Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Plotisko

30. 07. 2018
2
0
307

Plotisko

 

Desik v Majlontě lajfčili dva borci.

 

Hókéme jim Pepan a Žanek.

 

Už vod šropálaskéch járů spolem kamošili, chodili spolem do bódy, na kinderplac nebo na pajtl.

 

Potym, dyž vyrostli, razívali čechrovat, za babáčama a dyž zbalili každé kocóra a vogrilovali se, ubóchli si vedlevá sebe hajmy a šecko bylo v laláču.

 

Spolem makčili na placce, házeli si helfku a pučovali si kšír aji vercajk na šontačku po kéru.

 

Tak to valilo tři pětky járů v ókeju.

 

No jedného dňa se jejich stařky poštengrovaly a byl z teho fajr na koplíně.

 

Borci museli bét na domašově dobrmani, aby na ně stařky neházeli bóřenó a tak se kvůli temu porafali aji voni.

 

Vod týtok časůfky šlo šecko do kopru.

 

Tédně valily jak vasrovica dyž pukne Prygl a borci spolem nehodili žádné hantec, páč ani jeden z nich nescel vypadat jak móka.

 

No jednó, dyž valil régensburg z nebála, zašlajfoval u jedného z tych hajmů borec a hodil cinkačku na klingoš.

 

Valil mu vodmachlovat futra Pepan a vaří:

„Zdarec, co se tadyk motáš v takovym krénovým počágru?”

 

„Zdarjaxsviňa, já su tesařské machr a házím čučku, kde bysem na pár dňů zaparkoval. Gómu ubóchnót a hodit do cajku šecko, co je z holcny. Dyž mě dáte neco za žebř, pár škopků a suchó betlu, hodim vám tadyk šecko do rychtyku.”

 

„No ňáká hokna se dycky nande.” hodil přemysla Pepan.

 

Morgen dovalil Pepan za tesařským a hantýruje:

„Hoď čučku na potok, keré tadyk u našé pastóšky valí. Ešče minulé tédeň tadyk bylo polisko. No muj sósed Žanek vyrépl zmolu a pustil tama vasrovicu, aby sem nebyl štond štrádovat po jeho hródě. Už ho nescu do finiša lajfky ani zbliknót. Vem si z maštale tolik holcny, kolik sceš, a zmógluj z teho plotisko tak vysoký, jak sfókneš sfachčit”.

 

Tesařské mu na to kévl a páč měl betálné fištrón, už mu dóznó valila špicová gómka.

 

Narychtovali šecku holcnu, laťáky aji kónky, kerý vyštrachali.

 

Pepan valil hoknit do Štatlu a tesařské tam skysl na sólovku.

 

Z hokny neměl peří a tak mu rachota vodsépala pod pazórama.

 

Dyž zoncna valila gróňat za bergle, dosmykoval Pepan curyk na domašov.

 

Dyž zblikl, co tesařské zfachčil, málem se mu zadrhla pikola a morda mu spadla až k vaně.

 

Žádny plotisko sfachčený nebylo.

 

Namísto teho tesařské zmógloval festovní mostisko.

 

„Seš šóstlé?” vaří Pepan. „Já sem scel plotisko, ne mostisko, máš ovary zapaplaný hořčicó, žes to negómal?”

 

Tesařské borec nahodí lochec a hlásí: „Dé se do klidu kemo, šecko je v ókeju, hoď voko.”

 

Dyž Pepan hodil votočku, zblikl, jak k němu valí vytlemené Žanek s peruťó nataženó, aby mu hodil gratulejšn.

 

„Soráč kemo, byl sem fakt móka, teď už to gómu.” hantýruje Žanek.

„Já tadyk vyrépnu džuznu jak sviňa a ty místo teho, abys hodil bóřenó, zmógluješ mostisko”.

 

No a tak byli Pepan s Žankem zaséc kamoši. Jejich havaje spolem vyslopaly lampu červa, hókli si, že co bylo, hodijó za dóznu a šecko bude jak předtym.

