Oči zootechnikovy

Nikdy na tu noc nezapomenu, třeba si tohle jednou přečteš a uvědomíš si to...

Jsi temný jako Krásná tůň u které číhá dračí sluj.

Jsi vysoký jak mocný buk, střelec vsak z vršku míří luk.

Jsi rozlehlý jak tmavá pláň,vkročim a zasáhneš me jako laň.

Tvůj hlas je sladký jako med, teď však se mění v trpký lep.

Tvé tváře jsou jak jarní louka na které srnka do oka stoupá.

Tvá vůně jako letní déšť, tehdy jsi mi řek že me chceš

Tvé srdce buší při mě jako blesk při hromu, však krev v něm ti zmrzla, roztaje zas znovu ?

Tvé ruce jak dvě cesty v dál, kdo vydá se po nich toho osud vzal.

Tvé rty,jak potok zurčicí, říkaly něžná vábidla, však poté hned mých slz otevřely stavidla.

Tvé oči jasné,však v hloubi chlad,zmrzlo tvé srdce napořád?

Tvůj zájem slizký jako had, měl jsi mě vůbec někdy rád?

Tvá slova jako ostrý nůž, podetly růží ta ne vzkvétá už.

Tvůj dotek jako vláhy vánek, doteď jen vzpomínka budí můj spánek.

Jak pytlák jsi pro mě, já kořist jsem tvá, mě nemusíš lovit, jen řekni,jsem tvá.

Ať budeš kde budeš, v Praze či Brně ať uděláš co uděláš, nezapomeň na mě...

Na holku hemživou, jen ty víš co to znamená.

Na víno růžové co byla jsem z něj zmámená.

Na teplou letní noc kdy venku padal déšť.

Na večer letmých polibku, a ráno kdys řek běž ...

---