loučení se sýrem

dlouh-

          sen u plynárny 3. února

1 (návštěva)

otec byl vysoký ke stropu
vylezla jsem na stůl, abych mu viděla do očí
řekl: to je dobrý, já si sednu

byl mladší než já
podobný bývalému spolužákovi
– přizpůsobivá tvář, kam žádné jméno nesedlo

pak přišel druhý otec
menší než já, zhruba v mém věku
– povědomá tvář, ale nebyla jsem si jistá
jestli jsme se potkali dřív

matka byla rozmazaná
bála se, že nemá vlasy

bylo tu světlo jak z reklamy

 

2 (máma)

nechodím ven
nechodím spát
všude jsou klíšťata
řekla máma

byl u nás dominik, řekla po chvíli
zarazilo mě to

on ti tak neumí mluvit, řekla
pravdu, vždycky jsem měla pravdu

to mě nezajímá, řekla jsem

máma se rozčílila a vyletěla komínem

 

3 (porno)

malý otec řekl
máme tu hořící ohně
pojď si usnout v hořícím ohněti

vysoký otec tu nebyl
trochu jsem se bála, že se vrátí a bude zase vysoký
nebo menší než já

pak jsem se ztratila
našla jsem se v zrcadle

byl tam někdo

natíral mi obličej načerno
barvu nabíral rukama z konzervy

byla to barva

 

4 (rodina)

sestra byla tlustá cikánka
bratr byl na sebe podobný

vláli jsme si v dětském pokoji
sestra něco vyprávěla, vyprskla a zmizela
místo ní tu bylo hřiště s dírou

tohle místo jsem znala v dětství
tohle místo jsem neznala v dětství

zahlédla jsem pětileté děti ve skafandrech
cenily umělé zuby
apokalypsu v kostech
a hned to bylo pryč a byl tu zase plot

uprostřed hřiště seděl bratr
opíral se o skříňku z pokoje
trčely z ní zuby výkresů
země plná pastelek jak po výbuchu

bylo mu deset dvacet třicet
každou chvíli stejný

byl to někdo mezi bratrem a tebou

vůbec nevím, kdo to byl

 

 

 

 

 

 

 

 

 

           sen na pankráci 27. února

1 (expozice)

poznala jsem tě
i když jsi byl světlovlasý a modrooký
a bylo ti pět a vypadal jsi jak z photoshopu

neděsilo mě to

bylo mi pět
stříhala jsem ti vlasy
(něžný banální zpomalený záběr)

moje slzy umíraly ve tvých vlasech
probudila jsem se plná chybějících slz

 

2 (vědomí)

začínaly příznaky
prosila jsem tě o odpuštění
jestli budu zlá, určitě budu
světlo
i hledání světla bude v rozkladu
virus mi sní hlavu, sní člověka z člověka
pak v agonii v skoroprázdnu střih

měl jsi v očích vodu
nedohlédla jsem dál než na hladinu
uklidňovala mě, protože byla hladinou

chci ti zachránit život, blesklo mi hlavou

(save your life as your life)

ale zdá se mi jen já

 

3 (eutanazie / syntéza / paralýza)

co ze snu vsákne do paměti, je nejméně důležité
ale jen to je možnost nacházení
(poté, co skončím)

měla jsem vzteklinu, ale ještě jsem se nebála vody
byla jsem samá mžitka

nevím, jak jsem se nakazila
hlavou mi proletěl netopýr
_____

probudila jsem se do šedého rána
v domě, kde jsem chvíli vyrůstala

vstoupila matka a spustila, že musíme hned jet
spolu s ní se nahrnuli lidé
ucpali pokoj
dychtivě a starostlivě
vysvětlovali, že mají řešení
jak se vyhnout zlé smrti – společný dárek

(jasně, hodně to stojí
ale to nic, my se rádi obětujeme
pro tvůj klid – pro razítko
na naše lidství:

co jsme pro tebe udělali
to pro nás nikdy – )
_____

musím se vrátit, mumlala jsem

někdo se podivil: vrátit kam? musíme hned jet

musím vidět...

matka se rozesmála
zvuk se násobil

každý z těch lidí je matka

nedostanu se odtud
_____

probudila jsem se do šedého rána
zachytila tě v probouzejících se tvarech a barvách

nesla jsem ze snu únavu
– oko, co se převrací do bílého oka

slyšela jsem tě v uchu

máme dva až deset dnů

nesla jsem únavu – šaty, co táhnou
dolů

chtěl jsi mi je vzít

vzít to na sebe

chtěla jsem být sama
šla jsem daleko vysoko
na smrtelné pískoviště

šla jsem menší a menší

 