 

Tesařskýmu zacólovali betálnó krupicu, do báglu mu zašili na štreku chálku a lahváče a borec valil móglovat další mostiska.

 

Finišová gómka:

Hodit skovku za plotisko góme každé.

Dyž máš fištron, klódné hantec je lepčí.




 

Volný překlad:



 

Desik v Majlontě lajfčili dva borci.

 

Kdesi v Maloměřicích žili dva muži.

 

Hókéme jim Pepan a Žanek.

 

Říkejme jim Pepa a Honza.

 

Už vod šropálaskéch járů spolem kamošili, chodili spolem do bódy, na kinderplac nebo na pajtl.

 

Už od dětských let spolu kamarádili, chodili spolu do školy, na hřiště, nebo krást ovoce.

 

Potym, dyž vyrostli, razívali čechrovat, za babáčama a dyž zbalili každé kocóra a vogrilovali se, ubóchli si vedlevá sebe hajmy a šecko bylo v laláču.

 

Potom, když vyrostli, chodili na pivo, za holkama a když si našli dívku a oženili se, postavili si vedle sebe domy a všechno bylo v pohodě.

 

Spolem makčili na placce, házeli si helfku a pučovali si kšír aji vercajk na šontačku po kéru.

 

Spolu pracovali na poli, pomáhali si a pujčovali si nářadí.

 

Tak to valilo tři pětky járů v ókeju.

 

Tak to šlo třicet let.

 

No jedného dňa se jejich stařky poštengrovaly a byl z teho fajr na koplíně.

 

Jednoho dne se jejich ženy pohádali a byl z toho oheň na střeše.

 

Borci museli bét na domašově dobrmani, aby na ně stařky neházeli bóřenó a tak se kvůli temu porafali aji voni.

 

Muži museli doma sekat dobrotu, aby se jejich ženy nehádali ještě s nimi a tak se kvůli tomu pohádali i oni.

 

Vod týtok časůfky šlo šecko do kopru.

 

Od té chvíle šlo všechno do háje.

 

Tédně valily jak vasrovica dyž pukne Prygl a borci spolem nehodili žádné hantec, páč ani jeden z nich nescel vypadat jak móka.

 

Týdny utíkaly jak voda, když pukne přehrada a muži spolu nemluvili, protože ani jeden z nich nechtěl vypadat jak trouba.


 

No jednó, dyž valil régensburg z nebála, zašlajfoval u jedného z tych hajmů borec a hodil cinkačku na klingoš.

 

Jednou, když byla průtrž mračen, zastavil u jednoho z domů muž a zazvonil na zvonek.

 

Valil mu vodmachlovat futra Pepan a vaří:

„Zdarec, co se tadyk motáš v takovym krénovým počágru?”

 

Šel mu otevřít dveře Pepa a říká mu:

„Ahoj, co tady děláš v takovým počasí?”

 

„Zdarjaxsviňa, já su tesařské machr a házím čučku, kde bysem na pár dňů zaparkoval. Gómu ubóchnót a hodit do cajku šecko, co je z holcny. Dyž mě dáte neco za žebř, pár škopků a suchó betlu, hodim vám tadyk šecko do rychtyku.”

 

„Ahoj, já jsem mistr tesař a hledám, kde bych pár dní složil hlavu. Umím udělat a opravit všechno co je ze dřeva. Když mi dáte najíst, k tomu pár piv a suchou postel, tak vám tady všechno opravím.”

 

„No ňáká hokna se dycky nande.” hodil přemysla Pepan.

 

„No nějaká práce se vždycky najde.” povídá Pepa.

 

Morgen dovalil Pepan za tesařským a hantýruje:

„Hoď čučku na potok, keré tadyk u našé pastóšky valí. Ešče minulé tédeň tadyk bylo polisko. No muj sósed Žanek vyrépl zmolu a pustil tama vasrovicu, aby sem nebyl štond štrádovat po jeho hródě. Už ho nescu do finiša lajfky ani zbliknót. Vem si z maštale tolik holcny, kolik sceš, a zmógluj z teho plotisko tak vysoký, jak sfókneš sfachčit”.

