Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
Č. Krumlov v červnu
datum / id10.06.2018 / 488488Vytisknout |
autorGora
kategorieMiniatury prozaické
témaKaždodenní
zobrazeno220x
počet tipů27
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Č. Krumlov v červnu

 

Tři hodiny odpoledne, všední den. Z parkoviště v Jelení zahradě se do města hrnou nekonečné "průvody" lidí, bažící poznat proslulý Český Krumlov.

V loubí Budějovické brány postávají muž a žena, pohledem loví mezi lidmi. On je bělovlasý pán v mysliveckém, ona, asi dcera, má oči barvy zralých borůvek. Každý obhlíží jinou stranu mostu. Asi tak docela nesplývám s japonskými návštěvníky, protože oslovili právě mne:

„Dobrý den, jste místní?“ Přikyvuju a ptám se, co potřebují. Na vysvětlování místopisných určení jsem nikdy nebyla ta pravá!

 Přistoupí blíž.

„Vy to určitě budete vědět, kde tady prodávají ….,“ zamumlal nezřetelně nějaké slovo, pravděpodobně něco jako rýgl, ale ve stylu Otíka z Vesničky, když si v kanceláři ředitele poručí „rohlik,“ aniž by mu kdokoliv rozuměl. Oba s důvěrou zavěsili oči na mé rty, aby jim v turistickém hemžení neuniklo ani slovo.

„Co že to sháníte? Nerozumím,“ ptám se, jako by skutečně hovořili japonsky.

„Přece k-ý-b-l,“ odtuší ten dobrý muž. „Kdysi tady poblíž bývalo Železářství a domácí potřeby, a vyhlášené!“

Ano, kdysi…když v Krumlově ještě bylo zvykem nejen pro přespolní projít městem a nakoupit, co doma chybělo  -  od potravin po domácí potřeby a oblečení.

Řezník v prodejně pod zámkem míval skvělé játrové knedlíčky, o pár metrů dál byl bufet s výbornou dršťkovou polévkou a na pláccích úzkých ulic kluci proháněli mičudu. Na lavičkách seděli skuteční obyvatelé města, a ne placený kompars. Z opravdových peřin v oknech se větrala láska. Sklep byl sklep s uhlím a ne vinárna.

Slovo skanzen se v souvislosti s Vnitřním městem často skloňuje, a právem.

„Podél výpadovky na Budějovice, pěšky asi kilometr do vleklého kopce, dojdete k pěti supermarketům, některý z nich určitě prodává i kýble,“ snažím se poradit. Krčí rameny, kroutí hlavou a odcházejí. Mají zpoždění, bratru tak třicet let!

…………………..

Chvíle v kavárně s příjemným chládkem uvnitř i rozpáleným dvorečkem. S kulisou francouzských šansonů z reproduktorů chutná italské cappuccino výtečně. U vedlejšího stolku sedí distingovaní anglicky mluvící muži ve světlých košilích na pozdním obědě či brzké večeři. Stůl plný sendvičů s kuřetem a „domácích“ovocných limonád.

Krumlovské důchodkyně obsadily jiný stůl, mladinká servírka je oslovuje „děvčata moje“.  Pijí kohoutkovou vodu rozlévanou z velikého džbánu, je zdarma. Hovor ovládly nejnovější choroby starých dam.

Prostor před pultem zaplnila čtveřice ruských matrón. Pročítají menu na tabulkách a dohadují se, zda zůstat uvnitř /ale to by nesměly kouřit/ nebo na rozpáleném dvorku.  Obkroužily éterickou brigádnici a vedou ji na předzahrádku, aby jeden stolek přesunula do stínu. Z děvčete už lije, a to hostina ztepilých amazonek s vertikálními průstřihy halenek na tučných pažích teprve začíná. Tác ve slabých rukou brigádnice se prohýbá pod limetkovými dorty a kávou nastavenou čepicemi šlehačky.

Přísun leckdy nedobrovolných hostů bez ohledu na státní příslušnost má „na svědomí“ místnůstka v chodbičce kavárny. Servírka má co dělat, aby ohlídala její používání pouze konzumenty podniku, ne náhodnými kolemjdoucími. Potřebuješ si ulevit? Tak si objednej, to je kouzelné zaklínadlo ke kýženým dveřím toalety.

Nezávidím jí tu úlohu hlídacího psa… a peprné odpovědi těch, kteří nepřistoupili na „něco za něco“ a odcházejí dál hledat…

Proč mám opět pocit, že by se pro lidi dalo občas udělat i něco víc, než se dělá?

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

17.06.2018 11:40:00Gora
redaktor poezie a prózy

Díky, Bixley:-)

17.06.2018 10:54:32bixley

V Českém Krumlově asi dřív býval idylický život, dnes je to byznys. Hezká miniaturka.

Před pár dny jsem v Makedonii navštívila starobylou vesnici Vevčani, která aby se z ní nestal skanzen, chtěla v referendu vyhlásit vlastní republiku a dokonce si vyrobila pasy a vytiskla peníze. Samostatnou republikou se samozřejmě nestala, ale je to ukázka toho, jak si místní toho, co mají, dokážou vážit.

14.06.2018 10:29:16Gora
redaktor poezie a prózy

Karpaťánku moj drahý:-), to vieš, než sa rozhojdáš:-)), a vďaka.

Vážně - sama jsem velmi překvapena, kolik příspěvků a komentářů se skoro vždy nahromadí u mých dílek, a nesmírně si toho považuju.

14.06.2018 10:24:21Karpatský knihomoľ

Smutnokrásne čítanie. Bavilo, ako zvyčajne. Kriste, koľko komentov, to už je toľko hodín kým som aj tie dočítal?

13.06.2018 12:25:23Gora
redaktor poezie a prózy

Ahoj, Yane...dík!

13.06.2018 12:23:57Yan73

Hezký, ahoj Y.

12.06.2018 23:07:24Gora
redaktor poezie a prózy

Děkuju moc, Inko, tak to se u nás stavíš, to je jisté:-))

12.06.2018 16:57:21Štírka

Irčo, díky,na chvíli jsem si čuchla atmosféry Krumlova....tak nějak přirozeně a okamžitě jsem se přesunula z Jeseníků.... (a to je to, co bych uvítala jako příští převratný vynález ... aby to šlo se vším všudy a doopravdy...). A Krumlov, který jsem viděla snad naposled 1997, na mě vždy působil... budu tam muset někdy zase nakouknout...

12.06.2018 15:14:42Gora
redaktor poezie a prózy

Lakrove, někdy i s dobrým úmyslem...a výsledek víc než rozpačitý, třeba na krumlovském "Unesco" zanícení...

12.06.2018 13:33:19Lakrov
redaktor prózy

Pokazili jsme si svět sami nebo jsme si jen v nadšeném zápalu nevšimli, jak plíživě mizí to, co z něj dělalo náš svět?  


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.