Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Konec světa

14. 06. 2018
0
0
101

Když mi bylo dvanáct let, začala jsem psát pro spolužačky příběh na pokračování. Jednotlivé kapitoly na listech sešitých sešívačkou kolovaly v nudnějších hodinách pod lavicemi.

Příběhy se nevyznačovaly valnou kvalitou a byly tak silně inspirované tím, co jsem právě četla. Později jsem jako dospělá občas přemýšlela nad tím, jak absurdní by musel být svět, který jsem ve svých příbězích stvořila. Jak nezáviděníhodné by muselo být v něm žít.

Série krátkých parodických příběhů z fantastické Atlantidy, země dvanáctiletých královen, ve které se neobjevují mužští hrdinové, ve které je národním sportem potápění jachet a vládkyně zemí nemají na práci nic jiného než se spolu přetahovat o trůn.

Kláře přišlo vtipné pojmenovat osobní královninu loď Bludná Atlanťanka. Atlantské lodě obyčejně neměly jména, což se ale změnilo, když se na nich začalo plavit novosvětské** královské sesterské duo. Klára se vůbec ukazovala být Hlavní Hrdinčiným mladším alter-egem, což Hlavní Hrdinku nesmírně bavilo, když například zjistila, že, ačkoli atlantské lodě před příchodem Kláry a Theodory neměly ani vlajky, Bludná Atlanťanka byla opatřena stožárem, na kterém se třepetala novopečená královská vlajka.
Byl to jolly roger.

Hlavní Hrdinka nesnášela cestování lodí a tahle část atlantského dobrodružství pro ni představovala tvrdou oběť na oltář mladé atlantské vědy. Jak dlouho musí plout, aby dopluli dál než jiní mořeplavci, kteří nenašli nic než jenom moře? Všechny atlantské mapy končily bílými místy.

Z Aïseiných pamětí věděla Hlavní Hrdinka, že překvapivě krátce, ale ne o mnoho víc. Atlantská mytologie byla však plná tajemných bytostí střežících Konec světa a Hlavní Hrdinka v nich tušila naději na setkání se svou magickou bytostí, která ji pošle domů.

Hlavní Hrdinku vzbudilo z jejího tichého umírání mořskou nemocí bušení na dveře kajuty. Byla to Théodore.*
"Máme pevninu, Hlavní Hrdinko! A je vážně divná!"
"Ano?" Hlavní Hrdinka se posadila a její žaludek udělal kotrmelec.
"Je plochá!" zvolala Théodore dramaticky.
"Hm. A?" Hlavní Hrdinka vstala a její žaludek udělal trojité salto s pěti vruty.
"A bílá."
"Solná poušť? Zajímavé. Že je hned u moře. Tady je asi možné všechno." Kráčely spolu na palubu a Hlavní Hrdince problesklo hlavou, jak neuvěřitelně nefér je, že princezna Theodora vypadá vždy tak důstojně a její peplos je zářivě bílý, že Klára vypadá za každých okolností jako válečnice, a ona, hlavní hrdinka***, bude muset být na ilustraci z Konce světa zelená jak Bublana Bublis Bublinková z Bublinčína.
"Ne, ty tomu nerozumíš. Je úplně plochá. A je na ní nápis."
"Nápis na bílé ploché pevnině, no to zní velmi atlantsky," utrousila Hlavní Hrdinka tiše sarkasticky, zatímco stoupala ke Kláře stoicky hledící v dál ze strážního koše.
"Jsou to bílá místa na mapě," řekla Klára a pobaveně se na Hlavní Hrdinku usmála.
Hlavní Hrdinka se usmála zpátky. Na pevnině byl tmavomodrý nápis jejím vlastním rukopisem.
"TADY JSOU LVI"

 

***

 

*Théodore byla čtrnáctiletá dědička starého vílího rodu, Klářina sestra vychovaná francouzskými pěstouny. Celé novosvětské rodinné drama se odehrávalo na Klářině studijním pobytu ve Francii, kde se potkala s Théodore a zjistila, že jsou sestry. Když Hlavní Hrdinka přestala číst Kästnera a začala číst fantasy, nabyly životy čerstvě shledaných sester nový nevídaný kurz.

**Nový svět říkají Atlanťané tomu, čemu my říkáme Svět. Byl vytvořen jako azyl pro utečence ze Souostroví během jedné ze souostrovních válek pomocí časové smyčky, která ho vytvořila hluboko v minulosti a nechala ho se vyvinout do podoby kompletně připraveného světa, kde se mohli Atlanťané pohodlně ubytovat. Kontrola procesu evoluce byla chabá, takže se v Novém světě vyvinuly takové nepodarky jako pegasové bez křídel a draci bez ohně. Na přečkání války to ale stačilo.

***Skutečná hlavní hrdinka příběhu je ve skutečnosti Atlantida, ale odpusťme zde Hlavní Hrdince její sebestřednost. Její schopnost empatie je nesmírně závislá na pohodlí a mořská nemoc (a přiznejme si, také atlantská kuchyně, složená podle gusta dvanáctileté Hlavní Hrdinky ze samého sladkého pečiva) neumožňuje si pohodlí opatřit.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru