Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Andulička 4.,5.,6.,

09. 08. 2018
1
1
920

      

Kapitola 4.
 
Uběhl nějaký čas, Andulka měla dost práce jak doma, tak na své zahrádce, ve skleníku. Pozapomněla na návrh bratra ohledně podnikání. Jen si zjistila přes kamarádku, že tím ,,osiřelým synem" byl Karel, o pět let starší a dosud svobodný. Byl to skutečně poměrně pěkný muž, ale bylo o něm mezi lidmi známo, že je přímo ovládán svou ovdovělou matkou.
 
Ta mu kazila každou sotva začínající známost tím, že začala lamentovat, jak zůstane sama , nemocná na hospodářství, když její syn odejde a pokud by si přivedl děvče domů, těžko by si s ní rozumněla. Matka nesnesla, aby jí někdo zasahoval do domácnosti. S ohledem na její nemocné srdce, Karel nakonec vždy poslechl a známost ukončil.
S tím hospodářstvím to nebylo tak hrozné, jak matka říkala. Měli jen slepice, králíky, občas pěstovali husy, kačeny, aby využili výpěstků na menším poli a poměrně velké zahradě, ale poslední dobou už jen ty slepice a králíky. Měli psa a kočku a to bylo tak všechno.
 
Karel dělal mechanika u jednoho sedláka, který si k hospodářství pořídil zámečnickou dílnu na opravu zemědělských strojů a nářadí. Tak mohl zaměstnat několik mužů ze vsi. Pokud neměli práci v dílně, pomáhali v hospodářství. Měli ještě jednu výhodu, že si mohli v dílně opravit i své stroje a nářadí a nemuseli za ně platit. Jen tu dobu , kdy je opravovali, nedostali zaplacenou.
 
Jednou se Karel vrátil z práce domů a našel matku na kanapi v kuchyni. Myslel, že usnula, tak šel uklidit nákup, který podle jejího ranního přání zajistil, zkontroloval, zda mají slepice a králíci žrádlo a vodu. Bylo mu sice divné, že pes sedí u dveří do kuchyně a nechce jít ven, ale nenapadlo ho, že by bylo něco v nepořádku.
 
Matka se neozývala nápadně dlouho, tak se šel podívat, co se děje. Sáhl jí na ruku, pak na čelo, bylo chladné. Zavolal sice záchranku, ale ta již nebyla nic platná. Matce selhalo srdce a pomoc nepřišla včas. Karel si vyčítal, že nebyl doma, když ho matka potřebovala, ale přece musel do práce.
 
Zůstal sám a kromě práce a starosti o domácnost, zvířata, pole a zahradu neznal nic. Jen málokdy se zastavil po práci na pivo v hospodě. Tam mu kamarádi doporučovali, ať se konečně ožení, nemůže přece být sám, ale on se jen smutně usmál a řekl, že neví o žádné, která by ho chtěla.
Andulčin bratr mu jednou připomněl, že on má přece svobodnou sestru, která také nemá na známosti čas, ať se s ní blíže seznámí. Karel ale věděl, že Andulka má nemocnou matku, od které by asi nechtěla odejít. On dům také nechce opustit.
 
Kdysi se mu dokonce líbila, ale dojížděla tehdy do školy, měla oči jen pro spolužáka a Karel si netroufl a ani neměl moc možností ji oslovit. Ten rozdíl pěti let byl přece jen dříve znát.
Andulka musela jet ráno autobusem do města matce pro léky a také chtěla vyřídit potřebné žádanky kolem její důkladné prohlídky v nemocnici. Když se odpoledne vracela, všimla si, že od nich nějak rychle odchází bratr, jakoby to měl vypočítané, aby se s ní nesetkal. Autobus se z města vracel jen v určitou dobu, kterou všichni znali nazpaměť. Otec ještě nebyl doma a matka ji přivítala nějak rozpačitě. Andulka si okamžitě vzpomněla na bratrův plán požádat o pomoc rodiče. Tak mu to vyšlo, že byla doma jen matka.
 
Snažil se ji přesvědčit, aby mu rodiče ručili majetkem, když mu nemohou půjčit větší obnos. Matka byla ještě po záchvatu nesvá, omámená uklidňujícími léky, tak mu nijak neodporovala. Naštěstí mu nic nepodepsala, jak chtěl. Měl sebou nějaké papíry, ale ona je nechtěla bez otce podepisovat, přestože jí Jarda tvrdil, že je s otcem a Andulkou domluvený. Když ji nepřesvědčil, prosil ji, ať se přimluví u otce, že by nic neriskovali, on všechno splatí bez problémů. Andulu nemusí s tím ani obtěžovat. Nerozuměla tomu moc, ale slíbila přímluvu.
 
Naštěstí, sice nesouvisle, ale povykládala Andulce, co bratr chtěl a ta se jí snažila vysvětlit, že by mohli přijít o všechno, kdyby plán Jardovi nevyšel a nemohl brzy splácet. To matka nemohla pochopit, že by je Jarek chtěl připravit o dům, zahradu a kousek pole. Tátovi raději nic neřeknou, aby se na Jardu nerozlobil, že chce tak riskovat.
 
Andulka matce nevyprávěla o všech plánech bratra, hlavně ne ten o ní a možnosti přivdat se někam do domu, kdyby náhodou něco nedopadlo. O rodičích a jejich případném osudu už vůbec ne. Zlobila se na bratra a jeho bezohlednost, slíbila si, že bude dávat dobrý pozor, aby rodiče nějak nepřemluvil. Oni neví, jak to chodí v poslední době se splácením půjček. Nikdy je neměli, kupovali jen to, na co našetřili.
 
Musela si přiznat, že by mladší muž v domě byl zapotřebí. O Karlovi nejprve neuvažovala, zdál se jí příliš nespolečenský, samotář. Vlastně je jako ona. Nedovedla si představit, o čem by si spolu povídali. Neviděla ho poměrně dlouho, neznala ho blíže. Nakonec si uvědomila, že o něm nějak moc přemýšlí. Je už tou samotou snad omrzelá?
Nečekala, že se s Karlem v brzké době setká...
 
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 
Kapitola 5.
Andulčin bratr si nedal pokoj s tím nápadem, dát dohromady Andulu s Karlem. Žena mu sice říkala, ať to ponechá náhodě, ale on jí tvrdil, že léta utíkají, Andulce bude za chvíli 27 a také Karel čím bude starší, tím hůř se bude dávat dohromady se ženami. Věk 32, ale dnes není už vůbec vysoký, berou se mnohem starší, oponovala mu žena. Leda tak vdovci nebo rozvedení, tvrdil Jarda.
 
Slíbila mu tedy, že zkusí Andulku pozvat k nim pod záminkou, že potřebuje pohlídat děti a Jarda ať si pozve Karla, jako k nějaké pomoci a pak na chvíli pro něco odejde a nechají je samotné. Snad se spolu začnou bavit, poznají se a nebude třeba o ničem mluvit. To si Hana - jeho žena vymínila. Andulku už trochu zná, mohla by se zatvrdit a bylo by po námluvách. Jarda přece dobře ví, že je Andulka na něj dost rozlobená. Tak se stalo.
 
Hana zavolala Andulce k večeru, jestli by jí nemohla pohlídat děti.
"Rodiče nebudou doma, Jarda má něco naslibované kamarádovi, že budou dělat, já bych měla jít k doktorovi na kontrolu, nemohla bys to nějak udělat a přijít k nám pohlídat děti?"
Andulka jí to slíbila. Na druhý den připravila doma matce věci k vaření a odešla k bratrovi. Děti už na ni čekaly, měly ji docela rády. Pokud byly na návštěvě u babičky a dědečka, ona si s nimi hrála, ukazovala jim kytičky, krmila králíky i slepice. Nenudily se s ní. Byly ještě malé, chlapec, Jaroslav po tatínkovi, měl přes 4 roky, děvčátko Lucinka jen o rok a půl méně. Lucinka byla moc roztomilá, začala zrovna mluvit souvisleji a Jarek byl takový malý rozumbrada. Hrozný kutil, prý po tátovi.
 
Když se na ně ten den Andulička dívala, uvědomila si, že by docela ráda takové caparty měla. Dosud neměla příležitost ani čas o tom uvažovat . To není dobré, bude jí to ležet v hlavě a zbytečně se bude trápit. No, musí se postarat o ty caparty, aby něco nevyvedli. Jarečkovi dala z krabice stavebnici a pro Lucinku měla připravený papír a pastelky. Ta malá hrozně ráda čmárala a aby to neodnesly zdi nebo nábytek, měla pro ni Hana vždy připravený papír. Andulička ji učila malovat jedním tahem husičku, Lucinka čmárala, vlastně malovala a smála se svým výtvorům.
 
