Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Vzpomínka na srpen
datum / id21.08.2018 / 490049Vytisknout |
autorbixley
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno90x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Vzpomínka na srpen

Jsme s bratrem na prázdninách u babičky a dědy v Tovačově.

„Víš co? Postavíme si domeček,“ navrhuju tříletému Markovi.

Děda má v rohu dvora naskládané staré cihly, a tak je nosíme doprostřed dvora a skládáme na sebe, abychom vytvořili zeď pomyslného domečku. V naší dětské fantazii nám stačí jen nízká ohrádka do obdélníku. Domeček si umíme představit.

„Babí, podívej, postavili jsme si domeček!“

Babičku ale náš domeček nezajímá. Podívá se na nás smutně:

„Děti, zase bude válka,“ řekne s povzdechem.

Vůbec tomu nerozumím. Ale zarazí mě to. Babička už zažila dvě války, ta to musí vědět. Utíkám do obýváku, kde už má děda puštěnou v televizi. Na obrazovce uvidím známou hlasatelku.

„Paní Kamila plače,“ komentuje její hlášení babička.

V té chvíli začínám chápat. Přijely k nám sovětské tanky. Ale proč?

Děda hltá všechny zprávy. Marek se na nás nechápavě dívá.

 

Najednou slyšíme bouchání na vrata. Mamka s taťkou!

„Jedem už od šesti ráno,“ vysvětluje mamka a hned si hladově cpe do pusy babiččinu kynutou buchtu. „Silnice jsou úplně ucpaný, vůbec jsme se sem nemohli dostat. Viděli jsme i tanky.“

Rodiče se o nás báli. Přestože prázdniny nekončí, odvezou nás raději do Brna.

Dospělí začnou rozebírat situaci a my s bratrem se vrátíme na dvůr k našemu rozestavěnému domečku. Marek se ke mně přitiskne.

 

Jsme v Brně. Rodiče nám ukazují větší byt, který během prázdnin vyměnili za náš předchozí malý. Pokoje jsou velké a prázdné. Běháme po nich a křičíme. Všude se rozléhá ozvěna. Nadšeně běžím na balkón.

„Nechoď na ten balkón!“ děsí se taťka.

„Proč?“ divím se.

„Vždyť tě můžou zastřelit!“

„To dostřelí tak daleko?“

„To si piš!“ Taťka radši zamyká dveře.

 

Večer ještě uléháme ve starém bytě. Všude kolem nás panuje nervozita. Na naší ulici kousek od brněnského výstaviště je naštěstí klid. Co teď s námi všemi bude? Napadá mne před usnutím.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

04.09.2018 15:57:26bixley

Díky, jsme už zkrátka pamětníci. :-)

04.09.2018 15:55:35Lakrov
redaktor prózy

Mám na tu dobu vzpomínky z podobného věku, s podobným obsahem jen z jiné  lokality. A místo chození na balkon nám rodiče zabavili vzduchoovky  -- to když nás přistihli, jak se chystáme "na rusáky" :-)  Tip.  

21.08.2018 15:44:10bixley

No právě!

21.08.2018 15:41:34MKbaby
Napadá mne, ne mi, "mi" píše jen R.L. :-)

Jinak dost síla... a dnes nám šéfuje zmetek, pro kterého tohle nic neznamená...
21.08.2018 09:50:49bixley

Díky, Goro.

Díky, Kočkodane. Na sovětské "duchi" si také pamatuju. :-)

 

 

21.08.2018 09:34:39Kočkodan
Moje rodná obec se nachází asi 9 km od Milovic, takze jsme „osvoboditele“ potkávali casto. A pozdeji jsem jezdíval do Prahy autobusem s manzelkami sovetských dustojníku, coz byla docela nárocná zatezkávací zkouska mého orgánu cichu. Ty snad vonís príjemneji. No, v kazdém prípade mi jdou pod nos tvoje dílka. (zretelný úsmev)
21.08.2018 08:42:17Gora
redaktor poezie a prózy

Hezky podané...

Já si občas vzpomenu,jak mi v září 68 - po prázdninách - řekla nejlepší kamarádky, že přiletěli s rodiči na pražské letiště z dovolené a viděli tam tanky...


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.