám chápat ten systém :-) 

12.06.2018 12:47:54Lakrov
redaktor prózy

Z počátku si sice říkám, že mě tahle lamentace možná nebude bavit, ale brzy  zjišťuji, že máme "společného nepřítele", a tak neezbývá jen přitakávat,  třeba slovy "moje řeč"  Pošty si to zaslouží.  

11.06.2018 18:50:29zd.hledač

tak určitě, vyhlížel jsem tě, až mi oči slzely... :-) a děkuju!

11.06.2018 00:17:02Kočkodan
Moc se omlouvám, že jsi kromě peněz musel čekat i na můj pochvalný komentář. (což pro tebe bylo možná ještě nepříjemnější...) ;-)
08.06.2018 19:40:03zd.hledač

moc všem děkuju! minulý měsíc složenka čekala! tento už zase ne, tak pátrám :-)

 

Fruhlingu - přesně tak! není to o nic složitější, než popsat svůj první fárací den, prostě napíšeš, jak to bylo, nic není potřeba vymýšlet. je dobré, že se nám pořád něco děje :-)

08.06.2018 13:59:59K3
redaktor prózy

Mám takový dojem, že čím větší úřad, tím větší chaos a neochota. S tím na vsi problém nemáme, kor když je pošťačka sousedka. Svižně a vtipně napsané.

07.06.2018 17:05:37Fruhling
Mne teda prijde, ze napsat hejtersky vtipnou historku z posty / uradu neni moc obtizne. Nebo mozna naopak je.
07.06.2018 13:23:07agáta5

chaturanga nějak nevyšla :))))) jsem se upřímně zasmála cizím problémům :))))) moc dobře jsi to, moc dobře

06.06.2018 23:51:57Jeff Logos

Výstižné a humorné.

06.06.2018 22:21:07Gora
redaktor poezie a prózy

Zdeňku, donutils mne smíchem skoro k pláči...hlavně touto větou:

 Co chápete a nechápete zde není relevantní…“ Na tuhle formulaci jsem obzvlášť pyšný, mám ji z jednoho dílu kriminálky Jack a Tlusťoch.

Celé jako černohumorné dílko dobré, a pravdivé s nepatrnou nadsázkou:-), do hloubky se asi nedá...prostě jdou ti i povídky...


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.