Fatimin deník 11

Příběh, který hodláte číst je pouhá fikce autorova. Nic z uvedených událostí se nezakládá na pravdě. Události a jména jsou smyšlené. Podobnosti se skutečnými lidmi a událostmi jsou tedy naprosto náhodné.

          Služka odešla jako obvykle. Těšila jsem se, že následující den, v pátek, nepřijde. Chvíli jsem si ještě četla noviny a seděla v kuchyni. Najednou jsem pocítila bolest v podbřišku a tlak, který vystřeloval do zad, až někam pod žebra. Instinktivně jsem si sáhla do rozkroku a zjistila, že krvácím. Dostala jsem měsíčky, a jak jsem si rychle spočítala, přišly v termínu. V koupelně jsem se omyla. Pak jsem přešla  do obývacího pokoje, abych se tam natáhla na pohovku.

           Pokoj byl vcelku skromně zařízený. Letitý nábytek, pohovka, dvě rozložitá křesla, stolek se sklem a několik skříněk jistě už pamatovaly mnoho nájemníků. Zlacení na dřevě se olupovalo a gauč byl prosezený. Na jedné z komod stála televize a vedle ní kazetový magnetofon. Všechna dvířka byla zamčená a klíčky od nich měl Ismaíl na svazku, který nosil  stále u sebe. Neměla jsem tedy co prozkoumávat. Na zdích bylo několik polic, které sloužily jako plochy pro uložení suvenýrů egyptského původu. V rohu místnosti, který směřoval směrem k Mekce, byl položen malý modlitební kobereček.

          Již jsem se dlouho nemodlila, cítila jsem jakousi povinnost či potřebu odčinit tento dluh, a tak jsem klesla na kolena a šeptala slova první súry (Fátichy) z Koránu: "Bismi Alláhi ar-rachmáni rachím..."

          X X X

          Ležela jsem na pohovce v obýváku asi hodně dlouho, usnula jsem. Musel už být docela pozdní večer, když mě vzbudil Ismaíl svým hřmotným příchodem. Vstala jsem a šla  se podívat, jestli je to opravdu on. Zouval si boty v předsíní a svlékal se. Všimla jsem si, že oblek měl uválený a zamazaný od jakéhosi bláta. Svléknul se úplně donaha a šatstvo naházel na jednu hromadu. Vyndal ze skříňky velký igelitový pytel a nacpal tam oblečení. Otočil se na mně a řekl: " V sobotu ať to Samícha odevzdá do prádelny a oblek do čistírny."

          Ucítila jsem závan jeho potu ve směsi s nějakou sladkou a protivnou vůní.

          Ismaíl šel do koupelny a napouštěl si vodu do vany.

          Přešla jsem do kuchyně, abych připravila jídlo k večeři.

          Ismaíl přišel nahý z koupelny do kuchyně a zeptal se: "Máš měsíčky? Viděl jsem v koupelně krabici menstručních vložek."

          "Ano, mám."

          Ismaíl pokýval hlavou, nic neřekl, vzal ze stolu noviny a šel se naložit do vany.

          " Budeš večeřet?" volala jsem za ním.

          "Ano, ale později." 

         Naservírovala jsem jídlo z kastrolů na talíře a připravila ho k ohřevu v mikrovlnce. Čekala jsem v kuchyni, že Ismaíl příjde, ale byl ve vaně alespoň hodinu.

          Vzpomněla jsem si, co mi matka říkávala o tom, jak muži chodí za prostitutkami do bordelů a jaké poučení mi dávala: 

          "Nejsou tam Arabky, možná je jich tam jenom pár, ale cizinky. Jsou bělošky a nejsou obřezané. Nečisté mrchy." 

          Dala jsem si to do souvislosti s Ismaílovým špinavým oblečením a podivným zápachem směsi potu a laciné voňavky. 

          "Údělem arabským manželek je všecho toto snášet a trpět."

         Ismaíl přišel v županu do kuchyně, vztekle hodil vlhké a pomuchlané noviny na stůl a prohlásil: "Všechno je v prdeli!"

        Jeho nezvykle hrubý tón mě překvapil a čekala jsem vysvětlení. Pokračoval neméně vulgárně:

        "V Súdánu se všechno sere. Válka je tam v plném proudu. Produkce bavlny klesá, prodeje se zastavily. Hovno, hovno, hovno..."

       " Bydlení v Chartúmu nebudu zatím pořizovat, musím to projednat s tamními právníky. Takže se odkládá i svatba s tebou, protože tady v Egyptě, si tě mohu podle zákonů vzít až tak za tři roky."

        Kopnul vztekle do židle a odešel do obýváku. 

        Sledovala jsem jej pootevřenými dveřmi. Přistoupil k jedné ze skříněk, otevřel ji klíčkem a vyndal skleničku a láhev whisky. Nalil si plnou a zhrouceně padl do křesla.

        Bála jsem se, co bude se mnou, až opilý přijde do ložnice. Schovala jsem se v posteli do peřin. 

       Ismaíl naštěstí usnul na gauči v obýváku.

      X X X 

to be continued...

---