Dokud je léto

Ano ,

pro většinu lidí je tvorba o tom osobním. Je to ale jen jedna z možností tvorby. Psaní o sobě samém ,to je docela mladá záležitost. Řekl bych že je to vlastně až vynález renesance a manýrismu . Jenže proč by nemohla mít právo na život i stará "objektivistická " poezie ?

Musaši, díky, každý konec léta je smutný. Možná smutnější než podzim sám. Haiku o petkách klidně zkus, ale smazané básně je škoda. O čem jiném je tvorba, když už ne o tom osobním...

V té básničce je optimismus ale také velmi hluboký smutek. Ono zátiší s vyhaslým ohništěm a petkami jako by prosilo o haiku. Budu o takovém haiku uvažovat. Tip..

Ke smazané básničce Pískoviště :

Tahle vzpomínka byla velmi osobní a týkala se počátku jednoho krizového vztahu. Neměl jsem ji už vytahovat na světlo.

Díky, Goro, trochu jsem upravila

Karle, supi, Evži, díky za čtení a milé komenty

Moc se mi líbí. 

Takovou Tě moc nečtu, Dodolo. Tentokrt chybí častá dramatičnost verše. Zajímavé pohledy navozuješ a jsou krásnou lyrykou  propojené. Jedna z Tvých nejlepších! 

 Dobře ses vypsala, myslím dobu, po kterou zde publikuješ.

Hodně se mi líbí první sloka, a pak:

ještě je dovoleno vše

dokud se nad cestami žhaví prach

i dívat se skrz prsty        

zvážila bych ticho - ztichne