Vrzly dveře do místnosti, kde si s dětmi hrála, ozvalo se zaklepání a vešel muž. Kde se tady vzal Karel? Andulka ho hned poznala, přestože ho moc často nevídala. Pozdravil a zeptal se, jestli neviděla bratra. Karel byl překvapený, že vidí Andulku místo Hany. Vysvětlila mu, že hlídá děti, Hana je u doktora na kontrole .
Věděla od Hany, že Jarek šel do dílny na statek za otcem pro nějaké nářadí, prý se co nevidět vrátí. Jestli chce počkat tady, ať si sedne. Karel byl v rozpacích a tak se začal bavit s malým Jaroslavem a pomáhal mu se stavebnicí. Andulka se s Lucinkou smála a nevšimla si, že ji Karel poočku pozoruje. Prohlížel si ji a říkal si, proč ještě nemá svoji rodinu. Taková pěkná holka! Jestli je tak vybíravá, nebo snad nemá ráda muže? To nepřipadá v úvahu, vzpomněl si, že byla zakoukaná do svého spolužáka. I bratr si z ní dělal v té době kvůli tomu legraci.
 
Andulce bylo trapné se nebavit s Karlem, tak se ho zeptala, co je u něj nového po smrti maminky. Pořád je to stejné. Do práce, domů, něco nakoupit, postarat se o zvířata. Moc času na zábavu mu nezbude. Na oplátku se jí zeptal, co ona. Andulka se rozpovídala o rodičích, o své péči o domácnost hlavně v té době, když matka má záchvat- bolest. Také se bavili o jejím skleníku.
 
To Karla zajímalo, protože sám také pěstoval ledaco na zahrádce již za života matky. Společné starosti i drobné radosti byly příčinou, že se spolu docela dobře bavili, mezitím si pohráli s dětmi a Andulka mu nabídla, že uvaří čaj nebo kávu, protože musí také dětem dát svačinu, kterou Hana připravila. Pojedli společně s dětmi a když se objevil Jaroslav, vypadali jako spořádaná rodinka.
Jaroslav si v duchu řekl, už bez postranních úmyslů, že by byli opravdu pěkný pár a pokud se nedají dohromady, bude to škoda.
 
Karel pomáhal Jaroslavovi s výměnou střechy u kůlny a Andulka se dále starala o děti. Bylo docela hezky, tak se šli dívat na tátu a "strejdu", co dělají. Andulka musela uznat, že Karel i Jára se dovedou postavit k práci. Po obědě se vrátila Hana od doktora, Jaroslav poděkoval Karlovi za pomoc a přislíbil mu na oplátku pomoci na domě, až bude potřebovat, protože Karel odmítl jakoukoliv odměnu.
Hana s Jardou to vlastně zařídili tak šikovně, že oba odcházeli společně a dokonce zjistili, že je Karel ani Andulka už neposlouchají a baví se spolu o něčem strašně důležitém...
 
Dohadovali se ""světe div se", jestli hnojit zeleninu a čím nejlépe. Skončilo to vyjádřením Andulky, že ona tomu musí rozumět, když to studovala. Zasmáli se nakonec a Andulka pozvala Karla, ať se případně přijde podívat na její skleník, když jí nevěří. Moc tomu nevěřila, že to bude brzy, plácla to jen tak, ale Karel měl z jejího pozvání radost a umínil si, že ho využije co nejdříve. Doprovodil ji až k domu, smál se, že bude aspoň vědět, kam jít. Jako by dávno nevěděl, kde bydlí. Podali si ruce a vypadali oba spokojeně. Rozhodně měli oba o čem přemýšlet.
 
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 
  
Kapitola 6.
 
Uběhl nějaký čas a Andulka pozapomněla na domluvu s Karlem. Doma přemýšlela o tom, jak se cítila v jeho přítomnosti. Bylo jí příjemně, to si musela přiznat, ale také měla trochu strach, aby si Karel nemyslel, že ho uhání.
Před rodiči nic neřekla a na dotazy matky, jak se měla s dětmi, jen popovídala o tom, že jsou hrozně milé a byly hodné. O tom, že se bavila s Karlem jí raději nic neříkala. Zmínila se sice, že tam byl a pomáhal Jardovi, ale více nic.
 
 
Karel se rozmýšlel, jestli se má Andulce ozvat. Nebyl si jistý, jestli to myslela s tím pozváním vážně, ale pak si uvědomil, že mu dokonce dala číslo telefonu. Vzpomínal na to, jak jí to slušelo s těmi dětmi, jak se hezky smála, bavila se s ním. Pak se jako rozlobila, když hájila své znalosti v zahrádce. Pokud se setkají, měl by ji trochu pozlobit, slušelo jí to. Přistihl se přitom, že na ni stále častěji myslí, jen ta odvaha mu chyběla. Nechá to trochu uležet.
 
