Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Marienka- obyčejný život- 1.

22. 06. 2018
2
1
1103
Narodila se v roce 1913 na středním Slovensku v rodině drobného rolníka. Bídu neměli, ale jen skromný život. Od rána do večera bylo co dělat a tak Marienka musela od malička pomáhat podle svých sil.
V rodinách panoval takový zvyk, že otec chodil dělat k bohatým sedlákům, pak do hospody a matka pokud neměla zrovna malé dítě, chodila dělat na pole a dělala vše doma. Děti musely pomáhat, jak rostly.
 
Navařil se hrnec polévky či husté omáčky ze zeleniny, kterou vypěstovala rodina na zahrádce, k tomu byl chleba. To byl většinou přes týden oběd, večer se uvařily brambory na loupačku, posolili je, trochu omastili a hotovo. Občas donesl otec výslužku od sedláka. Mouku, cukr, kousek masa, ale bylo to tehdy, když sedlák nedal peníze, ale právě naturálie za práci. Nějaké vajíčko, hlavně spotřebovali na upečení obyčejných buchet.
 
Marienka vyprávěla, jak to chodilo v domácnosti. Neexistovalo nějaké zvláštní mytí. Ráno jen ruce a obličej opláchli, totéž navečer. Někdy v lavoře večer nohy, když chodily v teplém počasí bosi, hlavně děti . Když bylo teplo, koupaly se v řece ve spodničce. Jak si hrály? Neměly moc času , ale chvilky si našly. Zpívaly si při práci, hrály si s dřívky, vařečka zamotaná do hadříků jim posloužila jako panenka, která byla u nich vzácností. Kluci si vyřezávali neuměle pistolky, různé předměty, hračky.
Školní léta už Marienka zažila v Československé republice. Do školy ale chodila jen tehdy, když nemusela pomáhat doma, třeba i hlídat sourozence. Ani už nevím, kolik jich měla, v době, kdy jsem ji poznala, už byli skoro všichni mrtví. Kosila je, jak to tehdy hodně na Slovensku bylo během let -tuberkulóza.
 
Z Marienky vyrostla hezká dívka. Kulatá tvář, modré oči, světlé vlasy. Plné tvary, štíhlý pas, pěkně tvarované nohy. Fotografie z té doby popisu odpovídala. Několikrát do roka byla ve vesnici zábava a to se děvčata nastrojila do naškrobených bílých blůzek, širokých sukní a vyšívaných vestiček, na nohy vzala své jediné střevíce s páskem přes nárt- Baťovky, čelenku do vlasů na znamení, že je ještě panna a šla na zábavu.
Marienka neměla nouzi o tanečníky. Uměla tancovat, jako ostatně všechna děvčata. Byla to také jedna z jejich zábav ve vzácných volných chvílích, tančit při zpěvu. Tak se stalo, že se zamilovala do Jana, syna malorolníka, spíše nájemce malého pole. Obě rodiny měly více dětí. Rodiče Marienky Jana sice znali, věděli, že je hodný chlapec, na rozdíl od mnoha mladíků ze vsi nepije, ale s jejich láskou nesouhlasili. Marienka je hezká, zdravá a může si namluvit synka z velkého statku. Byl tam jeden takový, který měl o ni zájem. Josef.
Jí se nelíbil. Nejen, že byl skoro o čelo menší než ona, ale měl poměrně velkou hlavu, krátké nohy, obtloustlé tělo, masité rty, vypoulené tmavé oči, řidší tmavé vlasy, které dávaly najevo, že jich za nějaký čas moc na hlavě nebude. Ale byl bohatý, nejstarší syn, mohla by se mít dobře. Přemlouvala ji, prosila matka, poroučel otec.
 
Co se dalo dělat? Rodiče musela poslechnout, dokonce dostala od pantáty několik facek, když se jen zaškaredila při jejich zákazu scházení s Janem. Vzkázala mu po kamarádce, že mu musí něco říci, ale má přijít potají, až budou jejich spát. Spávala sama v komůrce, kde byla jen postel, truhla a jedna židle, kam si odkládala vrchní oděv, když šla spát. Spávala v delší plátěné košili, kterou nosila jako spodničku i ve dne. Janík zaklepal tiše na okénko a ona ho pustila do komůrky. Museli být potichu a tak mu s pláčem sdělila, že si musí na přání rodičů vzít Josefa. Jan posmutněl. Nemluvili, Jan si k ní lehl do postele, ona se k němu přitiskla. Myslela na to, co ji čeká.
 
Josefovi rodiče mu dovolí si ji vzít, ale jen když bude zdravá a poctivá. Potřebovali do statku hospodyni, spíš pomocnici, protože hlavní byla panímáma. Marienka si říkala, že se pomstí tím, že se odevzdá Janíčkovi, kterého miluje a pak ať si Josef myslí, co chce. Tak byla zklamaná svým osudem.
 
Janík byl smutný, hladil a líbal ji, ale najednou řekl, že to nemůže udělat. Co kdyby byla těhotná, neunesl by pomyšlení, že její první dítě může být jeho.
Josefa znal a věděl, že by dítě mohlo být podobou jiné. To víte, o nějaké ochraně neměli moc vědomostí, nepočítali s ní. Marienka nakonec byla ráda, že k tomu nedošlo, nemohla vědět, kdy se bude vdávat a opravdu by to mohlo tak dopadnout. Janík by si ji rád vzal, ale rodiče by ji prokleli. Rozešli se smutně a Janík později odešel i z vesnice, aby se nemusel dívat, jak jeho Marienku vede k oltáři bohatý synek Josef.
 
 
 
Stalo se tak v roce 1932, když měla Marienka 19 let, Josef o 5 let více. Později jí Josef řekl, že nejvíce si vážil toho, že odolala chlapcům a vdávala se poctivá. Věděl, že měla známost s Janem. Jak se jí žilo na statku u jeho rodičů, napíši příště.
Kdyby byli věděli, jak to dopadne se statkem po válce, možná by Marienku k té svatbě rodiče nenutili.

1 názor

Gora
12. 07. 2018
Dát tip

 

Zatím takové běžné povídání, uvidíme, co bude dál...

 

Fotografie z té doby, popisu odpovídala.- bez čárky - odpovídala popisu...

. Obě rodiny měli více dětí. - měly


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru