Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Když jsem byl malým pasáčkem - Maminka
datum / id13.07.2018 / 489291Vytisknout |
autorOskar Koblížek
kategoriePróza na pokračování
zobrazeno176x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Sousedi mu začali lézt na nervy a tak domek prodal. Odjel do malé vzdálené vesničky, kde byl zázrak, když autobus stavěl dvakrát denně a ve svátek dokonce i v opačném směru...

Když jsem byl malým pasáčkem - Maminka

...Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek...

 

MAMINKA

 

   Když se při svých půdních revizích trámoví jednoho dne podíval vikýřem na svůj dvorek, uvědomil si, co mu tam pobíhá masa. Řekl si, že nejlepší bude všechno to masíčko nejdřív sníst. A tak začal nenápadně, aby nevzbudil sebemenší podezření, dopřávat rodině hojnosti a občas i zavtipkoval na nějaké morbidní téma. S plným bříškem, po několik dní, pak chmury znaveny usnuly a ozvaly se myšlenky veselejší, i když babička spoustě z toho vůbec nerozuměla.

   A tak mohla moje maminka spokojeně vychodit školu s pocitem, že dědeček jí bude vždycky k ruce, když si nebude s něčím vědět rady, neboť on byl velice chytrý nebo se tak alespoň dokázal tvářit. Zvlášť potom v matematice byl skvělým učitelem, neboť jej bavila a byl v ní důsledný. Pro mou maminku bohužel až nesnesitelně. Ani gramatiku neopomíjel a vždy dbal na krasopis jdoucí ruku v ruce s pravopisem. Jeho zachovalé účetní knihy o tom ostatně hovořily jasně a mohli jste si v nich tak bez problému a v úhledném písmu například přečíst, že Votavová Drahoslava dluží za leden třicet šest korun. Dědeček prý byl přísný, za to ale uznalý. Za každou jedničku pak maminka byla pochválena a mohla užívat různých výhod. Například odvézt kozu na pastvu o chvilku později a ne až k lesu, ale stačilo jen na louku za plotem, kam chodila s kozou i Jiřka od Pohanků.

   Když potom vyšla školu a vyučila se následně švadlenou, mohla si zvesela louskat matematické hádanky a krasopisně si je zapisovat do hlíny v nedaleké cihelně, kde nastoupila do práce. Ne, že by tam potřebovali švadlenu, ale peníze byly potřeba a jevilo se to perspektivnější než šití. Také mohla za své grošíky začít navštěvovat místní tancovačky, dělat cukrbliky na vyfešákované chasníky a požívat pak od nich různých deputátů.

   Tam také poznala mého strýce Věrka, který po ní chvíli tajně pošilhával. Děvče jako lusk, nikoliv však zelené a hrbaté, jak se posměšně říká, ale příjemné a usměvavé, s přednostmi tak akorát a přitom štíhlé a… prostě chvíli ji sledoval a čenichal jako správný ohař. Dokonce jí koupil i nějakou tu skleničku, ale to už kolem proplula Marta od Brázdů a ohař zachytil novou stopu. Zavrtěl ocáskem a neprodleně za ní vystartoval. Později mu to stejně nedalo a k mamince se vrátil, aby jí alespoň představil mému tatínkovi. Tedy hned po tom, co ho probudil, neboť spal opřený hlavou o zeď a obložen hned několika prázdnými lahvemi vína. Ty samozřejmě nebyly jeho. Těmi ho postupně, hned jak zavřel víka, počal obklopovat Věrys, který je snášel z okolních stolů a výborně se tím bavil. Vytvořil tak neskutečné zátiší, na které se chodila dívat půlka tancovačky a čím dál víc na něj byl hrdý.

