Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vesnice na konci světa

17. 06. 2018
7
12
1372
Autor
bixley

není tu bohužel kategorie reportáž

Jsme v Makedonii a jedeme do vesničky s názvem Zovik. V makedonských horách je třeba projet soutěskou dolů a zase nahoru. Náš malý autobus s přívěsem pomalu sjíždí serpentinami k mostu a potom zase šplhá do výšky jako had. Zbývá osm kilometrů.

Řidič náhle zastaví. Pohlédneme předním oknem ven. Asfaltová silnice skončila a před námi je uválcovaný štěrk zvaný makadam.

„Tak po tomhle nejedu,“ řekne řidič rezolutně. „Říkals, že je asfalt až nahoru,“ obrací se na vedoucího zájezdu..

„Sorry, poslední informace byla, že je to dodělaný,“ krčí oslovený rameny.

„Tady na tom trávníku by se daly postavit stany,“ navrhuje někdo vstřícně. „No, a ráno tam vyrazíme pěšky.“

Ze zatáčky vykoukne čumák osobního auta. Když je u nás, hned ho náš vedoucí zastaví.

„Tak ten makadam je prý jen tři kilometry, pak je zas asfalt. Co kdybysme vystoupili a tys to jel prázdnej?“ sděluje výsledek hovoru řidiči.

„Ále, nastupte, nějak to zkusíme,“ řekne řidič smířlivě.

Plazíme se pomaličku po makadamu, až opět narazíme na asfalt.

Nakonec se vyškrábeme až nahoru a projíždíme téměř prázdnou vesničkou s opuštěnými rozpadlými kamennými domy. Vida, tady ten dům nevypadá tak opuštěně, za oknem jsou záclonky a má přimontovaný satelit. U domu stojí starší auto. A támhle vzadu dokonce někdo seče trávník sekačkou.

Přijíždíme do středu vesničky, kde stojí malá hospůdka a kolem ní je velký oplocený trávník vyzdobený různými starými trakaři a dalšími selskými předměty.

„Tady si můžeme postavit stany,“ hlásí náš vedoucí spokojeně poté, co prohodil pár slov s majitelem.

Za chvíli už na trávníku stojí našich šest stanů a v hospůdce popíjíme pivo Skopsko. Kolem nás běhají všichni vesničtí psi, kteří prolezli dírou v plotě, a očekávají, že jim hodíme nějakou dobrotu.

K večeru vesnička ožije. Sjeli se sem lidi z okolí a v naší hospůdce popíjejí rakiji, k tomu si dávají ovčí sýr s čerstvě upečeným chlebem. Jejich hlasitý hovor doléhá do našich stanů ještě hluboko v noci.

V sedm ráno uslyšíme zvonce. Jeden z vesničanů žene stádo krav na pastvu.

A tak posnídáme, vezmeme do batohu trochu jídla a pití a vyrážíme na túru po okolí. Jdeme po úzké pěšince a slézáme po balvanech. Co chvíli se zastavujeme a kocháme se pohledy do údolí. Jeden z vesnických psů se k nám připojil a statečně s námi šlape. Asi po čtvrt hodině  přicházíme na starý kamenný obloukový most přes divokou řeku s balvany připomínající šumavskou říčku Vydru. Cestu nám ukazují červené šipky namalované na kamenech a stromech. Po třech hodinách ale najednou šipky zmizí. A tak jdeme raději stejnou cestou zpátky. Aspoň máme příležitost dosyta se vykoupat v chladivé říčce pod kamenným mostem.

V podvečer se ještě vypravíme do starobylého kostelíka svatého Nikoly s krásnými ikonami. U kostela je hřbitov s kamennými náhrobky.

Mezitím se už obloha zatáhla černými mračny a padají první kapky. Zaplujeme proto pod stříšku u hospůdky, popíjíme rakiji a sledujeme, jak kolem nás crčí voda. Po namáhavém pochodu a rakiji se nám krásně spí.

Ráno nás opět vzbudí zvonící krávy. Balíme a nakládáme. Ještě se naposled projít malebnou vesničkou! Jdeme kolem ohrady, kde běhá spousta ovcí. Ovčácký pes nás ostražitě sleduje. Poslední pohled do údolí.

Vycházím z vesnice, v dálce za sebou slyším bečící ovce a říkám si: jak je na světě krásně , když se – aspoň na chvíli – zastaví čas.


12 názorů

bixley
22. 03. 2021
Dát tip

jamardi, ta vesnička měla opravdu atmosféru, člověk tam na všecko zapomněl a užíval si krávy, ovce, skály a ten most s říčkou... Ale nemluvní vesničani rozhodně nebyli, obzvlášť v té hospůdce. :-)


Jamardi
22. 03. 2021
Dát tip

Vtáhla jsi mě tam, děkuju. Je to pěkně napsané.

Když píšeš o tom zpomaleném čase - už jsem na to myslela u Irska - vzpomněla jsem si na knihu Věčně zpívají lesy, Vane vítr z hor a Není jiné cesty. Začala jsem ji číst asi před dvacetipěti lety a nedočetla kvůli té zpomalenosti. Přesný děj už si nevybavím, ale zůstalo mě v paměti, jak spolu málo mluvili a že bylo normální hovor dokončit třeba až po půl roce. Ale když to srovnám z dnešní dobou, tak je vlastně bezvadné, že si tak dlouho pamatovali, co řekli a všechno mělo tím pádem větší cenu. Ale tak velké zpomalení v Makedonii myslím nehrozí, tam jsou lidé společenštější :)


bixley
19. 06. 2018
Dát tip

Díky moc.

P.S. My se nehádáme, my si to jen vyjasňujeme...


reinka
19. 06. 2018
Dát tip

Leraku a bixley, nehádejte se o žánr! Jen snad "krimi" by mi tu nesedělo, ale stejně bys dostala ode mě tip :-)))

 


bixley
17. 06. 2018
Dát tip

No právě, Leraku. Když píšu "není tu kategorie reportáž", znamená to, že jsem to zařadila do fejetonů, ale je to reportáž


Lerak12
17. 06. 2018
Dát tip

No právě, Bixley. Napsat do prologu reportáž. Když píšeš "není tu bohužel..." Určitě by to tvému tématu a prvky provedení slušelo. Tak jsem myslel.


bixley
17. 06. 2018
Dát tip

V prologu jsem uvedla, že tu není kategorie reportáž. Moc díky, Leraku.


Lerak12
17. 06. 2018
Dát tip

 "Reportáž?" Snad udat do prologu? Prvky tam jsou. Popisnost a ubíhající komentář. Máš tam i špetky humoru. Je to prima, Bixley.  


bixley
17. 06. 2018
Dát tip

Kočkodane, těch různých bezprizorných psíků je tam spousta, až příště pojedu do Makedonie, vezmu s sebou různé psí dobrůtky. :-)


Kočkodan
17. 06. 2018
Dát tip
Já jenom doufám, že tě jako jedinou nestrčili na ten přívěs. ;-) Mně by se možná nejvíc líbili ti psíci. Pokud bych si je tedy mohl pohladit. To asi nebyla nějaká jejich vesnička středisková.

bixley
17. 06. 2018
Dát tip

Díky, Goro. V poslední době si občas říkám, že by něco takového na nějakou dobu neškodilo, i když ne napořád...


Gora
17. 06. 2018
Dát tip

Pěkně jsi napsala, také znám pocit - je tady krásně, těžko se loučím...ale žít by tam člověk nechtěl - nemohl:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru