x ach, hlasy moje x

takové ohlédnutí...

otisk

 

píšu přání na záda dívek

s jedním klikatým J na začátku

schovávám v dlani své přání

a jako tři oříšky

házím za sebe v očekávání

 

plesových šatů

 

otisk osobnosti jako otisk prstu

tupě zírám na tu směsku čar

otisk oříšku bot na sněhu

 

a mé já je jemně ukryto

za závojem

 

plesových šatů

 

 

 

ach, hlasy moje

 

vítr tě hvízdá ve skulinách

vlasů

 

je srpen, den, hodina, noc, umírání

 

zničena koncem léta a do školních lavic

znova čelit útokům zbytku

zohýbána měkkými a tvrdými i, y?

a žákovskou knížku zdobí jako vždy

jako první trojka z češtiny

 

zpráva? poselství? a zase jsou tu

zase zaseli semínko do úrodné půdy

ach, hlasy moje

 

jak já vás nenávidím

a přesto jste jedinou mnou

jistotou

 

 

 

iniciála

 

obdivuji tě, nebo vás?

chodíte tiše

hlazení proti srsti

trocha hebkého plyše

 

kolem úst máš rozmazanou

tiskařskou barvu

sláva českému jazyku

 

otáčím list

 

podzim

 

jinovatka

 

jako když umrzne iniciála příběhu

 

 

 

prázdnota

 

představ jsme si

horu písmenek naruby

a co udělá tečka?

 

a tak si tě píšu do diáře

 

dneska zase sněží, říkáš

 

kde je začátek kosmonauta?

když padá do vakua

bez přívodu kyslíku

 

nic, prázdnota ve slabikáři

 

 

 

 

 

 

---