Storka vo voslovi

Storka vo voslovi

 

Před těžkéma járama, dyž eště přes štatl hrnuly enem hajtry s žebřiňákem místo šmyrglu, se desi v Jóbsku dohókali staré dóda s jeho vnukem, krpatým kindošem.

 

Vemó vosla a povalijó na Zelňák bóchnót ňáký cajky, aby měli plonkovní love, až bude chtět jít jungšál do bódy.

 

A tak valili.

 

Jungšál házel sicnu na voslovi a rasken razil šórem.

 

Smykovali přes Šrajbec ,kde před fabaló móňali borci co házeli blesk na špinku a hantýrujó:

 

“Dódo, máš olt haksny.Jak to, že datel sicní na voslovi a ty valíš po svéch?”

 

Staré s mladym hodili přemysla, že majó asi recht, tak ufachčili rošádu.

 

A tak šmatlali dál, kolem Rivecu, kde se cédala sajtna koc a ty zahlásily:

 

“Chudák malé šropál, musí valit šórem a dóda si veze gébiš na voslovi, jak ňáká véška.”

 

Mladé se starym zas chvilec šrotovali štrycló a vygómali, že rači budó smykovat šórem voba.

 

Kósek vod Ronda, kde zrovna ubóchla Kometa Spartě rukavicu, valijó na domášov špicově proladění kolíci a házijó lochec.

 

“Ste pobóchaní? Máte vosla a valíte voba šórem? Máte v gebeni pustevnu?”

 

Ti dva zaséc zgómli, že majó asi recht a tak hodili na vosla sicnu do holpeca.

 

Dyž už byli kósek vod Role, tak je zčóhli Plotňáci, co zrovna valili z pajtlu a hážó jim dotazník.

 

“Ste móky? Dyť ten vosel vám zagrebuje z teho kvichta do sňa! Hoďte špízuňk, jak se mu klepó pastelky.”

 

Svišť s dódó si hókli, že majó taky recht a že rači vosla ponesó na cemru.

 

Ale jak se chceli přetraverzovat přes Švarcavu, tak vosel chytl z teho vasru bojanovice, vycukl se jim s klepet a zahučel tam jak žóžel do blata.

 

A páč vosel negómal házet kraula, tak v tu ranu byl ťuhýk.

 

Finišová gómka:

 

Nikdy si nešplhneš u všeckéch.

 

Šlus.

 

George von Brünn

 

Povídka o oslovi

 

Před těžkéma járama, dyž eště přes štatl hrnuly enem hajtry s žebřiňákem místo šmyrglu, se desi v Jóbsku dohókali staré dóda s jeho vnukem, krpatým kindošem.

 

Před mnoha lety, když ještě přes Brno jezdily koně s povozem místo tramvají, se kdesi v Jundrově domluvili starý děda  s jeho vnukem, ještě malým chlapcem.

 

Vemó vosla a povalijó na Zelňák bóchnót ňáký cajky, aby měli plonkovní love, až bude chtět jít jungšál do bódy.

 

Vezmou si osla a pojedou na Zelný trh prodat nějaké věci , aby měli nějaké peníze navíc, až bude chtít jít mladík do školy.

 

A tak valili.

 

A tak jeli.

 

Jungšál házel sicnu na voslovi a rasken razil šórem.

 

Mladík se vezl na oslovi a starý muž šel pěšky.

 

Smykovali přes Šrajbec, kde před fabaló móňali borci co házeli blesk na špinku a hantýrujó:

 

Šli přes Pisárky, kde před fabrikou okouňeli dělnici co si zrovna zapalovali cigaretu a říkají:

 

“Dódo, máš olt haksny.Jak to, že datel sicní na voslovi a ty valíš po svéch?”

 

“Dědo, máte staré nohy. Jak to, že kluk sedí na oslovi a vy jdete po svých?”

 

Staré s mladym hodili přemysla, že majó asi recht, tak ufachčili rošádu.

 

Starý pán s chlapcem přemýšleli, že mají asi pravdu, tak se vyměnili.

 

A tak šmatlali dál, kolem Rivecu, kde se cédala sajtna koc a ty zahlásily:

 

A tak šli dál, kolem koupaliště Riviéra, kde se koupala skupina děvčat a ty jim řekli:

 

“Chudák malé šropál, musí valit šórem a dóda si veze gébiš na voslovi, jak ňáká véška.”

 

“Chudák malý chlapec, musí jít pěšky a děda si veze zadek na oslovi, jak nějaký papaláš.

 

Mladé se starym zas chvilec šrotovali štrycló a vygómali, že rači budó smykovat šórem voba.

 

Chlapec se staříkem zase chvíli přemýšleli a vymysleli, že radši půjdou pěšky oba dva.

 

Kósek vod Ronda, kde zrovna ubóchla Kometa Spartě rukavicu, valijó na domášov špicově proladění kolíci a házijó lochec.

 

Kousek od haly Rondo, kde zrovna deklasovala Kometa Brno Spartu Praha, šli domů lehce podnapilí fanoušci a začali se smát.

 

“Ste pobóchaní? Máte vosla a valíte voba šórem? Máte v gebeni pustevnu?”

 

“Jste hloupí? Máte osla a jdete oba pěšky? Máte v hlavě prázdno?”

 

Ti dva zaséc zgómli, že majó asi recht a tak hodili na vosla sicnu do holpeca.

 

Ti dva si zase pomysleli, že mají asi pravdu a tak na osla nasedli oba dohromady.

 

Dyž už byli kósek vod Role, tak je zčóhli Plotňáci, co zrovna valili z pajtlu a hážó jim dotazník.

 

Když už byli kousek od Hlavního nádraží, tak je uviděli Plotňáci (výraz pro skupinu lidí ze začátku 20.století, kteří se jen potulovali, málokdy pracovali a často se rvali), kteří se zrovna vraceli s krádeže ovoce z cizí zahrady a ptají se:

 

“Ste móky? Dyť ten vosel vám zagrebuje z teho kvichta do sňa! Hoďte špízuňk, jak se mu klepó pastelky.”

 

“Zbláznili jste se? Vždyť ten osel vám z té váhy kterou nese umře! Podívejte se, jak se mu klepou nohy.”

 

Svišť s dódó si hókli, že majó taky recht a že rači vosla ponesó na cemru.

 

Kluk s dědou si řekli, že i tihle mají pravdu a že radši osla ponesou na zádech.

 

Ale jak se chceli přetraverzovat přes Švarcavu, tak vosel chytl z teho vasru bojanovice, vycukl se jim s klepet a zahučel tam jak žóžel do blata.

 

Ale jak chtěli přebrodit přes řeku Svratku, tak se osel hrozně lekl té vody, vyklouzl jim s rukou a spadl tam jak žížala do bláta.

 

A páč vosel negómal házet kraula, tak v tu ranu byl ťuhýk.

 

A protože neuměl plavat, tak v tu chvíli byl mrtvý.

 

Finišová gómka:Ponaučení:

 

Nikdy si nešplhneš u všeckéch.

 

Nikdy se všem nezavděčíš.

 

 

 

 

---