Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+1 neviditelných
Helena a její osud po letech - 5. , 6.,7., 8.
datum / id14.07.2018 / 489302Vytisknout |
autorRuža z Moravy
kategoriePróza na pokračování
témaRodinné
zobrazeno290x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Helena a její osud po letech - 5. , 6.,7., 8.

Helena a její  osud po letech  -5.

 

Helena chodila pravidelně na kontroly, neměla, až na nějaké občasné nevolnosti a poněkud opuchlé nohy, potíže. Plod se vyvíjel normálně. Jen se jí zdálo, že už tak lehce nezvládá práci i domácnost. V práci před tím již dělala sama, děvče, které jí vypomáhalo, se provdalo a další nebrala z důvodu úbytku zakázek. Nyní by potřebovala pomoc, ale spíše v domácnosti.

 

Olda měl sotva čas něco zařídit ve městě, kam jezdila čím dál méně. Postěžovala si mu, že by potřebovala občas pomoci s větším úklidem, řekl jí, že si může dovolit zaplatit pomocnici na úklid a nemá proč se za to stydět.

Zase se nabídla sousedka, která přišla o jednu osobu, které dělala pečovatelku - byla jak víme zdravotní sestra a na vesnici jich moc nebylo, zato starých lidí potřebujících péči, bylo dost.

Helena ji ale tentokrát odmítla, domluvila se s ní, že má být raději k dispozici dětem a později jejímu miminku. Úklid zvládne i jiná žena, která bude ráda, že si přivydělá. Byla ochotna sousedce půjčit i své auto, když odveze někdy děti místo manžela do školy i zpátky a přitom nakoupí pro obě rodiny.

Zlatá sousedka Dáša, která kdysi pomáhala její tchyni a to byla ještě dost mladá a zvládla to, tak je Heleně největší oporou , kromě kamarádky Hanky. Dokonce jí takovou mladou pomocnici ve vesnici našla. Vendula měla ukončenou střední školu, jít dál studovat zvažovala, tak si řekla, že zatím bude vypomáhat tímto způsobem. Třeba se i něco přiučí a pak se rozhodne. Peníze přijdou vhod.

 

Jednou přišla za Helenou Naďa, že jí chce něco říct. Vyprávěla jí, že ta paní, co s nimi někdy chodí je pozvala do své garsonky. Hostila je zákusky a vykládala, jak by to bylo dobré, kdyby mohli bydlet s tátou u ní. Měli by blízko do práce, Naďa do školy, ona by se o ně starala. Byla taková divná. Dokonce se pak ptala táty, jestli by prodal domek na vesnici, koupil byt ve městě a přestěhoval by se tam. Táta to prý vzal s humorem, co si vymýšlí, že má přece ženu, která zanedlouho bude mít dítě a nemohl by ji opustit. Ta Věra prý mu vysvětlovala, že nikdy neví, co se může stát, ona měla také rodinu a nemá nic a stačila jedna nehoda. To už táta honem zamluvil a brzy odešli.

Naďa musela Heleně slíbit, že už nikdy nepůjde k té paní domů- ať řekne, že musí spěchat domů, má moc úkolů.

 

Tentokrát Helena nemlčela a s Oldou si večer promluvila. Upozornila ho na divné řeči jeho bývalé ženy, varovala ho před ní. Určitě to nemá v hlavě v pořádku. Taková tragedie, jakou měla v rodině, člověka poznamená. Slíbil, že se jí bude vyhýbat. Prozradil přitom, že na něj většinou čeká před bankou, aniž by se nějak domlouvali. Jako by to byla náhoda.

Dost už ho to otravuje, ale bojí se jí něco říci. Připomíná mu totiž často jeho matku a co udělala jeho milé a vyhrožovala i jí, Věře. Nakonec dodal:

"Nedá se ale nic dělat, budu ji muset upozornit, aby na mě nečekala a nemyslela si, že mě i dceru nějak získá. Helenko, nejezdi sama do města, pokud budeš muset, vezmi buď sousedku, nebo to děvče, co máš na výpomoc."

 

Helena byla ráda, že s Oldou promluvila a zjistila, jak na tom spolu jsou. Alespoň v něm snad bude mít oporu. Nepodceňovala situaci, protože měla zkušenost s Oldovou matkou a poznala, co dovede člověk, který o hodně přišel a touží po pozornosti druhého. Brzy to měla poznat.