4 (k budoucnosti)

jistě
sny opakují filmové rituály

spáč střídá místa

je postava, divák, pěst
ze smyslů –
snímá světlo, vzduch
na oku, v tunelu, za zády, za rohem
děje, neustále v kontaktu
s protiději, aniž by se cokoli narušilo
je to tak nepřehledné, že mu zbývá
nacházet jen spojitost
aby se zachránil

střihač, který to nemá pod kontrolou
všechno to já, které se cpe
jako by snad nikdy neexistovalo

přitom se všechno smrskne jen na něj:
zažrané, ztracené, zlodějské, sotva narozené já
_____

ležela jsem v mžitkách na pískovišti a dívala se
jak daleko ode mě procházíš domem, kde jsem chvíli vyrůstala

moje tělo bylo staré jako nikdy
to druhé nebylo
nebo nebylo se mnou

tobě, zdálo se, pořád bylo pět
matka tě nedůvěřivě pozorovala ve vzduchu z reklam

toho dne netekla voda

v předsíni jsi otevřel skříň (nikdy jsem ji neviděla)
uvnitř se objevil zelený vestavěný bazén

vždyť vy máte vodu! vykřikl jsi
běžel pro sklenici a do skříně

pak mi zmizel obraz

cítila jsem vděčnost

 

 

 

 

 

 

 

 

 

           sen cestou do brna 29. června

1 (prenatální)

žili jsme ve stejném bytě
byl jen větší s většími okny
a vůbec vypadal dočista jinak

prostupovalo ho velké nenápadné světlo
připomínalo mi něco
(jako bych se tu kdysi ve snu probudila)

neměla jsem jazyk a nechyběl mi

měli jsme pětiletého kluka
byl světlovlasý a modrooký
vypadal trochu jako dítě ze dnů zatmění
a trochu jako z photoshopu

světlo nevědělo, že je světlo
proto bylo

jak snadné?
_____

všude tu visely vinylové desky
objevil jsem geniální desku, hlásils nadšeně
když jsi přišel domů
a já si uvědomila, že jsem si nevšimla tvé nepřítomnosti

byla u toho moje sestra
hubená s rozostřenými kostmi
vlasy modré jako rty – tváře
s načervenalými záblesky
říkala, že teď žije
jinde, že nám musí ukázat fotky
– zmizela v koupelně

byt se otáčel
a nikdy nebyl den, nikdy nebyla noc
našeho syna jsem už neviděla

 

2 (rození / two eggs, solo match works)

obraz se vzdaloval, až vylezl celý

běžel na projekčním plátně
seděla před ním komise
já měla čekat venku na ortel, ale byla jsem tady
když mi to došlo, všichni zmizeli

ležela jsem před plátnem
v manželské posteli vedle své matky
matka měla hlavu
jako milan knížák
řekla, že to musím sestříhat, pak řekla

když to neuděláš
takových jako ty mám vedle dvěstěšedesát

já ale nemám scénář, řekla jsem
rozhlížela jsem se, jestli uvidím

odvedle jsem zaslechla
všechno vždycky končí pod postelí

to se mi nezdálo
_____

bylo nutné na to přijít
sunula jsem se na zem
ztěžka, jako bych měla tělo

tělo ze dřeva
které unáší voda opačným směrem než postel

byl tu temný, úzký, dlouhý prostor, stahující se
do sebe
lezla jsem dovnitř – byla jsem už napůl

pod postelí, která se zmenšovala
zhušťovala do krabičky od sirek
a dostala jsem strach, že teď
je se mnou konec
že teď se stanu

matkou

tady se nevrací, tady jsou možnosti:

postupovat vpřed
nechat se rozdrtit krabičkou
safety
match

 

3 (postnatální / smolíček pacholíček)

milan knížák nesl obrovské sádrové štěně ze stromovky
neviděl přes něho na cestu
šla jsem mu pomoct
a štěně začalo hořet, od něj chytil milan knížák
a od něj chytilo všechno

proběhly pětileté děti ve skafandrech
zamávaly, vycenily stoleté zuby a byly pryč

nohy se mi přisály k zemi
měla jsem nohy

jako pouliční lampy
nemohla jsem s nimi hnout
každá říkala, jak daleko jsem od sebe, když jsem se sebou

bylo poledne
nemohla jsem přestat svítit

všechno hořelo

jelen

nepřiběhl

 

4 (final cut)

znovu jsem s matkou v posteli
matka je něco mezi
milanem knížákem a milenou dopitovou
sledujeme tentýž film
ale jsou v něm úplně cizí lidé

a mluví
a matka knížák milena mluví
_____

todo esto samé lži
mentira, mentira
no la crea, padre nazario!

un jour je ferrai ton portrait
et tu verras

ty že ses snažil?
přijel jsi a zajímala tě jenom ona

a když jsi byl doma
samé lži – celý náš život

jakobynic

nik  dy  ne  e  xis  to  va  lo

ano, mluvili jsme spolu
quand j’avais cinque anni et tu n’avais personne d‘autre
teď jsem jinde – já strojvůdce mám

černou brašnu
přehodím s ní i tuhle kašnu
já strojvůdce mám černou brašnu 
přehodím s ní i tuhle kašnu jástrojvůdcemámčernoubrašnupřehodímsníituhlekašnu!

asa nisi masa

 

 

 

 

 

 

 

 

 

sestřin sen

joli, v noci jsi zemřela
byla jsem v lisabonu
dozvěděla jsem se to telefonem
první, co jsem pomyslela, bylo
minuly jsme se o hodinu
hned poté
ještě to stihnu

když jsem přijela, byla jsi v márnici
šla jsem za tebou
ležela jsi na zádech, nohy krčila k bradě
a zase napínala, oči
pod víčky se dokola nadouvaly a splaskávaly

žena vedle řekla: to tak bývá

zakryla tě bílým plátnem
pohybovalo se tvými pohyby
_____

prostor se pomalu prolnul

byla jsem v pokoji s modrým kobercem
měl na sobě vlnovky, trojúhelníky, závorky
hučely vlaky
občas loď

vykláněla jsem se z okna
svítilo slunce
venku to vypadalo povědomě
napadlo mě, že jsem u vás
a jak je to k nepoznání

zahlédla jsem muže
ani bílý ani černý, nedbale okouzlující
zahlédl mě, s lehkostí
vyskočil ke mně na parapet
začal cosi koktat

dlouho jsem neposlouchala
za dlouho jsem řekla: promiňte
rozostřil se a pomalu zmizel
ve vzduchu
pocítila jsem hanbu
_____

vrátila jsem se očima do pokoje
stěny byly světlé, tmavé
měly několik obrazů, které svítily

na koberci jsem našla svůj stín
seděl v něm malý kluk
celý ponořený si hrál s neviditelnými vláčky
mimoděk si něco zpíval nebo se rozesmál

dominik tady nebyl
měla jsem nějaké tušení, že jsem tady
abych pohlídala dítě, dokud se nevrátí

sedla jsem si vedle
neznala jsem jméno
hráli jsme si s neviditelnými vláčky
na modrém koberci

klukovi něco vletělo do pusy
začal sebou zmítat
jako by se chtěl vytřást z těla

zaplavil mě hrozný strach, že oslepne
to je všechno, co si pamatuju

 

 

 

 

 

 

 

 

 

miščin sen

bylo mi tak sedmdesát, nevím
neviděla jsem se

vraceli jsme se s martinem domů
i on byl starý – aspoň jsem myslela
že to byl on
ale teď myslím, že to byl spíš otec

šli jsme pomalu, měla jsem těžko v těle
těžko se mi zvedalo prsty

šli jsme kolem domu k zadnímu vchodu
protože jsme neměli klíče

bydlíme v suterénu – to jsem ve snu věděla

blížili jsme se k našemu oknu
stála před ním jakoby secesní lavička
martin řekl: tady sedni a čekej
a posadil mě – protože jsem se nedokázala sama posadit – a zmizel za rohem

seděla jsem na lavičce
dívala se dopředu
když nespím, je tu zahrada
teď tu byla ulice

měla jsem zimu v zádech
vystřelovala do zbytku těla

zdálo se mi, že tady čekám věčnost
že mě tady čeká věčnost
čekání na tady jsem

tady jsem zmrzla

připadalo mi, že jsem tak blízko

tak blízko tomu, co je skryto

s vypětím sil jsem se otočila k našemu oknu
bylo otevřené
na parapetu mrazák, otevřený přímo na mě

chtěla jsem křičet
nešlo to
s vypětím sil jsem se otočila zpátky

(každé otočení trvalo snad deset let)

po ulici šel člověk

poznala jsem ji
i když byla taky stará
chtěla jsem na ni zkusit zamávat
všimla si mě dřív
a zadívala se na mě s takovým odporem

 

to si nedovedeš představit

 

---