Jednou se vypravil nakupovat, doplnit zásoby. Měli ve vesnici docela dobrou prodejnu. Soukromou, ve zrenovovaném upraveném rodinném domku. S obslužným pultem na uzeniny, krájené sýry, saláty, chleba, pečivo, ovoce a pak samoobslužný prostor, kde bylo smíšené zboží včetně drogistického. Majitelka byla šikovná a rozumná i v cenách.
 
Střídala se v obsluze s dcerou, která byla skoro stejně stará jako Karel. Byla však sama s dítětem, otce dítěte si nevzala ani po narození dítěte, protože se projevil jako nezodpovědný chlap, který si stále jen "hledal práci", žádná mu nevyhovovala a myslel si, že by ho rodiče a ona mohli klidně živit, když mají dům a obchod. Ani doma se moc k práci neměl, ještě tak chvíli pohlídal syna a chodil do hospody, jako se ptát na nějakou práci.
 
Dostal "nůž na krk": dokud nevezme jakoukoliv práci, aby mohl živit rodinu, má se odstěhovat a alimenty, které mu byly vyměřeny, posílat. Pokud by chtěl dítě vidět, tak jen při návštěvě za přítomnosti někoho z rodiny. Nevěřili mu totiž, že by dítě vrátil a nesnažil se nějak vydírat, aby se dostal k penězům. Zmizel a nakonec neposílal ani peníze na dítě, neprojevoval o ně zájem. Nevěděli ani, kde se nachází. Nakonec se smířili s tím, že dcera Olga zůstane sama s dítětem. Její rodiče jí pomohou syna vychovat, má jejich jméno a je pokračovatelem rodu, jak říkal jeho dědeček.
 
Toto všechno bylo Karlovi známo, ale nevěděl, že se Olze moc líbil již dříve, ale měla strach z jeho matky. No a pak se zamilovala do jiného, měla dítě i chlapa doma. Nyní si umínila, že by mohl Karel, který byl známý svou dobrou povahou, nahradit otce jejímu synovi a hlavně jí být dobrým manželem. Při každé příležitosti , když se viděli, chválila jeho šikovnost. Stará se dobře o dům, je samostatný, nechodí ani do hospody jako jiní chlapi. Měl by se oženit, určitě by ho leckterá žena chtěla. Odbýval ji, že o žádné takové neví.
 
Olga se rozhodla zasvětit matku do svých plánů. Mohla by zjistit nenápadně, jestli nějakou dívku Karel nemá a jestli by se nechtěl seznámit blíže třeba s ní. Hlavně to, jestli by mu nevadil její syn. Matka sice velkou radost neměla, ale slíbila, že se aspoň poptá. Také to v nejbližší době udělala. Nadhodila před jednou Karlovou sousedkou , že slyšela o Karlovi, že by se chtěl oženit a kohopak prý asi má?
Sousedka se ohradila, že o ničem takovém neslyšela. Ke Karlovi žádná nechodí a on je také většinou po práci doma. Olga byla zrovna vzadu v krámě, tak všechno slyšela. Zaradovala se a umínila si, že dá Karlovi více najevo, jak se jí líbí, případně ho pozve na návštěvu k nim pod nějakou záminkou nebo se mu nabídne, že mu doma s něčím pomůže. Nějaký způsob si už najde.
 
Mezitím však Karel konečně zavolal Andulce a zeptal se, jestli mu tedy ukáže svůj skleník a zahradu. Také se prý chce s ní poradit, jak to má udělat na své zahradě, aby nemusel veškerý čas věnovat jen pěstování zeleniny. Sám toho moc nepotřebuje. Andulka ho pozvala na příští pondělí.
 
Věděla, že matka pojede na další kontrolu do nemocnice a tentokrát s ní má jet otec, takže by jim nemusela nic vysvětlovat. Začala se těšit, ale také trochu byla v rozpacích. Musí honem dát vše do pořádku, aby Karel viděl, jaká je šikovná zahradnice. Také v neděli uvaří něco dobrého a tolik, aby zůstalo něco na pondělí, nemusela vařit a mohla se Karlovi věnovat.
Uklízela všude tak pečlivě, že se po ní matka udiveně dívala. Neříkala ale nic, myslela už na to, jak dopadne kontrola, jestli jí tentokrát nenajdou něco zlého.

1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru