COSD II (City of Shattered Dreams 2 - Město zmařených snů 2) - Kattey

Dnes je ta noc, kdy je potřeba udělat opět něco co mě dostane do průšvihu. Bohužel je to nezbytné. Mohla by být i jiná cesta... avšak už jsem došla až sem. Je čas...

          Výloha se roztříštila díky nárazu dlažební kostky. Sklo zaplavilo vnitřní prostor obchodu s lihovinami. Vzápětí dovnitř vklouzla dívka. Mladá dívka, sotva šestnáctiletá. Na pohled nevinná, ale uvnitř zoufalá. Namířila si to ihned k oddělení s nejdražším sortimentem. Cestou popadla láhev levnějšího patoku, s nímž rozbila velkou vitrínu. Za ní se skrývaly ty pravé skvosty. Ušlechtilé whiskey, kvalitní rumy a výběrová vína. Neotálela a začala brát co jí přišlo pod ruku. To vše cpala do cestovní tašky a také do nevelkého baťůžku. Jakmile je naplnila tak těžce proskočila zpět na ulici a dala se na útěk. Běžela jako o život než se dostala do bezpečné vzdálenosti, kde se zastavila a zhluboka dýchala. Odložila tašku a zapálila si cigaretu.

 

          ,,Tak jsem to skutečně udělala," pomyslela si trpce dívka, přičemž se opřená o sloup sesunula na zem do sedu a začala plakat. Seděla tam tak dlouho než jí od breku úplně vyschla ústa. Sáhla do tašky a načala jednu z lahví toho kvalitního rumu. Zhluboka se napila, avšak vzápětí začala kašlat a pozvracela se. Malém to všechno letělo přímo mezi její ukradenou kořist. Nastal čas jít domů. Nebylo to daleko, i tak však začal dívkou otřásat strach. Ani tak ne z toho co dnes provedla, ale z toho co na ní čeká doma.

 

          Potichu otevřela dveře a obezřetným krokem se proplížila ke svému pokoji. Tašku položila za dveře a zamířila do obývacího pokoje, kde se svítilo. Nahlédla dovnitř. Na gauči spala s flaškou v ruce žena na půl přikrytá opelichanou starou dekou. Dívka k ní po špičkách přišla a pořádně jí přikryla. Skoro prázdnou láhev ji vyjmula z ruky a položila na zem. Náhle se žena probudila a vykřikla: ,,Kattey, co tu děláš... jak to, že ještě nespíš ty spratku!" Neodpověděla. Místo toho vzala do ruky ovladač a vypnula televizi. ,,Sakra... chrl, chrl, smrk..." začala žena sýpat, ,,do hajzlu, Kattey kde mám svojí flašku, kde je?!" ,,Tady mami," odpověděla tiše Kattey. Její matka vzala láhev a na ex vypila to co v ní zbylo. Náhle pohlédla na Kattey. ,,Co tak čumíš, co mám dělat. Co mám asi tak dělat, když nemáme prachy, když tu není Alan a když jsi tu jen ty. Jak myslíš, že se bez něho uživíme co?! Jak splatíme ty obří dluhy, jak?! Proč jsi to musela tak posrat, proč?! Já od něho taky snesla pár ran, tak proč ses nemohla podvolit?! Byl by tu s námi. Kdo se o nás teď postará? Ty snad?!" Kattey stekla po tváři sotva viditelná slza. Beze slova se otočila a odešla. Lehla si do postele a přemýšlela. Přemítala si tu noc v hlavě. Tu noc kdy Alan odešel. Tu noc, kdy se na ni vrhl, ale ona odolala... nenechala si udělat tu věc po níž by již nikdy nebyla stejná, již nikdy... Rozplakala se. Stále více a více barvitěji viděla Alanův výraz, když s ní neměl v úmyslu, mít slitování. V záplavě slz se ponořila do snů.

 

          Druhý den vstala velmi brzy. Bylo potřeba vyřešit problémy. Svůj lup z předchozí noci vyfotila a následně vyrazila ven. Chladné lednové ráno jí osvěžilo. Přidala do kroku. Došla do jedné čtvrti, kde bydlel člověk, který jí měl pomoct. Zastavila u jeho domu a začala bouřlivě mačkat zvonek. ,,Ksakru Kaii, neříkej mi, že ještě spíš." Po několika minutách se ozval bzučák u vchodových dveří. Kattey vyběhla do třetího patra, kde stál mezi dveřmi rozespalý mladík. ,,Co tu tak brzo chceš," mžoural Kai. ,,Mám pro tebe kšeft, dobrej kšeft!" řekla Kattey. Kai ještě chvíli stál mezi futry jako tělo bez duše než ji pozval dál.