                                                          xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

Helena a její osud po letech.  6.

 

 

Jako skoro v každém rodinném domku měli u Heleny také kočičku. Bylo zvláštní, jak k ní přišli. Jednou otevřela Helena dveře a slyšela  slabounké mňoukání. Šla za tím zvukem a našla u plotu k sousedům malé kotě. Vzala je a zazvonila na sousedku. Ta jí řekla, že jejich kočka měla 3 koťátka a to jedno je taková cestovatelka. Mělo by být ještě aspoň nějaký čas u kočky. Chtějí je také dát očkovat, odčervit, odblešit a pak, pokud by měla Helena zájem, může si je vzít.

Naďa to slyšela a samozřejmě se nemohla dočkat, až to koťátko dostane.


Takže měli kočičku. Nebyla jen doma, běhala i po dvoře, dokonce i po zahradě, ale tam ji Naďa hlídala, aby zase někam nevyběhla a neztratila se jí. Mucinka byla její miláček.

Měla by ráda  i pejska, ale to by se o něj musela starat  Helena, pokud je ona ve škole. Časem se uvidí. U sousedů mají fenku, která čeká štěňátka a bude-li Naďa hodná, může jedno dostat. Nebudou čistokrevná, ale na tom dítěti nezáleží. Musí je ale vychovat, starat se o ně. Pes není tak samostatný jako kočka.

 

Blížila se doba, kdy měla Helena porodit. Starala se, jak to udělají s Naďkou. Olda  to domluvil se sousedkou  tak, že ráno bude vozit všechny tři děti do školy on  a odpoledne pro ně zajede sousedka, nebo její manžel. Pak se o ně sousedka postará, než přijede Oldřich domů a Naďu si vezme. Večeři jim zajistí sousedka, Olda jí bude za jídlo platit. Jednalo se o to, aby byla Naďa pod dohledem. Ve škole to zajistili tak, že děti nevydají nikomu jinému než sousedce, jejímu manželovi nebo Oldřichovi.

Jednou přišla Naďa domů od sousedů a ptala se, jestli může zaběhnout do místního obchodu pro nějakou maličkost. Nebylo to daleko, tak ji pustili s tím, že se má okamžitě vrátit. Vyřídila si, co chtěla a když vycházela z obchodu, všimla si, že nedaleko stojí ta ,,černá paní", která s nimi chodila ve městě na procházky s tátou. Honem přeběhla cestu a utíkala domů. Helena po její zprávě vyšla z domu a dívala se v okolí. Byla udivena, proč se tam Věra objevila, co tím sledovala.

Nikde však nikoho neviděla. Už si myslela, že se Naďa spletla, ale sousedka Dáša potvrdila, že ji ve vesnici zahlédla.

 

Řekly si, že počkají, zda se to bude opakovat a budou obezřetné. Netrvalo dlouho a Heleně se zdálo, že vidí za zahradou někoho postávat. Rozhodla se, že se tam půjde podívat. Naďa se ještě nevrátila ze školy, Olda doma také nebyl. Věděla, že riskuje, ale chtěla mít jistotu, že nikomu z nich Věra neublíží. Zašla nenápadně do domu a vyšla druhou stranou. Věra se opírala o sloupek plotu, byla zamyšlená. Helena na ni zavolala. Ohlédla se, chtěla honem utéci, ale Helena jí řekla, ať neutíká, že si spolu mohou promluvit. Přece se již znají z dřívějška.

 

Váhavě šla Věra k ní, zdálo se, že se spíše bojí ona. Helena ji pozvala dál do domku. Věra se rozhlížela, skoro to tam nepoznávala. Šly spolu do kuchyně a Helena jí nabídla kávu nebo čaj.

Přidala k čaji nějaké pečivo, sedly si a po krátkém mlčení se Helena začala vyptávat, jak se Věře vede.

Věra se rozplakala. Nemůže zapomenout na rodiče, muže a hlavně syna. Nemá v životě štěstí. Je jí přes čtyřicet let, je ještě pořád po léčení bez zaměstnání,  i když o peníze nouzi nemá. Manžel i rodiče byli pojištěni, havárii nezavinili, navíc prodala domek a má jen garsonku, takže nemusí spěchat do práce. Chtěla by však pracovat, je jí smutno, musí pořád myslet na svůj osud. Pak se stává, že má úplně zcestné myšlenky.