   To ještě netušil, že k bratrovi přivede nějakou nevěstu. Když si to uvědomil, bylo již pozdě. Asi to byl pohled pro bohy, neboť maminka se prý rozesmála a nemínila pak notnou dobu vůbec přestat. Věrek jí vysvětlil, že tatínek má za sebou dvanáctihodinovou šichtu a prostě jen neudržel klapky a to ostatní je jeho práce, jen taková dekorace. To ale maminku nastartovalo ještě víc a tak jí raději okamžitě nalil plnou sklenici, aby ji aspoň na chvíli ucpal a mohl jí svého bratra vyjevit v paletě těch nejzářivějších barev, které svět spatřil, aniž by musel překřikovat její uši trhající smích. Nebylo to ovšem příliš nutné, neboť tatínek již přikrčený vyděšeně mžoural po okolí, protože původně odhadoval, že se probudila utajená sopka hned vedle u JZD. Promnul si oči a měl pocit, že spatřil hezkou děvu. Promnul si je ještě jednou a hned na to se počal předvádět, jak už to ostatně muži dělávají, když zavětří příležitost. Jakmile spustily křídlovky a starej Mička se opřel do bubnu, ihned ji vyzval k tanci a pak už se od sebe nehnuli po celý večer.

   Domů ji pak odváděl tou delší cestou, protože tam byl větší klid a nebe tam zářilo tak nějak víc. Celou cestu si živě povídali, rozšafně gestikulovali, až občas tatínkovi vylétlo víno z láhve a postříkal tak pár opozdilých mravenců vracejících se zmoženě nízkým pažitem do mraveniště. Také již bylo chladněji a tak zjistili, že když se budou držet za ruce, bude jim rozhodně tepleji. Tatínek jí ukazoval hvězdy, které ho prozíravý Věrek naučil s tím, že se mu to jednou bude hodit. Občas přidal i nějaké to známé souhvězdí a maminka zase na oplátku dělala, že o žádném z nich nikdy neslyšela a rozplývala se nad nimi, jak jsou krásná a jak třpytivě září. Přitom se v tom romantickém světle hvězdné oblohy roztomile usmívala a všechno, úplně všechno  mu „věřila“.

   A tak začala vlastně i moje sága. Postupně se sbližovali stále víc a posléze se za ruce vodili už i před celou vesnicí. Znuděné tetky měly zase o čem vyprávět, vymýšlet si a přehánět. Někteří jedinci, kteří po mamince taky pomrkávali, to nesli zvlášť nelibě a mnozí se i hroutili, upadali v pláč a slibovali sladkou pomstu. A i když jich prý bylo dost, nedokázali se ve své nevraživosti sjednotit proti nepříteli. Toho tatínek využil, a aby měl od nich pokoj, tak si maminku prostě vzal.

   Dědeček byl rád, že se holka vdala, a když se s tatínkem odstěhovali do města, nic ho už ve vsi nedrželo. Babička zemřela již před léty a začal se cítit sám. Sousedi mu začali lézt na nervy a tak domek prodal. Odjel do malé vzdálené vesničky, kde byl zázrak, když autobus stavěl dvakrát denně a ve svátek dokonce i v opačném směru a zakoupil tam dům „na skále“ stojící těsně u lesa. Tam mu laně chodily dávat dobrou noc a on postupně začal přehodnocovat svůj dosavadní život. Sedával na zahradě obklopen svými ovcemi a samotou. Na zeď pověsil dřevěný kříž, stal se silně věřícím a začal znovu kouřit.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

01.08.2018 15:13:21Oskar Koblížek

I mně se tvá slova dobře čtou. :-)

01.08.2018 15:07:14vesuvanka

Moc dobře se mně četlo :-))) TIP

20.07.2018 21:05:05MKbaby
Ony to právě nejsou plky. Píšeš moc hezky.
20.07.2018 18:35:27Oskar Koblížek

Ani nevíš, "Baby", jak mě těší, že se někomu líbí takové obyčejné plky. Díky.

20.07.2018 17:07:34MKbaby

Půvabné počteníčko :-)

18.07.2018 10:37:22Oskar Koblížek

:-))))  Vida. Najdou se i normální ženský. :o)))

18.07.2018 10:24:48agáta5

dnešní doba je divná... já bych držela :)

18.07.2018 09:48:00Oskar Koblížek

Což o to. Já rád pohladím, i když v dnešní době se to může brát jako obtěžování... :o))) 

17.07.2018 06:59:54agáta5

hezky mě tvá povídka pohladila..

14.07.2018 11:57:19Oskar Koblížek

Jsem rád, pane revírní, že se vracíte i zde. Jde vždycky o milé zjištění, že mi zůstáváš nakloněn. Hodně jsi mi svými reakcemi totiž dal. Díky.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.