Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+8 neviditelných
Ta chuť, když tě nic netrápí
datum / id29.06.2018 / 488954Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
zobrazeno354x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Ta chuť, když tě nic netrápí

     Nezdravě bledá vychrtlá černovláska přicházela středem hospody, ale Tom ji neviděl, protože sledoval hostinského, jak mu dělá pivo. Nevšiml si jí, ani když už byla skoro u něho. Půllitr bouchl o tácek před ním a teprve teď ji zaznamenal.
     „Tony,“ přiopile se na ni usmál.
     Natlačila se na lavici vedle něj a strčila mu ruku pod paži.
     „Vždycky, když tě vidím, Tome, tak mi srdce znovu naskočí. A když tě nevidím, tak jsou moje myšlenky šedivý jak ulice, úplně prázdný, bez smíchu, radosti a lásky.“
     Podíval se na ni, napil se piva a shovívavě ji položil dlaň na vzdálenější ruku.
     „Jenom mlčíš, Tome. Ale to je dobře. Slova bolí víc než to, když mi neřekneš nic. Já tě miluju, Tome. A nemilujou tě jen moje myšlenky, ale i má posedlost. Jsem tebou posedlá. Ale promiň, že ti lezu do života se svou láskou. Jenže mám v srdci šíp, kterým jsi mě probodnul. Šíp, který byl za milion. Za milion polibků z lásky od zamilovaný černovlásky.“
     Než to dopovídala, vypil pivo a kývl na hospodského o nové.
     „Co to žvaní?“ divil se chlápek s kytarou na protější straně stolu.
     „Já vím, o co jde, Milano, a ty si toho nevšímej a radši hraj,“ řekl Tom.
     „Proč ti říká Milane, když jsi Libor?“ zeptala se jakási blondýnka vedle chlápka. 
     „Neříká mi Milane, ale Milano,“ opravil ji kytarista.
     „Věčně kecal o Milanu, jak tam byly skvělý kšefty, když tam kdysi hrál, tak mu to zůstalo jako přezdívka,“ vysvětlil Tom.
     „Která černovláska to může být?“ pokračovala Tony. „Jsem to já a moje láska, nedělám si srandu. Láska k tobě, můj milovaný Tome. Ty to asi nevidíš, ale udělala bych všechno, co ti na očích vidím. Vždyť milovat se je krása, nádherný příval orgasmu, i když tohle zažiješ i na pervitinu.“
     „To druhý neznám,“ řekl Tom.
     „Vidím, jak v tvých očích krásně jiskří,“ smutně se usmála. „Zamilovala jsem se do tvý krásy, která v tobě tkví a čeká, kdy budeš plný lásky.“
     Milano objednal sobě, blondýnce i Tomovi panáky. Tony chtěla jen vinný střik. Za chvíli Tom panáky otočil, pak zase Milano a znovu Tom.
     „Jsi sjetá, Tony?“ zeptal se Milano, kterému to konečně došlo.
     „Moje stavy jsou takový moc přemýšlivý,“ řekla Tony. „Ale nic neřeším, protože ji v sobě mám, a vím, že si zítra dám další dávku perníku. Miluju tu chuť, když tě nic netrápí. Jinak je život shit.“
     „Život běží v kategoriích představitelno a nepředstavitelno, předpokládatelno a nepředpokládatelno,“ začal Milano filozofovat a brnkal k tomu na kytaru. „Člověk koneckonců nemá jinou volbu než žít vteřinu za vteřinou, jednu po druhé. A každá vteřina, pokud trvá, znamená tu nejžhavější současnost. Jenže každá vteřina má své předpokládatelno a nepředpokládatelno, má své představitelno a nepředstavitelno. Předpokládatelno je všechno, co nám radí zkušenost a racionální, praktická úvaha. Nepředpokládatelno je náhoda.“
     „Život je jen náhoda,“ řekl Tom.
     „Ve skutečnosti existují jen struktury a systémy,“ namítl Milano. „Vznikají a hroutí se následkem působení sil a těmto systémům a strukturám jsou cizí všechny lidské kategorie, nejsou jejich součástí. Síly působí podle zákonitostí a nahodilostí... Lidské kategorie, jako morálka, láska, pravda, jsou dodané ex post člověkem, aby mohl žít se svým vědomím uprostřed existujících systémů a struktur, jež jsou výslednicí objektivního působení sil.“
     „Na tohle jsi přišel v tom svým Milanu?“ zeptal se Tom.
     „To máte z toho, že pořád jen sedíte v hospodě a chlastáte,“ mínila blondýnka.
     „A co děláš ty?“ řekl Tom překvapeně.
     „Jsem tady s vámi poprvé a naposled!“ řekla blondýna rezolutně. „Radši chodím do přírody a fotím,“ dodala mírněji.
     „A co fotíš?“
     „Všechno, ale hlavně ráda fotím zajímavý stromy.“
     „Stromy?“
     „Protože mlčenlivě rostou nad dobrými i zlými lidmi a dívám se, jak je to všechno v přírodě důmyslně zařízeno. Třeba takový les, s vůní pryskyřice, tlejícího listí a jehličí…“
     „Tak vůni asi nevyfotíš,“ řekl Tom posměšně.
     „Si blbej! A nepřerušuj mě. Les s paprsky prokreslujícími každou větvičku a tvořícími roztodivné obrazce. Vy všichni, jak jste tady, si neuděláte čas nikdy, abyste se podívali do krásna.“
     „Krása je šílenost a šílenost je krása,“ řekla Tony. „Tak proč jí bránit?! A život je křivost, tak proč ho žít, když nemáš, s kým bys mohl jít světem a svět je shit! Life is shit!“
     „Tony, kdy jsi naposledy šla lesem za ranního svítání, kdy jen zpěv ptactva ruší ticho k obejmutí?“ zeptala se blondýnka, kterou ty panáky naladily do sentimentu.
     „Jdu za tím, co mě pochopí,“ řekla jí Tony. „Vím, že mě moje závislost chápe víc než ten, koho bych chtěla líbat.“
     Tom mávl na hospodského o pivo.
     „Chci tě líbat, Tome, a nemůžu se vynadívat, jak se ničíš chlastem,“ řekla Tony. „Víš, bylo by lepší, kdyby sis měl s kým povídat. Povídej si se mnou?“
     „Představitelno je všechno to, co dokážeme vymyslet i za pomoci iracionálna a fantazie a jsou v něm také naše cíle a mety,“ začal povídat Milano místo Toma. „Ale nepředstavitelno je něco, k čemu se upínáme, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Někde tam jsou naše touhy, někde tam v nepředstavitelnu je Bůh, či jak to kdo chce nazývat.“
     „Už toho nech, Milano, a hraj,“ řekl Tom a objednal ještě panáky.
     „Chci tě mít tam, kde jsme se domluvili,“ navrhla Tony. „Miluju tě, Tome, tak tam půjdeme. Co ty na to?“
     „Teď?“
     „Když nepůjdeš, chytím tě lasem, ať mi neutečeš někam tam, kde je smutek,“ řekla Tony. „U mě najdeš lásku. Tak už se netrapme. Pomilujeme se jako kdysi, bylo to takový citový. Už je to rok, co tě miluju. Ne, nejsem blázen a vím, že tvoje láska patří jenom jí, a vím, že nemám v tvém srdci kvůli ní místo. U mě je taky na prvním místě speed, ale je to silnější než já, když nemůžu mít tebe.“
     „Tak půjdeme, Tony,“ souhlasil Tom.
     „Musím si napřed odskočit,“ řekla.
     „Ty chceš vážně jít s tou feťačkou?“ žasla blondýnka.
     „Tony je dobrá,“ řekl Milano.
   
