Kojbány

Kojbány

 

Táta řekl buďte tam

V půl páté

A on sám tam byl v šest

Čas pro něj nikdy neznamenal víc

Než moucha na hřbetě vola

A Adam volal

Kde jste

A jeho hlas zněl jako

odřené železo

Jsme na dálnici

Já, Ondík, a Bob

A před námi dvě nehody

Vždycky to byla vina někoho jiného

Už jsem se rozloučil řekl

Táta je pořád tam řekl

Je pořád tam

Je s ní

A místo úlevy jsem pocítil

Studenou ruku v žaludku

Kde jinde by měl být

A pak jsem ho viděl

Skrze nemocniční sklo

Jak jí vypráví

Že všechno je tak

Jak má být

Možná

Se chlubil

Možná přeháněl ale určitě

Ji konejšil a přeháněl

Jako malý kluk

Kterým kdysi byl

Povídal svojí mámě

Co jí nikdy neřekl a vždycky chtěl

A já stál opodál

A přitom vedle něj

A Ondik ji držel za ruku

Vzal to na sebe jako vždycky

Mluvil a byl něžný

Vzpomínkami přikrýval nejen ji

Ale nás všechny a byl smutný za Lukáše

A svoje a jeho děti za všechny její děti

A já jen stál a ronil slzy

Sestřička nám dala předtím návleky

A nejdřív chtěla

abychom si je koupili

V lékárně

Ale když viděla nás tři

Jak na ni nevěřícně zíráme s výrazem

Co to meleš jen stojíš v cestě

Dala nám je sama a ustoupila

Před smutkem, který šel s námi

Bezděky couvla

A jako králové světa

Bez království

Tři vnuci jsme vstoupili

Do země, ze které

Již není cesty zpět

A naše rodička ležela

Vetchá a zchátralá před námi

A náš otec náš vzor

Ji vyprávěl, jak jsme uspěli

A jak se nám daří

A spoustu dalších věcí

Říká, jsem rád, že jste tady, že jste přišli

Babička je ráda

Monotónní zvuk respirátoru

Vyplňoval místnost

Jedinou otázkou bylo

Kdo jsi a co jsi dokázal

A proč jdeš tak pozdě

Nic už nešlo vrátit

Ani vysvětlit

A s umírající pramáti jsme tam stáli

Rozpačití jako bychom byli nazí

Bezelstní a hloupí

A naše síla byla jenom z ní

Z nebožky, která se nehýbala

A stejně vládla všem

Silou, kterou nelze popsat ani zachytit

Vůlí, která nás všechny zahanbuje

Laskavostí, která byla bezměrná

A hlavně pochopením

Každého jednoho z nás

A našich démonů

Temných sil, které nás ženou do záhuby

Jestli je něco, co jsem tam pochopil

Pak je to

Že slabosti lze podlehnout

Ale to nejsme my

Ona nikdy nepodlehla

A pokud by kdokoli z nás se vzdal

Pak ostatní musí

Naprosto bezpodmínečně musí

Mně, jemu či jí vysvětlit

Že rod

Jehož je členem

Nikdy nepodlehne a že my všichni

Jsme její děti

Které navzdory době či osudu

Drží pospolu a tváří v tvář

Tyranii a bezpráví se jako rodina

Postaví a půjdou dál beze strachu

Prosti ponížení a v srdci udrží

Její odkaz

Pokud jediná žena přinesla tolik lásky

A síly nám všem

Kdo bychom byli

Kdybychom nepokračovali v její cestě.

 

V jejích očích jsme byli všichni hrdiny

V každém z nás je její poselství

A je teď jen na nás

Abychom jej naplnili

Abychom svým talentům dostáli

A učinili svět lepším

To byla vždycky její podmínka

Aby její skromnost a strádání

Přineslo prosperitu a naději

Že její prsty sedřené robotou

Za které se styděla

Nám připomenou

Kdo doopravdy jsme

Pokud to dokázala ona

Není důvod

Abychom to nedokázali i my

My všichni jsme po ní zůstali

Za námi všemi vždycky stála

Moudřejší než kdokoli z nás

Tak nezapomeňte

Že všechny Vaše diplomy

Všechny Vaše domy, auta,

Druhé domy, druhá auta

Nejsou víc než brambory

V jejích mizejících dlaních

 

Moje poslední slova jí byla:

Kojbány jedou babi

 

Kojbány jedou a jejich motory

Už němé jsou

Neboj se ničeho

My všichni přijdeme za Tebou.

---