 

Helena jí popsala svůj osud. To, že jí zemřeli rodiče v 19 letech při autohavárii, jak se musela protloukat sama, pracovat i při studiu a pak pro samou práci také byla dlouho sama. Přiznala Věře, že Oldu našla přes inzerát. Navrhla jí, že by si mohla také najít muže tímto způsobem. Nejlepší by byl vdovec s dítětem, pokud možno ne moc velkým. Podobný osud rodiny je poněkud sblížil. Věra se uvolnila a povídaly si o všem možném.

 

Věra se zamyslela a řekla, že nemá odvahu dávat inzerát. Zkusí si je ale pročítat. Helena jí slíbila pomoc při sestavování případné odpovědi i to, že by, pokud nebude už v porodnici, případného adepta tajně prozkoumala a pak jí řekne co a jak. Zůstanou spolu ve spojení po telefonu.

Do domu si ji zatím moc pouštět nechtěla, co kdyby to Věra jen hrála. Zatím to tak nevypadalo.

Helena si řekla, že Oldovi nebude nic vyprávět, aby neměl případně o ni a Naďu obavy.

 

Rozešly se v pohodě, Věra slíbila, že nebude zbytečně za nikým z její rodiny chodit, ale případně někdy Heleně zavolá. Helena měla o čem přemýšlet...

 

 

                                                           xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

 

Helena a její osud po letech - 7.

 

Heleně se narodil syn Jan. Porod měla normální, až na to, že při porodu musela porodní asistentka chytit malého silněji a tím mu zlomila pravou klíční kost. Přišlo se na to však , až to měl srostlé, při jiném vyšetření.

Doma bylo plno radosti. Chlapec měl sice jen 2,8O kg a 49 cm, protože se narodil o 2 týdny dříve, ale jinak se měl k světu. Po týdnu v porodnici přijela Helena domů a nastala chvíle, kdy malá Naďulka náhle řekla :,, A teď jsem starší sestřička a budete mi říkat Naďa. Nejsem už malá a musím mamince pomáhat, ne?" Zasmáli se a souhlasili. Naďa okamžitě zahájila prohlídku malého. Kiomentovala to důležitě:

Má všechny prsty? Má nějak málo vlasků."

"Tmavé vlasy bývají řidší, jak je vidět z mnohých případů" řekl nečekaně Oldřich a celá rodina se zasmála. Haškův Švejk, no.

Zdálo se, že bude vše v pořádku. Malou postýlku dali do ložnice rodičů. Olda protestoval, když Helena navrhla, že bude s malým v jiném pokoji, aby se vyspal. Není přece tak choulostivý a něco vydrží.

Bylo to však jednodušší než mysleli. Malý jen zamlaskal, Helena ho nakojila, Olda ani nevěděl, že byli vzhůru.Je pravda, že Jeník papal každé 2 hodiny, ale Helena hned zase usnula, takže jí to nevadilo. Jen počkala, až odříhne a pak spali dál. Občas ho tiše přebalila, aby neplakal.

Po 5 týdnech zjistila, že chlapec při koupání a oblékání zaplakal, když mu zvedla levou ručičku. To se jí nelíbilo, protože měl v podpaží načervenalou odřeninku ještě od porodu a zdála se jí nějak zduřelá. Nebude čekat na 6 týdnů na 1.prohlídku a pojede k doktorovi hned. Nemusela ho ani svlékat, doktor ji poslal hned na chirugii, na rentgen. Tam zjistil mladý doktor, že je to zřejmě osteomyelitida - zánět kostní dřeně způsobený bakteriemi (či stafylokokem). Vzniká přímou infekcí při poranění. Způsobuje buď vysoké horečky nebo se provalí na povrch jako vřídek. Zřejmě nebyl Jeník sám, protože to tam už jeden chlapeček měl, ale v nožičce.

Při tomto vyšetření dále lékař zjistil srostlou klíční kost na pravé straně. Zřejmě musel být na svět táhnut dost vehementně. Navíc ta infekce bývá právě při poranění při porodu , z infikovaného prostředí. Byla to ta odřeninka v podpaží.

 

Lékař doporučil jet okamžitě do nemocnice na dětské oddělení, Helena trvala na tom, že malého kojí a pojede s ním. Pobyt si i případně zaplatí.

V nemocnici jí doktor vysvětlil, jak bude probíhat léčba. Odsají chlapci hnis z podpaží a tím ho přestane ručička bolet. Pak musí být ruka v klidu. Nejlépe u tak malého dítěte je přišpendlit rukávek košilky k prostěradlu, fixovat to jinak u tak malého dítěte je obtížné. Stejně se ještě sám neobrací. Bude dostávat silné antibiotikum, které se musí Helena naučit dávat, jinak by museli být v nemocnici celé 3 měsíce, co to bude chlapec užívat.

 

Výhodou bylo, že mohla Helena být s chlapcem v nemocnici. Měla pokoj hned vedle a přes skleněnou stěnu na něj viděla kdykoliv. Chodila ho kojit, ráno ho koupala, přebalovala. Kromě vizity a uklízečky, která umývala podlahu, byla vlastně se synem skoro pořád. V noci k němu chodila. Přestávky mezi kojením si prodlužoval. Naučila se na hedvábné papírky sypat- připravit z ampulky dělené dávky antibiotika a dávat je malému Janovi na lžičce s čajem v šest ráno a v šest večer. Lék byl hrozně hořký, ale malému to zřejmě nevadilo a spolkl jej bez problémů.

 

Lékař slíbil, že bude moci, v tom případě, že bude dodržovat pravidelné dávky a stále kojit, což je pro dítě to nejlepší, jít domů a pak jen přijet na kontrolu.

 

Vysvětlil jí na dotaz:

"Neléčením této nemoci by bakterie doslova ,,vyžraly" kosti dítěte a nechtějte si raději představit odumírání tělíčka.

Není to ani rakovina, není to TBC, je to vlastně takový ,,kostižer".

Helena nechtěla ani pomyslet na to, že by o syna přišli.

 

Po 14 dnech je poslali domů a Helena se soustředila hlavně na syna a jeho léčbu a byla šťastná, že Naďa má pro toto pochopení. Chodila kolem malého Jeníčka málem po špičkách, pořád se ptala, jestli se uzdraví a důležitě vykládala Markovi a Zdeničce, že teď si ještě pejska domů vzít nemůže, že se musí starat o bratříčka.

Helena skoro zapomněla na staré události, na Věru a na potíže s jejím chováním.

 

Jednou jí však Věra zavolala a vykládala jí, že nečekala na její pomoc a odpověděla jednomu pánovi na inzerát. Je jen o dva roky starší a má v péči syna teprve 12 letého. Není sice vdovec, je rozvedený a platí ještě na dceru, která je v péči matky , má 17 let a chce studovat, ale jí to nevadí .

Zatím se jen setkávají a vypadá to nadějně. Syn proti ní nic zatím nemá, má své zájmy, hraje hokej a fotbal, takže nemá na tátu a jeho záležitosti moc času.

 

Helena jí krátce řekla o potížích se synem a slíbila, že se zase někdy ozve. Tím se zdála kapitola s Věrou odbytá.

 

Při kontrole po 3 měsících se zjistilo, že dírka v kosti, která tam byla, je zacelená a infekci zvládli.

Jeníček byl drobnější postavičky, ale velice pohyblivý, milý a nebrečel často, takže spokojenost zavládla v rodině. S pomocí dívky v domácnosti zvládla Helena i nějaké zakázky.

Díky bratříčkovi Naďa pozapomněla i na slíbeného pejska, ale sousedka nezapomněla a domluvila se s Helenou, že jí pejska dají s mašličkou na krku jako dárek při nějaké příležitosti.

 

                                                                     xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

Helena a její osud po letech - 8.

 

 

Život rodiny plynul celkem normálně. Jeníček rostl, byl zdravý a čilý. Naďka byla ve škole také spokojená, měla skoro první třídu za sebou. Kamarádila stále s Markem a Zdenkou. K narozeninám dostala plno dárečků- knížky, barvičky na kreslení, polštářek s obrázkem kočiček, ale také dárek nejmilejší - živého  pejska.

Začala mu říkat Pucík, protože byl takový roztomilý, batolil se na krátkých nožkách, chodil za každým, kdo se objevil. Dokonce se skamarádil i s kočkou, která se ho vůbec nebála. Nepřipadal jí asi nebezpečný.

 

Helena mohla být spokojená. Jednou jí zavolala Věra. Ptala se, zda by ji mohla navštívit, že by potřebovala poradit. Domluvily se, že přijede někdy dopoledne v tomto týdnu. Věra přijela hned druhý den. Tvářila se mile, trochu rozpačitě, ale Helena se snažila být milá. Věra se jí svěřila, že má nabídku práce, sice jen pomocnice v jednom zahradnictví ve skladu, ale  není to náročná práce. Bude aspoň mezi lidmi.

Helena se jí ptala, jak to vypadá s tím rozvedeným pánem, ale Věra byla nějaká nesvá. Nakonec přiznala, že pán hledal hlavně bydlení, protože bydlel v bytě s býv. ženou a nemohli se dohodnout, kdo se vystěhuje. Také platil dost velké alimenty, tak si myslel, že si musí najít ženu s majetkem, bytem a hlavně pravidelným příjmem. Věra mu nepřiznala, naštěstí, že nějaké peníze má, pán se pomalu, ale jistě vytratil.

 

Sešla se s několika zájemci, s jedním to vypadá nadějně, ale je starší, asi jako Olda, ale nemá menší děti, jen dceru, která mu dost mluví do života. Tak neví, jak to dopadne, ale líbí se jí.

Věra se dívala na Jeníka, který si hrál v postýlce s chrastítky. Měla v očích slzy. Náhle řekla:

"Vidíte, mohla jsem mít Oldovo dítě, kdyby nebylo jeho matky a následného útěku z domu."

Heleně jí bylo sice líto, ale nemohla jí nijak pomoci. Doporučila jí, aby do práce nastoupila, prospěje jí. Věra vycítila, že by měla už odejít, stejně jí jel autobus. Rozloučila se a ještě se zeptala, jestli se může občas ozvat. Helena jí to dovolila. Měla toho po čase litovat, ale tehdy to netušila.

 

Stalo se jednou, že Olda přijel z práce dost pozdě a byl nějaký zamlklý. Na otázku, co se stalo odpověděl, že potkal Věru a zdála se mu nějaká divná. Sice již nechodí ve smutku, ale je nějak nepřirozeně veselá. Tvrdí, že má práci, dokonce nějakou známost, ale když se jí vyptával, kdo to je a co dělá, jen něco vykoktala a pak najednou tvrdila, že od nich z práce. No, nechtěl se dál vyptávat.

Ona se ale  dále vyptávala:  na Naďu, jak se jí daří, jestli je Jeníček zdravý, pak se ptala i Oldy, jestli je spokojený v manželství. Jen tak  pro sebe pak utrousila:

"Má tak někdo štěstí a přitom neudělal nic pro to, aby mohli oni dva být spolu šťastní. " Jakoby mu něco vyčítala.

Jen krátce jí vysvětlil, že nemohl nic vědět, když mu sama neřekla, co je děje a utekla. Dostal pak k podpisu jen žádost o rozvod, bez vysvětlení. Ani to, že s ním čeká dítě mu přece neřekla. Pokud to tedy byla pravda.
Překvapila ho  sdělením, že nejen to dítě čekala, ale dokonce ho donosila a její manžel ho přijal za vlastního, protože nemohl mít děti. Teď však o něj přišla i s manželem a Jeníček jí ho hrozně připomíná.

 

Helena z toho  byla v šoku. Takže Věra jí lhala, když jí vykládala, že měla další dítě až po dvou letech po odchodu. Proto se tak zajímala o Jeníčka , pozvala se k nim domů, aby viděla, jestli je podobný jejímu synovi.

Divný pocit způsobil, že poprosila Oldu, aby pokud možno dával pozor hlavně na dceru Naďu a uvažovala i o tom, že případné návštěvy Věry u nich doma odmítne. Neopouštěl ji strach, hlavně o děti a pak i o Oldu.

 

                                                                                xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

18.07.2018 11:11:31Josephina

čte se to moc hezky, jde to trochu do hororu, doufám ale, že bude happy end!


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.