     Potemnělou ulicí se brouzdaly dvě do sebe zavěšené postavy. Matně oranžová světla jim svítila na hlavy. Tony a Tom. Držel jí kolem ramen, ona jeho kolem pasu. Oba věděli, že jejich těla spolu budou jen krátce. 
     „Už se tě nepustím!“ tvrdila Tony.
     Tou dobou Tomova žena sbalila nejnutnější věci, jejich malou dcerku a odešla z jeho bytu ke své matce. Ve dveřích se otočila a smutně se rozhlédla po místech, kde s Tomem a pak i s holkou prožili pár šťastných let a skoro stejně dlouhý čas se trápili. Pak za ní i za malou zaklaply dveře. Pro zbytek věcí si přijde později.
     Tony a Tom dorazili do jejího zchátralého pokoje. Nebylo tu skoro nic, jen pár omlácených skříněk a v rohu na zemi matrace. Tony ho začala líbat. Napřed jí to oplácel, ale pak mu to přišlo odporné. Vzápětí se svalili na matraci. Usnuli, sotva ulehli. Probudil se asi za hodinu. Zvedl se a než odešel, podíval se na spící Tony. Vypadala strašně uboze. 
     Cestou domů Tom skoro utíkal. Vymýšlel přitom, jak uchlácholí svou ženu a nevěděl, že se vrací do opuštěného bytu.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

29.07.2018 10:18:00kvaj
redaktor prózy

S drogami máme také bohaté a dlouhodobé zkušenosti, jen se to tolik neprezentuje. To píšeš správně - démonizace feťáků. U nás (ale nejen u nás) se démonizuje kdekdo. Nádherně je to vidět na takzvaném "boji proti kouření". Ve skutečnosti je to boj proti kuřákům, ale opravdové příčiny toho, proč lidé kouří, se neřeší. Feťáci trpí jen jednou z mnoha závislostí, sice asi tou nejhorší a nejnebezpečnější, ale na věci to nic nemění. Pokud by společnost chtěle s fetováním, alkoholismem, kouřením, gamblerstvím, závislostí na jídle atd. skutečně něco dělat, musela by vyvinout úsilí a prostředky na to, aby se obecně pochopila podstata závislostí. Ta je vždy stejná a vězí v hlavách lidí. To, jak píšeš, že si nakonec vlezou do jednoho pytle, spočívá v tom, že když s fetováním začnou, nemají nejmenší tušení, s čím si zahrávají. Alkaloidy, které tvoří podstatu všech drog, jsou vesměs omamné jedy, a hrát si s jedy - kdo si to může dovolit? Jednou jsem se malinko "zhulil" dokonce i čajem, neboť jsem na svatbě své dcery vypil asi pět litrů tuarega a maté (hrozně mi to chutnalo). Z toho je ovšem patrné, že alkaloidy thein a kofein a další deriváty obsažené v rostlinách, z kterých se vyrábějí různé čaje, jsou v nich málo koncentrované, že čajů musíš zkonzumovat velké množství, aby to mělo nějaké omamné účinky. Třeba ale v dávkách heroinu a pervitinu jsou koncentrace alkaloidů a dalších derivátů násobně větší. A jak známo, jedy v nepatrných množstvích mohou být léčivé, ve větších množstvích zabíjejí.

27.07.2018 14:48:22Lakrov
redaktor prózy

S chlastem máme (jakožto lidstvo) delší zkušenost než s ostatními omamnými  látkami. Několik desítek generací je stará ta zkušenost -- to už se možná  zapsalo i do DNA.  A náš současný pohled na uživatele omamných látek ("feťáky")  je do značné míry ovlivněn démonizací těchto jedinců(?) v médiích.  Tím nechci říci, že se zastávám "odpadu společnosti",  ale rozhodně nechci strkat všechny do jednoho pytle;  z toho, co píšeš teď na vysvětlenou ale vyplývá,  že mnozí si do něj nakonec vlezou sami :-(  

