Viděl jsem na zemi umírat vážku
a tělo bezbarvé reznout jak hřeb
jak v hlavní roli té hrála svou frašku
dotekem na křídla zkusil jsem tep.

Zhaslo ji v očích všech tisíce démantů
a krása barev se ztratila pryč
dál kolem bzučelo pár muších amantů 
od smrti její jsem měl v ruce klíč.

A tak jsem odemkl branku ven z prostoru 
jako když vytáhneš špendlíku ven
a duše bělavá zmizela v otvoru 
jakoby od Bosche jakoby v sen.

Pak vítr odnesl to tělo do trávy 
pohřbil je do stínů do dávných par
beze slov bez hudby bez pláče bez slávy
polibků prosím mi dej za ni pár.