Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Janáček učí česky
datum / id03.07.2018 / 489068Vytisknout |
autorbixley
kategorieFejetony
zobrazeno93x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Janáček učí česky

Globalizace posledních let nezasáhla jen ekonomiku. Vtrhla i do kultury, operu nevyjímaje.

Jak známo, opera má svůj původ v Itálii, a tudíž k ní italština bytostně patří. S rozkvětem opery v 18. a 19. století se začalo zpívat nejen italsky, ale také německy, francouzsky apod. Nicméně italština byla stále chápána jako jazyk opery. Vzpomeňme na scénu z filmu Amadeus, kdy na dvoře Josefa II diskutují o tom, v jakém jazyce má Mozart složit novou operu, zda v němčině, nebo v italštině.

V 19. století nastalo v Evropě jak známo období národního buditelství, a tak se přecházelo k překladům do národních jazyků. V češtině tak například Verdiho Rigoletto zpíval "Ó jak je měnivé, to srdce ženy" nebo v Carmen zpíval sbor známé "Toreadore smě-ě-ě-ě-lý, pozór si dej, pozór si dej." To platilo ještě zhruba do poloviny století dvacátého. Potom však nastala velká migrace operních hvězd po celém světě a tento stav už byl neudržitelný. A tak Pavarotti zpíval italsky nejen v La Scalle, ale i v newyorské Metropolitní opeře, která jako první zavedla zpívání všech oper v originále. A jako první evropská scéna ji následovala vídeňská opera.

Když v originále, tak tedy v originále. Složil Janáček Její pastorkyňu - v zahraničí uváděnou pod názvem hlavní hrdinky jako Jenůfa - na český text? Je třeba ji zpívat česky! Doklady o tom, jak se zahraniční umělci s češtinou perou, najdeme na youtube. V londýnském provedení Jenůfu zpívá míšeňka zřejmě původem z Jižní Ameriky a hned v úvodu si zoufá: "Kdyby mě frajíra na vojnu sebrali a svatbu pšekazili". Na prknech amsterodamské opery zase v Příhodách lišky Bystroušky revírník v úvodu oznamuje "Dostaneme bóržku" a liška Bystrouška lišákovi Zlatohřbítkovi pro Čecha téměř nesrozumitelně sděluje "vyšla jsem si na procházku, protože mě hrósně bolihlava". A tak můžeme sledovat španělské pojetí Káti Kabanové nebo francouzskou inscenaci opery Z mrtvého domu. Všechno samozřejmě v češtině.

Ruku na srdce: většina operních pěvců patrně české libretto přeškobrtá a je ráda, že tímto jazykem mluvit nemusí. Ale určitě se mezi nimi najde někdo, kdo si řekne: česká hudba je pozoruhodná a čeština je sice těžká, ale pozoruhodná rovněž. Co kdybych se to zkusil naučit? A možná se do toho pustí.

Kdoví, třeba to s češtinou zkusí i posluchač, který se bude nudit při četbě titulků na titulkovacím zařízení...

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

03.07.2018 20:50:12bixley

Moc děkuju, Leraku. Naprosto s Tebou souhlasím. Pěvec samozřejmě musí vědět, co zpívá, aby do toho vložil patřičný cit. Předpokládám, že často uváděné opery jsou notoricky známé v originále i v překladu. Pokud je ale opera hodně spojena s prostředím daného národa, což je příklad Její pastorkyně, která se odehrává na moravské vesnici a je v originále zpívána nářečím, může jazyk originálu v zahraničí přispět k dokreslení tohoto prostředí.

03.07.2018 19:57:07Lerak12

Mám za to, že když pěvec nezpívá v rodném jazyce tak se s tím srovná. Třeba Rusalka je dílem i národního cítění, tak by se mělo v našem rodném. Například D. Pecková jejího oblíbeného, monumentálního Wágnera, také zpívá v němčině - a vcelku prý dobře. Pro pěvce, pěvkyni, je to projev úcty k vrcholným dílům, když je v zemi jejich tvůrců prezentují jejich jazykem. Podvědomě jim zřejmě běží stejně v hlavě originál, který jim je  srozumitelný. Ať je v řeči jakékoliv. Každý operní pěvec si libreto prostuduje už v jeho zájmu v překladu, byť nemusí být  v stoprocentních detailech. Je to pro něho důležité už pro to, aby na sceně mohl do spěvu vkládat potřebné emoce! Myslím, že s jazzem (nebo soulem) to nelze moc srovnávat. Je to založené na rytmice a imaginací projevu. Asi těžko lze v naléhavosti například " jazyk projevu Tennesse či Memfisu" věrohodně intepretovat jinak, nežli v "angličtině." To jen můj názor.

Pěkné zamyšlení to máš, Bixley.

03.07.2018 10:22:36bixley

Kočkodane, to je průlomový návrh. Myslím, že všichni umíme italštinu asi jako ti operní pěvci češtinu. Já třeba z italštiny umím jen označení druhů tempa, takže se zapojuji slovy: allegro, molto vivace.

03.07.2018 10:05:01Kočkodan
Nemám tusení, jak zdejsí revírník Jarda zpívá, ale píse cesky hezky.

Já bych mel jeden návrh, ale bojím se, ze ho vetsina zavrhne. Coz kdybychom psali komentáre zásadne italsky... ;-)
03.07.2018 08:18:35aleš-novák

no, nevím...třeba půjde kolem nějaký operní pěveec nebo pěvkyně a osvětlí nám to.  Scatování je extrém, opera je o něco kultivovanější útvar... tak si s cizojazyčným textem asi umělec dává větší práci...ale mluvnici nejspíš neřeší, obzvlášť u tak "menšinových" jazyků, jako je čeština...:o)

03.07.2018 08:14:35bixley

To bylo mým cílem, Goro. :-)

Aleši, to je zajímavý názor. V jazzu existuje takzvané scatování, kdy jazzoví zpěváci zpívají na nic neříkající slabiky typu šůbydůbydů. Myslíš, že takhle operní pěvci vnímají jednotlivé jazyky???

03.07.2018 08:00:45aleš-novák

to je zajímavá úvaha...:o) ale obávám se, že operní pěvci berou text spíš jako hudbu, nezabývají se jazykovou stránkou...možná si při studování díla přečtou ve svém jazyce, o čem vlastně opera je... 

03.07.2018 07:53:53Gora
redaktor poezie a prózy

Pobavila jsem se, bixley, i dozvěděla něco nového ze světa hudby, dík:-))


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.