27.07.2018 02:46:39kvaj
redaktor prózy

Díky. Je to už hodně dlouho. Nicméně před tím jsem měl stejný pohled na feťáky jako ty. Žádného jsem neznal. Když jsem ale poznal Dany a pár jiných feťáků, zjistil jsem, že jsou to rozdílní lidé, stejně třeba jako alkoholici. Dany byla velmi vnímavá a citlivá holka, také značně umanutá, což se projevovalo zejména její až posedlou "láskou" k Danovi, jak tomu ona říkala. Drogy byly útěkem z jejího trápení. Šancí, jak přežít. Jak to řekla, miluju tu chuť, když tě nic netrápí. Bohužel netušila, že to trápení si působí sama a drogou ho jen umocňuje. Nakonec ale dopadla špatně. To jsem zjistil také, že droga po určité době každého semele, ať je, jaký je, podobně chlast, jen u drogy je to jistější.

26.07.2018 10:28:59Lakrov
redaktor prózy

S vědomím toho, že jsou dialogy "dost autentické" -- tudíž je autentická jejich  nálada, která mi zprvu do toho hospodského prostředí nezapadala -- se ta tuhle  povídku najednou dívám zcela jinak.  Domnívám se, že ony dialogy byly odposlechnuty dávno, dávno...  Snad ještě v dobách, kdy drogy nebyly pádem do žumpy hrubosti  a cestou ke zločinu (jak je tomu dnes), ale kdy byly jen jakýmsi zpestřením života  a to zpestřením dočasným, ne doživotně (a krátkoživotně).  Tak nějak si představuji časy Hippies (i když je to dávno a minulost  svádí k idealizaci). A přesně tuhle náladu (v posledních letech už neuvěřitelnou náladu)  ta povídka má.  Tip.  

26.07.2018 09:40:49kvaj
redaktor prózy

Asi si to opravdu neumíš představit. Dialody jsou dost autentické. Ve svém "hospodském" období jsem poznal oba, Tony i Tom, jen se jmenovali Dany a Dan, tedy Daniela a Daniel, a slyšel jsem je takto a podobně žvanit často a byl jsem z nich, tady hlavně z těch divných řečí Dany o lásce dost vykolejený. Příběh jako takový jsem si vymyslel.

25.07.2018 15:12:17Lakrov
redaktor prózy

Dialogy se zdají trochu přeslazené, ale buď je to autorův záměr nebo si neumím  představit, jaké nálady mohou zaznívat z řečí vedených pod vlivem drog.  "Drogová linie" samotná mi přijde, jako by do toho textu byla trochu násilně  implantována, z čehož usuzuji, že příběh je jen z malé části založen na  skutečné události. Spíš mi to přijde jako záměr, obalený až následně dějem  a obrazy. Ale třeba (doufám že) se mýlím, jinak, když si teď svůj komentář  čtu, by můj "posudek" vyšel dost negativně.  

01.07.2018 08:05:08kvaj
redaktor prózy

Ten text je založen na několika mimochodných hospodských monolozích - nekontrolovaném výronu citů sjeté holky, pseudofilozofickém a také poeticko-přírodně aktivistickém a má ukázat určitou bezvýchodnost.

01.07.2018 07:58:28kvaj
redaktor prózy

Díky, Přemku. Chtěl jsem vyjádřit jakousi bezvýchodnost hospodského a závislého života.

30.06.2018 19:20:02Govrid

Zdravím, no podle mě by tomu neuškodila nějaká stylizace, takhle je to jako, když tam hodíš granát..., jinak text trochu filozofický, ale ztrácel jsem se v něm.

30.06.2018 15:24:28lastgasp

Drásavý, trochu chaotický příběh s filozofickým nádechem. Po jednom přečtení ho nelze pojmout. Má to plynulý spád, až k předpokládatelnému a představitelnému konci. Dávám tip a vrhnu se na to ještě jednou, nebo vícekrát. 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.