 

Ráno šel Pepa za tesařem a říká:

„Podívej se na ten potok co tady teče. Ještě minulý týden tady bylo pole. Ale můj soused Honza vykopal koryto a pustil tudy vodu, abych nemohl na jeho pozemek. Už ho nechci do konce života vidět. Vem si z dílny dřeva kolik chceš a postav z toho plot tak vysoký, jak dokážeš.”

 

Tesařské mu na to kévl a páč měl betálné fištrón, už mu dóznó valila špicová gómka.

 

Tesař mu to odsouhlasil, ale protože byl chytrý, už mu hlavou šla myšlenka, jak to udělá.

 

Narychtovali šecku holcnu, laťáky aji kónky, kerý vyštrachali.

 

Nachystali všechno dřevo, hřebíky a cihly, které našli

 

Pepan valil hoknit do Štatlu a tesařské tam skysl na sólovku.

 

Pepa odjel do práce a tesař tam zůstal sám.

 

Z hokny neměl peří a tak mu rachota vodsépala pod pazórama.

 

Práce se nebál a tak mu šla pěkně od ruky.

 

Dyž zoncna valila gróňat za bergle, dosmykoval Pepan curyk na domašov.

 

Když slunce zapadlo za kopce, přijel Pepa domů.

 

Dyž zblikl, co tesařské zfachčil, málem se mu zadrhla pikola a morda mu spadla až k vaně.

 

Když ale uviděl, co tesař postavil, málem dostal infarkt a pusa mu spadla až dolů.

 

Žádny plotisko sfachčený nebylo.

 

Žádný plot tam nestál.

 

Namísto teho tesařské zmógloval festovní mostisko.

 

Místo toho tesař postavil most.

 

„Seš šóstlé?” vaří Pepan. „Já sem scel plotisko, ne mostisko, máš ovary zapaplaný hořčicó, žes to negómal?”

 

„Zbláznil ses?” zlobil se Pepa. „Já jsem chtěl plot, ne most, máš snad špinavé uši, žes mě slyšel špatně?”

 

Tesařské nahodí lochec a hlásí: „Dé se do klidu kemo, šecko je v ókeju, hoď voko.”

 

Tesař se začne smát a povídá: „Všechno je v pořádku kamaráde, podívej se.”

 

Dyž Pepan hodil votočku, zblikl, jak k němu valí vytlemené Žanek s peruťó nataženó, aby mu hodil gratulejšn.

 

Když se Pepa otočil, uviděl, jak k němu jde Honza s úsměvem na tváři a s rukou napřaženou, aby mu pogratuloval.

 

„Soráč kemo, byl sem fakt móka, teď už to gómu.” hantýruje Žanek.

„Já tadyk vyrépnu džuznu jak sviňa a ty místo teho, abys hodil bóřenó, zmógluješ mostisko.”

 

„Promiň kamaráde, byl jsem fakt trouba, teď už to vím.” povídá Honza.

„Já tady udělám obrovskou díru a ty místo toho, aby ses zlobil, necháš udělat most.”

 

No a tak byli Pepan s Žankem zaséc kamoši. Jejich havaje spolem vyslopaly lampu červa, hókli si, že co bylo, hodijó za dóznu a šecko bude jak předtym.

 

No a tak se Pepa s Honzou udobřili. Jejich ženy spolu vypily láhev čeveného vína, řekli si, že co bylo, hodí za hlavu a všechno bude jak předtím.

 

Tesařskýmu zacólovali betálnó krupicu, do báglu mu zašili na štreku chálku a lahváče a borec valil móglovat další mostiska.

 

Tesaři zaplatili pěkné peníze, do batohu mu dali na cestu jídlo a pivo a muž šel svou cestou stavět další mosty.

 

Finišová gómka:

Hodit skovku za plotisko góme každé.

Dyž máš fištron, klódné hantec je lepčí.

 

Ponaučení:

Schovat se za plot umí každý.

Když jsi ale chytrý, víš, že promluvit si o problému je lepší.


 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru