x z kraječek x

při pohledu do deště, který prší od spoda nahoru

 

 

 

otevírám

 

rukou rozechvělou

otevírám zrezlou klikou

všechny vzpomínky

co nikdy na dveře nezaklepaly

 

rukou rozechvělou

tnu svůj sen

jako kat, když hlavy stíná

(už ani krok)

 

jsem vždy na konci potravního řetězce

jen ta slova uvízla v kapse

 

slova silná a výstižná

jež barví oblohu do ruda

 

rukou rozechvělou

otevírám další den

 

 

 

z kraječek

 

vysvlékla jsem se ze šatů

chci ukázat svou ryzost půvabu

zima roztátá má vrásky s vůní kardamonu

 

u vrátek z kraječek

zavřených

z mrazu spojených

nehty drásají jinovatku

ze špinavých oken

 

 

 

 

 

---