 

          ,,Tak o co jde?"

          ,,O tohle," řekla Kattey a ukázala mu fotky.

          ,,Zajímavé," odvětil po chvíli Kai, ,,je to horké?"

          ,,Hodně, potřebuju to rychle prodat."

          ,,Večer o tom promluvím s Freem a pak ti dám vědět."

          ,,Díky."

          ,,Ještě jsem pro tebe nic neudělal a teď padej, chci se ještě vyspat."

 

          V tu samou chvíli, kdy Kattey domlouvala svůj kšeft, vyšetřoval policista Steve Miller případ vykradení obchodu s lihovinami. ,,Vypadá to na poměrně amatérskou práci, ale hlavně na chabé zabezpečení obchodu, vždyť se ani nespustil alarm," konstatoval Miller. Majitel obchodu seděl zkroušeně na chodníku a pil kávu. ,,Mohl by jste mi ukázat záznam z vašich kamer pane Johnsone?" Johnson se postavil a řekl: ,,Bohužel, žádná nebyla v provozu, vlastně pouze ta jediná, kterou tady mám, je tu víceméně jenom na okrasu." ,,V tom případě tu jsem i já víceméně zbytečně pane Johnsone," odpověděl Miller. ,,Počkejte!" vykřikl majitel obchodu, ,,Clark kameru má. Vlastní tamhle o několik metrů dál obchod s domácími potřebami. Kamera snímá celý chodník před jeho obchodem, možná tam ten zloděj proběhl, v tom případě byste se měl od čeho odpíchnout." ,,No dobře tak jdeme za ním," odvětil Miller. ,,To nejde pane, já a on jsme již roky na válečné noze, myslím, že o tom, aby mi pomohl nebude chtít ani slyšet," vysvětlil Johnson. ,,Bude," řekl s klidem policista, ,,až mu ukážu odznak tak chtít bude."

 

          Kattey zatím dorazila zpět domů. Její matka tam nebyla. ,,Že by si snad konečně šla hledat práci," pomyslela si. Vešla do svého pokoje a málem se jí podlomili kolena. Taška se zásobami chlastu byla pryč.

 

          Policista Miller nakráčel ke Clarkovi do jeho skromného obchůdku s domácími potřebami. Johnson zůstal raději stát venku. ,,Dobrý den chtěl bych..." nedořekl Miller, jelikož na něho Clark pohotově vykřikl: ,,Ani zkurvenou náhodou!" Miller v klidu došel až k pultu a vytáhl svůj služební odznak. ,,Co má být," odfrkl Clark.

          ,,Jak už jsem se podle vaší reakce dovtípil, tak zřejmě víte o co mi jde a nezapomínejte na to, že je vaší povinností být policii nápomocen. Pokud tak učiníte, nenastane pro vás žádný problém, akorát ztratíte několik minut z vašeho jistě drahocenného času. Jestliže však nápomocen nebudete, budu muset přejít na odlišné metody a ty by se vám nemuseli zrovna líbit."

          Clark si odkašlal. ,,Tomu hajzlovi od vedle nepomůžu, to on by si měl jít sednout a ne ta holka."

          ,,Holka? Nemyslím si, že bych se o nějaké zmínil."

          ,,Ani jste nemusel, já už jsem si záznam z kamer prohlédl a viděl to co potřebujete vědět. Proto vím to co vím, to co jste vy nemusel už při svém příchodu, se sráčem od vedle v patách, říct."

          ,,Takže na kameře je dívka, to je dost nezvyklé. Probudil jste mojí zvědavost, teď po té nahrávce opravdu toužím."

          ,,A já vám jí i přesto nedám! Nikdy mu nepomůžu, pro něho je tohle malý trest za to co v životě spáchal. Měl ho spíš někdo střelit do hlavy, pak by měl čistý štít!"

          ,,Vážně? A co spáchal tak zavrženíhodného, že by hned musel schytat do hlavy kulku."

          ,,Svedl a zavraždil mojí ženu," řekl chladně Clark.

          ,,To není pravda, takhle to nebylo," vykřikl Johnson, který již nějakou chvíli poslouchal za pootevřenými vchodovými dveřmi.

          Clark zrudl jako krocan. ,,Jak se opovažuješ překročit práh, co mi chceš vzít teď?! Zboží, kasu a nebo zabít mě?!

          ,,Já jí přece nezabil Clarku, byla to nehoda!"

          ,,Nehoda bylo tvé zplození," zavrčel Clark, přeskočil pult a rozběhl se proti Clarkovi. Oba se do sebe nelítostně pustili. Miller však místo zažehnání potyčky prahl po záznamu z kamer. Proto využil nastalého zmatku a vložil svůj flash disk do počítače, který ležel za pultem. Clark měl na ploše otevřeny nějaké záznamy, zřejmě se přes den bavil sledováním svých bezpečnostních nahrávek. Incident z noci byl otevřen, jako by si jej Clark právě přehrál. ,,Skutečně dívka. Zřejmě hodně mladá a trochu povědomá," pomyslel si Miller. Neotálel a soubor si přetáhl na disk. Poté vykráčel z obchodu, při čemž musel silně odkopnout Clarka, jenž ležel na Johnsonovi a měl v tomto "malicherném sporu" značnou převahu. Johnsona chytil za košili a vyhodil jej ven na chodník. ,,Už sem radši nelez," řekl s klidem Miller krvácejícímu Johnsonovi a odešel.

 

          Kattey obrátila svůj pokoj vzhůru nohama, ale tašku nikde nenašla. Prohledala i zbytek bytu, avšak po tašce s alkoholem nebyla ani stopa. Náhle uslyšela odemykání dveří. Byla přesvědčená o tom, že ji někam ukryla její matka, možná do sklepa, a proto se rozběhla ke dveřím s touhou se jí zeptat, co je s jejím lupem. Jakmile však spatřila kdo vešel dovnitř tak jí zamrazilo. ,,Ahoj kočičko," řekl Alan držíc klíče od jejich bytu. Kattey ztuhla, i přes to však řekla: ,,Co tady děláš?! A proč, proč..." najednou spatřila, že drží v ruce dvě láhve kvalitního rumu, ,,ty! ty si mi to ukradl!" změnil se její zaskočený hlas na zlověstný výkřik. Alan se pouze egocentricky pousmál. ,,Vypadni odsud my tě s mámou nepotřebujeme, tak co tady zase děláš," pokračovala Kattey. ,,Já ho pozvala," řekla matka, která se náhle vynořila za Alanem. ,,Co to děláš mami?" ,,Alan nám pomůže splatit dluhy, takže se k nám zase stěhuje!" Kattey nevěděla co na to říct, a tak hrubě odstrčila matku a vyšla ven.

 

          Miller zatím zkoumal nahrávku, na níž byla zachycena mladá neznámá dívka. Stále se nemohl zbavit dojmu, že už jí někde viděl, ale kde? Začal procházet složky se starými případy, které kdysi, řešil. ,,Mrtvej gangster, co si zlomil vaz po pádu z okna... hmmm to nebude mít souvislost," bručel si po vousy. Náhle narazil na případ týkající se Alana Torleifa. ,,No ano, odtud jí znám," pomyslel si, ,, Na ten případ si vzpomínám dobře, stalo se to asi před pěti lety..."

 

          Bylo zvláštní, že skoro v ten samý okamžik si na tuto událost vzpomněla i Kattey. Tenkrát byl přítel její matky Alan zadržen za domácí násilí. Její matka však stála při něm, i přes to, že jí zlomil ruku a vyrazil zub. Policista Miller si šel promluvit s jedenáctiletou Kattey.

 

          ,,Ahoj Kattey, potřeboval bych si s tebou promluvit."

          ,,Ahoj," špitla Kattey.

          ,,Chtěl bych vědět, jestli tatínek někdy na maminku křičí."

          ,,Ne, nikdy."

          ,,Vážně Kattey."

          ,,Ano, tatínek už totiž nežije."

          ,,No dobře Kattey, tak tvůj nevlastní tatínek Alan, křičí někdy na maminku?"

Kattey po chvíli souhlasně přikývla.

          ,,A Kattey, bije také maminku?"

          ,,Ano, někdy."

          ,,Děkuji ti Kattey, moc jsi nám pomohla," řekl Miller a pohladil jí po rameni.

          ,,Auu," sykla Kattey.

Miller jí vyhrnul rukáv a spatřil na její ruce velkou podlitinu. Stáhlo se mu hrdlo, avšak i tak se klidně dotázal: ,,To ti udělal on?"

 

          Ach ano je to ta dívka, je to ona. Musí to být ona, ale nejdřív se potřebuji přesvědčit. Miller ve spisech našel její adresu a vydal se k ní.

 

          Kattey stála před domem a kouřila cigaretu. Kousek od vchodu spatřila Alanovo auto. Jímal jí vztek, a proto popadla šutr, a vysklila mu zadní okénko. Při tom si všimla něčeho, co jí udělalo velkou radost. Zpoza zadní sedačky vykukovala její taška s alkoholem. Natáhla se dovnitř a vytáhla ji. Pravda, byla o něco lehčí, ale většina lupu tam stále byla. Rozhodla se alkohol schovat někde jinde, než doma, jelikož tam už nebyl v bezpečí. Znala jedno místo u nedaleké louky, kde byl v zemi poklop. Vešlo se do něho sotva pár beden, ale již dlouho se nevyužíval a hlavně o něm moc lidí nevědělo. ,,Ano to bude skvělá skrýš, alespoň do večera, než za to vyinkasuju pořádnej balík."

 

          Miller dorazil na adresu, která stála ve spisu. Bylo to ve špinavé čtvrti plné paneláků. Nejdřív sice bloudil, ale po chvíli našel co hledal. ,,Sakra to je díra, nedivím se, že ta holka krade," pomyslel si při pohledu na čtvrť, ve které se právě nacházel. Vystoupal po schodišti do čtvrtého patra a zazvonil. Otevřela mu opilá žena. Hned ji poznal i přes to, že byla o několik let starší než jak si ji pamatoval. ,,Co tu chcete," řekla podrážděně žena. ,,Dobrý den, jsem Steve Miller a hledám vaší dceru," odpověděl policista. Žena se ještě více zasmušila. ,,Ten spratek není doma," odpověděla. ,,A můžete mi říct, kde bych jí mohl najít?" pokračoval Miller. ,,To nevím," odpověděla žena a zabouchla dveře. Miller se neobtěžoval dostávat z ženy další informace, a tak se vrátil ke svému autu.

 

          Kattey mezi tím schovala alkohol pod poklop. Když se vracela zpět do své čtvrti, tak jí přišla zpráva. Byla od Kaie. Napsal jednoduše a stručně: JÁ TO BERU. ,,Skvělé, konečně se vyřeší naše problémy," zaradovala se Kattey. Náhle však před ní zastavilo neznámé auto.

 

          Policista Miller se ještě chvíli projížděl po té nechvalné obytné čtvrti. Náhle ji spatřil, jak přechází silnici. Byla to ta dívka, určitě to byla ona. Šlápl na plyn a zabrzdil přímo před ní.

 

          Kattey dostala strach. ,,Kdo to asi je?" pomyslela si. Nedala však na sobě nic znát.

 

          ,,Zdravím, jsi Kattey Penner?" Dívka neodpovídal. ,,Tak jsi Kattey Penner?!" dotázal se rázně Miller.

 

          ,,Ano," odpověděla Kattey.

 

          ,,Půjdeš se mnou, zatýkám tě za loupež v Johnsonově prodejně alkoholu."

 

          Kattey se chtěla dát na útěk, ale to Miller moc dobře tušil, proto k ní pohotově přiskočil a znemožnil jí únik. Posadil jí do auta a zamkl dveře. Nedal jí však na ruce želízka, pouze jí připoutal pásem k sedadlu. Poté odjeli za roh na odlehlé místo. Kattey ani nemukla, avšak tušila, že to nebude jen tak. Ten člověk nevypadal jako policista. Nejezdil v policejním autě a neměl uniformu, vždyť ji ani nedal pouta. Přestávalo se jí to líbit čím dál více. Auto zastavilo a člověk na ni pohlédl. Z jeho drsného pohledu šel strach, ale zdaleka ne takový jako z Alanova úchylného pohledu, který Kattey z dřívějška velmi dobře znala.

 

          ,,Proč jsi to udělala," řekl Miller, stále s přísným výrazem, avšak klidným hlasem.

          ,,Potřebuju prachy," odpověděla bez okolků Kattey.

          ,,Vážně? To ti ale nedává právo vloupat se do kšeftu s chlastem a celý jej vybílit."

          Kattey mlčela.

          ,,Proč potřebuješ ty peníze?" pokračoval Miller.

          ,,Protože... já potřebuji... ale sakra! Co bych ti to vlastně říkala?! Už jsi mě dostal a pravděpodobně máš i důkazy, že jsem to byla já, jinak by sis mě takhle s jistotou neodchytl, pokud teda nejsi další prase z ulice, co se na mě chce ukojit výměnou za to, že o mém incidentu nikomu neřekne," vyštěkla Kattey.

          Miller vyndal z kapsy odznak a policejní doklady: ,,Dobře si to prohlídni holčičko, jelikož se tě teď zeptám ještě jednou a tentokrát mi odpovíš nebo pomažeš rovnou do pasťáku a věř mi, že z něj jen tak nevylezeš. Takže, proč potřebuješ ty peníze?"

          ,,Protože... máme dluhy, hodně dluhů, máma nemá práci, a tak žijeme z podpory, peníze nám vystačí sotva na jídlo. Navíc se máma tahá s chlapem, kterej místo toho, aby nám ty dluhy pomohl splácet, tak je spíš navyšuje, i když máma si myslí opak. Proto jsem to chtěla vyřešit," vysvětlila s leskem v očích Kattey.

          Steve mlčel. Dlouho mlčel. Poté jí pohlédl do očí s již méně přísným výrazem a řekl: ,,Kolik potřebuješ?"

          ,,Cože?" podivila se Kattey.

          ,,Kolik peněz potřebuješ na splacení těch vašich dluhů?"

          ,,4000 dolarů."

          ,,Hmmm, dám ti ty peníze, ale pod jednou podmínkou."

          ,,Jakou?"

          ,,Předáš mi ten alkohol co jsi ukradla a já jej vrátím zpět majiteli."

          ,,Nevěřím ti! Chceš mi dát jen tak 4000, pouze za to, že vrátím co jsem ukradla? Vždyť před chvíli jsi mě chtěl zatknout."

          Miller nastartoval auto.

          ,,Kam to jedem?" řekla Kattey.

          ,,Ke mě domů, dát ti ty prachy, časem mi to ty a tvoje rodina splatí, avšak nebudu tak striktní jako banka, takže klidně počkám dokud nebudeš vydělávat. Jakmile ti dám ty peníze, tak mi okamžitě vrátíš ten ukradený chlast, rozumíme si?"

          Kattey přikývla.

 

          Jak řekl, tak se také stalo. Skutečně Miller dodržel slovo a přinesl potřebné peníze. Kattey držela v ruce balík stodolarovek a instruovala policistu na místo, kde schovávala alkohol.

          ,,Tak tady to je," řekla a otevřela poklop, ,,mělo by tam být všechno, tedy... pár flašek možná chybí, můj otčím ji totiž našel a něco z toho ukradl, ale většina tam je."

          Miller se nezištně pousmál. ,,Tak otčím jo? A nezapíjela jsi náhodou svůj včerejší úspěšný lup?"

          ,,Nee, opravdu, já to chtěla jenom... a sakra, ten člověk, který to ode mě má koupit už s tím počítá."

          ,,To si bohužel budeš musel vyřešit sama, ten alkohol musím vrátit, i když tam nějaká ta flaška chybí. Myslím, že si toho Johnson ani nevšimne a bude posranej štěstím, když většinu jeho výběrového sortimentu donesu v pořádku nazpět."

          ,,Ano jistě, máš pravdu, nějak to vyřeším," ujistila jej Kattey a zmizela pryč.

 

          Musela zavolat Kaiovi, že se obchod ruší a věděla, že čím dřív to udělá tím lépe. Bohužel však nezvedal telefon, proto se stavila přímo k němu domů. Zazvonila a čekala.

          ,,Kdo je to," ozval se bručivý hlas.

          ,,Hálo Kaii, tady Kattey."

V mžiku se rozezněl bzučák

          ,,Tak kde to máš?" otázal se již ve dveřích Kai.

          ,,V tom bude problém, já už to nemám," odpověděla Kattey.

          ,,Cože?! Ty už si to střelila jinde?! Tak to si posrala, Free na mě bude děsně nasranej a na tebe taky."

          ,,Seru na něj, já nejsem jeho poskok jako ty, ten vylízanec je mi totálně volnej!"

          ,,Kroť slova, Free by se nerad dozvěděl o tom, že ztrácí v ulicích respekt."

          ,,To nemá cenu, měj se Kaii," ukončila a Kattey a otočila se k odchodu, ale Kai jí hrubě chytil za rameno.

          ,,Tak to néé ty děvko, řekl jsem, že ten chlast dodám a když jsem to řekl, tak to také udělám, jinak ve Freeových očích klesnu," procedil mezi zuby Kai.

          ,,Pusť mě, já už ho nemám."

          ,,Tak ho koukej co nejrychleji sehnat, moje úcta neklesne kvůli nějaký blbý fuchtli!"

          To byla poslední kapka, Kattey se napřáhla a trefila Kaie pěstí do nosu.

          ,,Auuu! Co si to udělala ty pitomá... smrk.., krávo."

          ,,Jestli nechceš, aby ti před Freem klesla úcta ještě víc, tak se o tomto raději nezmiňuj," ukončila Kattey a odešla.

 

          Domů však ještě nezamířila, uvědomila si totiž, že Stevovi zapomněla projevit sebemenší dík, za půjčené peníze, a tak, i když to bylo přes celé město, vydala se k jeho bytu.

 

          Už se stmívalo, když tam dorazila. Zazvonila a netrpělivě očekávala až otevře dveře.

          ,,Ahoj Kattey, co tady děláš?"

          ,,Ahoj. Víš, vlastně jsem ti zapomněla poděkovat, tohle pro mě ještě nikdo neudělal a já do dneška nečekala, že by to někdo mohl udělat, zvlášť někdo jako ty."

          ,,Někdo jako já, co se ti na mně nelíbí?"

          ,,No však víš, jsi polda."

          ,,Ano jsem a na tom je snad něco špatného?"

          ,,Po pravdě, každý jiný polda by mě zatkl a ten alkohol ze mě dostal jiným způsobem."

          ,,Alespoň vidíš, že všichni nejsou stejní."

          ,,Asi ne, ale prozraď mi jednu věc, jak jsi mě našel?"

          Steve mlčel a přehrával si v hlavě tu událost, jenž se stala před pěti lety. Konkrétně ten okamžik, kdy spatřil hlubokou podlitinu na její ruce. Byl do toho tak zamyšlen, že si ani neuvědomil jak při tom zírá na Kattey.

          ,,Tak jak jsi mě našel?" vytrhla jej z transu Kattey.

          ,,Úplnou náhodou," zalhal Miller.

          ,,To ti nevěřím, už jsme se museli někdy vidět, jsi mi povědomý."

          ,,Dobře řeknu ti to, ale ne tady mezi dveřmi," řekl Miller a pozval Kattey dále. Ta se bez okolků usadila na gauči jako by byla doma.

          ,,Vzpomínáš si, když zadrželi tvého otčíma a umístili jej k nám na vazbu, byla jsi sice malá holka, ale tohle se nezapomíná. Byl to případ domácího násilí, ale tvoje matka odmítla vypovídat, proto jsme se zeptali tebe. Potvrdila jsi nám co se u vás doma děje, avšak v jeden okamžik jsi ztratila řeč."

          Kattey stekla po tváři slza a za ní následovali další. ,,Bála jsem se, strašně jsem se bála, tenkrát mě totiž chtěl poprvé..." nedořekla Kattey, protože začala hlasitě vzlykat. Steve si přisedl vedle ní a objal ji. ,,Věděl jsem to, od první chvíle jsem to věděl, jen mě mrzí, že jsem to nemohl zastavit hned."

          ,,Neudělal to! Ale mnohokrát k tomu byl zatraceně blízko. Jednou to chtěl udělat před mojí opilou matkou, ale já mu o hlavu rozbila vázu. Ten den odešel, jenže moje matka mi to zazlívala i přes to, že věděla co se mnou chtěl spáchat... a i tak je teď zpátky. Jenže díky tobě už ne na dlouho, jakmile zaplatím ten dluh, tak ho máma vykopne, tím jsem si jistá."

          Steve nic neřekl, jenom stále držel brečící Kattey v náručí. Náhle k němu zvedla zrak. Měla rozmazanou řasenku až na tváře. Steve vzal kapesníček a šetrně jí je utřel. Oba se dívali z očí do očí. Kattey se odhodlala první a políbila ho. Steve se nebránil. Věděl, že dělá obrovskou chybu. Věděl, že se jeho žena společně s jeho dětmi vrací za několik dní domů, věděl, že líbá šestnáctiletou zlodějku, které ten den půjčil peníze, jelikož mu jí bylo líto a nebo v tom bylo něco víc? Přestal nad tím přemýšlet a raději se tomu poddal. Začal dívku svlékat a ona jeho. Laskal její krásná mladá ňadra a dráždil její růžovoučký poštěváček. Položil jí na gauč a několik vteřin pozoroval její nahé roztoužené tělo, až z toho málem vyvrcholil. Ona jej horlivě přitáhla k sobě a nasměrovala jeho penis do svého sladkého místečka. Následovalo několik minut vzdychání, po čemž byla pohovka promočená, že by se dala ždímat. Kattey několikrát vyvrcholila než to udělal i Steve. Poté oba dlouho leželi beze slova na pohovce. Oba s úsměvem a nazí.

          ,,Měla bych už jít," řekla Kattey.

          ,,Odvezu tě," nabídl se Steve.

          Kattey se pouze usmála a oblékla si červené krajkované kalhotky.

 

          Steve odvezl Kattey až před vchod. Poté s ní vystoupil a dlouze ji políbil. ,,Zítra zase přijdu," řekla Kattey. ,,Dobře," odpověděl Steve a ještě ji naposledy políbil než odjel.

 

          Kattey byla na vrcholu blaha a vznášela se po schodech nahoru. Vstoupila do bytu a vešla do obývacího pokoje kde seděl Alan. Náhle se vrátila do reality a vzpomněla si na to, že ho matka zase přiměla k návratu. Alan držel prázdnou flašku a koukal do země. ,,Kdepak jsi byla," řekl Alan, aniž by zvedl hlavu. ,,Do toho ti nic není, kde je máma?" odsekla Kattey. Alan se začal smát. ,,Tak mě, že do toho nic není, vždyť vás živím a starám se o vás, beze mě byste chcípli hlady, máte štěstí, že jsem vás vzal zase na milost, i když ta stará čubka dnes musela pořádně škemrat," skřehotal Alan. ,,Klidně si tu péči můžeš nechat a táhnout, už tě nepotřebujeme," řekla Kattey. Alan vstal a pohlédl na Kattey. ,,Joo aha, vy teď nemáte nouzi o prachy?! Heh, nemáte ani vindru, ale za to auto a chlast mi ty čubko pořádně zaplatíš!" zařval Alan. ,,Nedám ti ani hovno, to ty jsi mi ho ukradl, já si jen brala co mi patří," odsekla Kattey. ,,Ale zaplatíš a vyberu si to hned!" vykřikl Alan a skočil na Kattey. Ta nestihla uhnout, a tak jí povalil na zem. ,,Neee, nech mě ty hajzle!" křičela a kopala Kattey, ale Alan jí jednou rukou přitlačil za krk k zemi a druhou z ní serval kalhoty i se spodním prádlem. ,,Konečně! Konečně! Já vždycky věděl, že se tam jednou dostanu ty malá čubko," zařval Alan a vrazil jí facku. Jakmile Kattey spatřila, že si začíná to prase sundávat kalhoty, nahmátla na zemi prázdnou flašku od kořalky a rozbila mu jí o hlavu. V mžiku mu začal po čele stékat pramínek krve. To však nebylo nic platné. Alan se místo toho, aby padl, rozzuřil ještě více. Oběma rukama ji chytl za krk a začal s ní lomcovat. ,,Ty malá štětko! Chcípni! Chcípni!." Kattey se zalkla. Alan nepřestával, byl v afektu, pořád řval a škrtil jí, dokud... dokud nebylo po všem. Když jeho agresivní záchvat skončil, tak již Kattey nedýchala. Pouze se ve dveřích obývacího pokoje zjevila její matka, jenž upřeně pozorovala bezvládné tělo své mrtvé dcery a na ní ležícího jejího vraha a svého druha, který navíc měl z toho všeho stále značně viditelnou erekci.

 

          City of Shattered Dreams neboli Město zmařených snů si stále nebere servítky... teď možná více než kdy dřív... stále zásobí svět dalšími zmařenými životy, depresivními zážitky a nelítostnými konci. 

 

---