Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Andulička 10., 11.,

11. 08. 2018
1
2
933

 

Kapitola 10.
 
Trvalo několik dní, než se Karel s Andulkou mohli domluvit. Karel krátce vysvětlil , že se objevila jeho dávná známá a snažila se u něj řešit své manželské problémy. Přes sousedku se jí zbavil, protože o ni opravdu nemá zájem.
Přiznal, že myslí jen na Andulku a mrzí ho, že ji zná tak dlouho, ale nesnažil se jí dříve přiblížit. Vyptával se jí také na rodiče, jak se má otec. Má nějaké potíže se srdíčkem, lékaři slíbili, že jej dají do pořádku. Kdyby se něco stalo, zavolají. Maminka je zatím klidná, ale musí častěji brát prášky a to je možná důvod toho jejího klidu.
 
 
Seděli spolu u Andulky v bytě a Karel ji držel za ruku už od chvíle, kdy se jí přiznal, jak mu na ní záleží. Andulka cítila, že je vzrušený, chvěla se mu ruka, ale říkala si, že na sblížení není ta správná chvíle, ona je příliš neklidná kvůli mamince, která by se mohla vzbudit a také tatínkovi, o kterém by mohla dostat nedobrou zprávu.
Je vlastně nespravedlivé, jak je neustále zaujatá něčím jiným a nemůže myslet na sebe. Co když se její chování Karlovi omrzí? Jsou oba dospělí, je čas, aby konečně začali žít svým životem. Vypadalo to, že by Karel chtěl u ní zůstat a Andulka už proti tomu nebyla. Začali se líbat a najednou zazvonil telefon...
 
Chvíli trvalo, než ho Andulka zvedla, ale zpráva, kterou dostala způsobila, že poprosila Karla, aby tentokrát šel domů, že musí volat bratrovi.
"Otec měl další infarkt a je to s ním zlé, nevím, zda ho v nemocnici lékaři udrží při životě."
Slíbila, že se sejdou co nejdříve a pak snad už budou přes všechny překážky a potíže spolu. Karel měl pochopení pro její starosti, vzpomněl si na matku i na to, jak ho mrzelo, že nebyl u ní, když se jí udělalo zle.
"Můžeš mi zavolat kdykoliv, kdybys potřebovala pomoc a bratr nemohl, já jsem ti vždy k dispozici." Políbil ji a ona to samozřejmě ráda opětovala.
Karel se vrátil domů, kde ho čekalo nemilé překvapení. Na lavičce u domu seděla Jana a zjevně na něj čekala. Jen tak krátce ho napadlo: škoda, že nemohl zůstat u Andulky nedočkala by se ho a určitě odešla. Dostal na ni zlost, že mu nedá pokoj. Co si myslí? Jejich dávná známost ji neopravňuje ho otravovat.
Přes jeho nevrlý výraz a protesty ho umluvila, aby ji vyslechl, že hned potom půjde. Samozřejmě ji tedy vzal domů, ona si hned sedla a začala mu vyprávět, jak ji muž pronásleduje, vystopoval ji a chce, aby se s ním rozvedla a nechala mu zároveň veškerý majetek. Je pravda, že dům je jeho, ale ona mu pomáhala jej udržovat, dokud byla zaměstnaná. Pak prý chtěl, aby zůstala doma a když ztratila práci v kanceláři firmy, která zbankrotovala, žili vlastně z jeho podnikání.
 
Přiznala, že z nudy chodila do společnosti a to většinou v době, kdy on nebyl doma, což jí měl muž za zlé. Přišla o dítě, samozřejmě se nepochlubila, že po prvé, když otěhoněla šla tajně na potrat, protože o děti moc nestála a pak, když muž dítě chtěl, sice otěhotněla, ale potratila je. Pak už se jim manželství začalo rozpadat. Muž měl milenku, ona si také našla z trucu milence, ale když jí na to muž přišel, vyhodil ji z bytu. Předtím ji ale zfackoval, když mu vyčetla jeho nevěru a řekl, že nemá na nic nárok, je jalová, dítě mu nedá a ať jde tedy dělat a peníze si vydělá. On jí už nic nedá. Založí si novou rodinu.
 
Kde však ona má sehnat práci? Bydlení také nemá. I rodiče se na ni vykašlali. Důvod nepřiznala. Dověděli se o její nevěře a řekli, že si to zavinila sama. Karel se zeptal, co ten její milenec, ten by jí nepomohl? Nemůže, je ženatý, ona si svobodného nehledala, protože to měla být jen oplátka za manželovu nevěru. Z jeho ani z její strany nešlo o lásku, jen o rozptýlení, o sex. Nechtěla se rozvádět. Možná by mužovi i tu nevěru odpustila, příliš si zvykla na pohodlný život.
To poslední ale Karlovi neřekla. Znovu začala prosit, aby se mohla nastěhovat k němu, aspoň na čas. Pomohla by mu s prací doma, uvařila...
Nejde to. Karla obešla hrůza z toho, že by ztratil Andulku, kdyby se dověděla, že je Jana u něho. I kdyby se Jany ani nedotkl, kdo by mu uvěřil?
 
Byl neoblomný. Ani dnes tu nemůže zůstat, však má kam jít, bydlí přece u nějaké paní, sousedka mu to prozradila. V duchu se divil, kde se v něm ta tvrdost vzala, když si vzpomněl na matčiny lamentace a snadná vítězství nad ním. Peníze jí dávat také nebude, snad si nemyslí, že je má doma, kdykoliv si vzpomene? Ještě mu nevrátila ty, které jí půjčil minule. Může přece jít někam vypomáhat, brigáda se najde vždycky, ne? Je mladá, pěkná, ať to zkusí někde v hospodě nebo v obchodě ve městě.
Přece může v nejhorším případě jít na sociálku, když nemá práci a muž se chce rozvést. Možná by ji musel podporovat, než si práci najde. Je to jen na ní.
 
Jana sice dávala najevo zklamání, ale byla především vzteklá, že jí záměr, vetřít se k němu, už po druhé nevyšel. Najde si cestičku, jak se mu pomstít. Musí někde zjistit, co to má za děvče a zkazí mu tu známost. Bude litovat...
 
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 
Kapitola 11.
 
Přešel více než měsíc od návštěvy Jany u Karla, infarktu Andulčina otce a částečného sblížení Karla s Andulkou. Několikrát se sešli, ale jen na kratší dobu, protože Andulka nechtěla matku nechávat dlouho samotnou. Otec byl ještě v nemocnici. Jeho stav byl stále kritický, lékaři však dávali naději, že se může z nejhoršího dostat.
 
Bratr Jaroslav doporučoval Andulce, aby přemluvila matku k řádnému vyšetření, protože se mu zdálo, jakoby matka byla v jakémsi útlumu. Měla strach z bolesti, která byla občas dost velká a proto si brala stále více léků. Stávala se na nich závislou. Při návštěvě jí Jarek domlouval a podařilo se mu ji přesvědčit, aby do nemocnice šla. Nakonec bude blízko manželovi, možná by ji k němu i pustili. O tom sice Andulka pochybovala, ale mamince to neřekla. Jarek slíbil, že maminku do nemocnice zaveze, hned po domluvě s nemocnicí.
 
Po maminčině odjezdu se pustila Andulka do velkého úklidu. Využila nepřítomnosti rodičů a dala jim byt do pořádku. Za pomoci bratra Jarka i Karla vymalovala všechny místnosti, uklidila. Připravovala byt na návrat rodičů. Pečovala přitom o skleník, zahradu, občas si i něco uvařila a tak jí čas ubíhal. Karel byl šťastný, že ji může navštěvovat, pomáhat jí. Na oplátku se domluvili, že mu zase Andulka pomůže dát dům do pořádku. Karel jí neprozradil, že už po smrti maminky vše vyklidil, vymaloval, ponatíral, takže domek, zahradu i dvorek má v pořádku. Byl rád, že bude určitě překvapená. Nebudou mít co dělat a mohou se věnovat sobě.
 
V ten den, kdy Andulce sdělili, že je otec z nejhoršího venku a maminka bude mít všechna vyšetření za sebou, Karel přišel na návštěvu.. Řekl Andulce, že to s ní myslí vážně, má ji moc rád a pokud ho má také ráda, mohli by uvažovat o společné budoucnosti. Byla šťastná, připadala si jako puberťačka, která dostala první pusu. Má ho prý ráda, jako zatím nikoho neměla.
 
Zjistila už dávno, že jeho doteky jsou jí příjemné a nebránila se, když v ten den byly stále intimnější. Karel zůstal do rána. Druhý den nemusel do práce, doma měl domluveno se sousedkou, že nakrmí slepice i králíky. Naplánoval si to, že nebude celý den doma. Sousedce řekl, že má domluvenou nějakou práci. Šibalsky na něj mrkla, domyslela si, že v tom bude nějaká žena, protože Karel byl v poslední době veselý tak, jak ho nevídala.
 
Karel s Andulkou se domluvili, že svoji známost už nebudou tajit. Věděl to stejně Jarek se ženou a nejbližší sousedi si také všimli častých návštěv Karla v poslední době, ale nic neříkali a zřejmě jim přáli, že našli jeden druhého.
V neděli se vypravili ke Karlovi domů. Dopadlo to, jak si Karel představoval. Andulka byla mile překvapena pořádkem, který měl doma i okolo domu. Měl dokonce v mrazničce připravené nějaké maso, ledničku měl plnou různých potravin. Dali se do přípravy oběda. Žertovali, smáli se, jako by spolu byli již dlouho. Při obědě Karel zvážněl a na dotaz Andulky, co ho trápí, začal vyprávět o svých zážitcích s Janou. Jako by ji přivolal.
 
Zrovna když skončili jídlo a Andulka se nabídla, že umyje nádobí, což Karel rezolutně odmítl, někdo zazvonil u branky. Pak se branka otevřela a k domu šla Jana. Karel si vzpomněl, že branku nezamkl a teď toho litoval. Do domu by ji nepustil, ale ona už viděla, že je doma a drala se dovnitř. Nestačil jí ani říci, že její návštěva není vítaná a ona vešla do místnosti, kde seděla Andulka.
 
Jana se zarazila a tvářila se, jako by narazila na nemilou, nečekanou návštěvu. Otočila se na Karla se žádostí, aby je představil. Andulka sice Janu neznala, protože v době, kdy s Karlem chodila, jezdila ještě do školy, ale napadlo ji , že to bude ta nevítaná bývalka. Čekala s napětím, jak se Karel zachová. Ten se rozhodl:
představil Janě Andulku jako svoji snoubenku a Andulce řekl, že Jana mu zřejmě přinesla ten dlužný obnos, který jí už dávno půjčil. Klidně přidal, že s Janou kdysi chodil, ještě za života maminky, ale rozešli se. Však jí o tom vyprávěl, pokud si vzpomíná. Andulka přikývla a mile se na něj usmála.
 
Jana zrudla, začala koktat, že ještě ty peníze nemá, chtěla se prý s ním dohodnout, že mu to vrátí později. Myslela, že by se mohla trochu zdržet na návštěvě, když se tak dobře znali a popovídat si, jak žijí. Andulka jí najednou řekla, že ona ví, jak to mezi nimi bylo a je a bylo by dobré, aby raději šla svou cestou a na Karla vzpomínala v dobrém. Peníze může poslat poukázkou, adresu zná. Karel se na Andulku podíval udiveně, ale zároveň radostně, protože takovou ji ještě neznal.
 
Po odchodu Jany, která spíš vyběhla než odešla, Andulku objal a zatočil se s ní radostí. Krotila ho a tvrdila, že je možná Jana pomluví, rozhlásí bůhvíco po vesnici. Budou muset po návratu maminky, případně při návštěvě v nemocnici rodičům o své známosti říci, aby se to nedověděli od cizích lidí.
Jak to rodiče přijmou? Snad si uvědomí, že Andulka nemůže zůstat sama a má právo žít svůj život. Určitě se o ně postará a Karel jí v tom nebude bránit, ale pomáhat. Nakonec bratr Jarda by si měl uvědomit, že nemá jen rodiče své ženy, ale i svoje. V poslední době se dost zajímal o vše, co se doma dělo a pomáhal alespoň s odvozem a návštěvami v nemocnici.

2 názory

Možná by vám bylo bližší to vyprávění: Chtěla lepší život, tam je zásdrhelů poněkud víc. Marienka je zaser opravdu ze života jedné mé dost blízké známé, která se mi svěřovala, ani jsem tam vše nepsala.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru