Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Madona
datum / id23.06.2018 / 488786Vytisknout |
autorEdvin1
kategorieMiniatury prozaické
témaKaždodenní
upřesnění kategorieLidé
zobrazeno311x
počet tipů11
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Tento textík je jedním ze sbírky, jež by měla vytvořit knížku. Krátké příběhy o lidech, kteří mě buď sami sebou, nebo situací, ve které jsem je zažil, upoutali. Hm, někdy mě víc než upoutali - okouzlili, fascinovali, nebo - k mé hanbě - prostě zblbli. Přeju příjemné počtení! 
Ed :-)

Madona

Zvonek u našich dveří se rozdrnčel. Za nimi stála mladá, štíhlá  žena, se snědým dítětem na rukou. Ach, ty velké, černé oči arabských dětí! Nevinné jako světla srnčete, uhrančivé jako dva řeřavé uhlíky. Hledí na vás, a i když tenhle kousek znáte, přesto stojíte a nemůžete se od těch kukadel odtrhnout. Přešlapujete z nohy na nohu, škrábete se někde v týle, a nevíte, co s rukama. Zkřížíte si je tedy na prsou, a ať se mračíte sebevíc, stejně se vám soucitem stáhne hrdlo a vy tajete jako led na slunci.

Ta osoba mě snad ani nevnímá. Jen se pohupuje v bocích a cosi svému mláděti potichoučku prozpěvuje. Po očku mě pozoruje. Poté z kapsy vytahuje cedulku a ukazuje mi ji. Mhouřím oči a ona udělá ještě krok. Na tom jejím kousku kartonu stojí napsáno, že je sama s dítětem (jak jinak), že otec toho děcka zmizel jako pára nad hrncem (přirozeně), a ona je zoufalá, hladová, a oba s dítětem se nemají do čeho obléci. I když vidím, že nejsou ani hladoví, ani nazí, že mladá paní je dokonce decentně nalíčená, stejně spěchám do sklepa, abych odtamtud přinesl kočár, co ještě před nedávnem sloužil mému vnukovi. Rozkládám ho před nimi. Ta žena do něj svoje dítě posadila - a čeká. Vzpřímená, důstojná, celým svým zjevem připomíná madonu na svatých obrazech v kostele. Hledím na její botky z měkké kůže, manšestrovou sukni i kabátek s kožíškem kolem krku, na bílý šátek s výšivkami modrých květin, jímž si ovinula své vlnité, kaštanové vlasy. A nenapadá mě nic ani po tom, co zvedla otevřenou dlaň a řekla: “Penýse!”

Zase běžím do domu, za dveřmi doleva do kuchyně, sahám do šuplíku, beru jeden větší peníz a letím zpět a tisknu ho madoně do dlaně. Přes rameno má zavěšenou kabelku, jakou moje žena nikdy neměla. “Zastavila se někde u bohatých lidí, to od nich ji má, určitě,” vysvětluji si. Dítě zakňouralo, jeho matka vhodila peníz do kabelky a opřela se do kočáru.

Ani nevím, jestli poděkovala. Tlačila kočár k ulici a ten malý hypnotizér na mě nepřestával civět. Mlčel jako jeho matka, a jak se oba vzdalovali, ty černé srnčí oči se na mne upíraly, pořád jen na mě. Docela jako oči zašlých portrétů v zámeckých komnatách. Ty se taky za vámi otáčejí, ať už se pohnete kamkoliv.  

A mlčela i má žena, jež stála opodál. Ona mě zná a proto ví, že je záhodno počkat, až se ta moje citová smršť přežene. Poté je třeba odhadnout škody a zajistit jejich nápravu. Jako po požáru, či po přírodní pohromě. Ze svého místa viděla na ulici. Kývla na mě, ať se honem přijdu podívat. U okraje chodníku zastavil velký, naleštěný vůz. Přední dveře se otevřely. Ta žena vzala dítě na ruce a nastoupila. Dveře zaklaply a vůz odjel.

Náš kočár na chodníku osiřel. Uložil jsem ho na stejné místo ve sklepě.

 
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

30.06.2018 13:43:36Lakrov
redaktor prózy

Obstálo by to jako fejeton. Takový ten co prodá denní vydání novin, takže věřím, že knížka se povede a že ji někdo vydá. V jakém jazyce? (Polština i němčina maj í ví čtenářů než ta naše muttersprache.

29.06.2018 18:32:16Edvin1

K3: Já si taky myslím, že bych se nenechal nachytat jako někdo... A pak přijde zcela nový typ, před kterým mě nikdo nevaroval, a jsem v tom zase až po uši. Jako v tomto příběhu. 

Marcelóóó, pohádky nejsou ničím jiným než historkami, to snad budeš vědět. Nebo věříš, že pohádky jsou pravda pravdoucí? To ovšem můžeš! :-)

Lakrov: Co jsi mi napsal, zní přesvědčivě. Tak díky moc!

 

A DÍKY MOC VŠEM ZA TIPY! 

29.06.2018 13:19:49Lakrov
redaktor prózy

Napsané zkušeně a co se týká obsahu, tak výmluvné, uvěřitelné a varující.  Tip.  (Teprve teď po dopsání komentáře se dívám, kdo je autorem.)  

25.06.2018 20:07:39Marcela.K.

Tu o sekeře znám...je to pohádka, ne historka ;-)

24.06.2018 22:08:04K3
redaktor prózy

Já tedy lakomý nejsem, Občas nějakou minci jsem takhle ztratil ale týhle ženský bych asi na špek neskočil, nemám rád když je někdo takhle dotěrný a nestydí se jít do bytu. Jednou jsem sedl do vlaku a přišlo podobné individum s cedulkou na prsou, že je slepé. Nedostala, protože tu faleš a drzost nesnáším. Fakt je mi milejší když mě někdo zastaví a řekne si o bůra na pivo.

Napsané ale s přehledem. Není to špatný nápad s takovou sbírkou lidí, co mě zaujali. Taky jsem jich dost potkal.To mě docela zaujalo:).

24.06.2018 10:33:22Edvin1

Všem:

Téma, jak říká Zajíc Březňák, nepřináší nic nového. A  to jsem dobře věděl. Přesto se mi zdálo, že bude užitečné tuto docela banální příhodu hezky zpracovat. Asi se mi podařilo, jinak byste netipovali, za což srdečně děkuji!

Alešu, nazdar! Máš recht, moje žena se jen tak dojmout nedá. Pomůže, když je třeba, ale podvodníka cítí na sto honů.:-)

gabi ta istá: Tak, počítám, že kdyby mi někdo tvrdil, že chodím na koupaliště, tak by ve mně vzbudil jisté podezření... Já tam totiž ani nepáchnu. 

Dodola: Máš recht, o tom není pochyb, ale jednou jeden po mně tou obloženou houskou hodil... :-O

Gora: Souzníš? Taky dětinštíš? To snad ne! :-) Díky za návštěvu!

Zajíc: "Co se dálo, bude se dít zase... pod sluncem není nic nového." Kazatel 1,9.   Ano, už tehdá, před třemi tisíci let. 

Diana: Pěkně děkuji!!

Marcela K.: Marcelo, podívej, to je jako to vaření polévky ze sekery. Znáš tu historku? Do hrnce se naleje voda, postaví se na sporák, zapne. Do hrnce se vloží sekera. Přidá se koření, zeleninu a slaninu. Taky brambory. Pálivá paprika nebo pepř podle chuti. Pak se sekera vytáhne. Podává se horké. Sekera se uschová na příště. 

Lerak: Zachovat si empatii, rozum a lidskost? Hm, té empatie mám na rozdávání. Až chorobně moc. Po našem se tomu mému stavu říká třeba naivita. Nebo stařecké zdětinštění, sentimentalita, měknutí mozku atp. Takže tím rozumným faktorem, jak v textu naznačuji, je u nás moje žena. Díky za návštěvu a zajímavé názory. 

Kočkodan: Jo, když umí. Jenže člověk se některým věcem musí učit porád znova, a ne a ne se tomu naučit! :-D 

zzlatý: Díky i Tobě za návštěvu a tip. Potěšilo mě zase Tě "uvidět". 

Do příště! A moc díky! 

 

24.06.2018 09:38:27zzlatý

Rád jsem přečetl... obtisk dnešního světa... zasloužený TIP... děkuji

23.06.2018 18:46:50Kočkodan
Tvoje přání z prologu došlo naplnění.
Pro život je to výhodné, když člověk umí říci „ne“. I doprovázečům srnčat.

23.06.2018 18:08:40Lerak12

Poučovat někoho o tématech se nemá! Ale dovolím si něco o koření obecného populizmu. Příběh mi připadá, jako ty vzorové balady o nezaměstnaných, kteří si jezdí na Pracáky v BMW za skoro tři milióny, a se zlatými řetězy na krku. Nikdy jsem toho nebyl svědkem, ale bere se to, ŽE JE TO BĚŽNÉ. U nás je všechno možné a takové příběhy se samozřejmě DĚJÍ ! Jenže takové "normality" se berou s povděkem nenávisti a vykoupení os.  mindráků. K parazitujícím příživníkům (hercům) by se měl člověk chovat prozíravě! Ale  charitou a  sounáležitostí, bychom si měli zachovat empatii, rozum a lidskost. 

Dobře napsané vypsanou rukou. Líbí.

(Zamlouvá se mi přístup Dodoly!)  

23.06.2018 17:41:14Marcela.K.

Na tom kočárku, bys na FB ve skupince Retro mohl vydělat ty peníze zpět :-)  Ale takhle je to lepší, ne? Peníze budou a my nebudeme ;-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.