Projekt Dank

     Vojmír Dank měl po drahné době celý den volno, tak si krátil dlouhou chvíli přemýšlením o práci, která prý polidštila opici, jak napsal jistý Friedrich Engels. Napadlo ho, že jen málo slov je tak frekventovaných jako právě termín práce. Hned mu ale došlo, že se názory na to, co je práce, velice různí. Platí obecně, že je práce činnost, kterou konám já. Co dělají ostatní, je buď brnkačka, nebo rovnou flákání. Problém je i v tom, že si lidé často pletou práci s námahou. Když se totiž člověk namáhá, neznamená to nutně, že opravdu pracuje. Kolik námahy někteří vynakládají třeba na to, aby se práci vyhnuli.
     Z fyzikálního hlediska není potíž definovat, co je práce, ačkoli z praktického pohledu je to kolikrát blbost. Podle fyziky vykoná člověk práci, když například zvedne desetikilový kufr ze země, neboť zvedl těleso do výšky. Pokud ten kufr odnese pak na nádraží, žádnou práci nevykoná, jelikož na těleso v tomto případě působí síla kolmá k jeho trajektorii.
     V té chvíli se Vojmírovi vybavilo, jakou práci dalo jeho dceři v osmé třídě základní školy, aby přesvědčila fyzikářku, že jí má dát na vysvědčení jedničku, i když holka fyziku ovládala. Učitelka jí totiž před koncem školního roku oznámila, že pokud chce jedničku z fyziky, musí umět definici mechanické práce i pozpátku. 
     A tak se dcera doma zavřela ve svém pokoji a přes dveře bylo slyšet, jak si tam stále něco drmolila. Ve škole se pak v hodině fyziky nechala vyvolat a u tabule spustila: „Těleso koná práci, jestliže působí na jiné těleso silou a přemisťuje ho po určité dráze. Pro stálou sílu F, která působí ve směru přímé dráhy S, určíme práci jako součin velikosti síly a dráhy.“ Pak se nadechla a pokračovala: „Oselět ánok icárp, ežiltsej íbosůp an énij oselět uolis a ejuťsimeřp oh op étičru ezárd. Orp uoláts ulís F, áretk íbosůp ev urěms émířp yhárd S, emíčru icárp okaj ničuos itsokilev ylís a yhárd.“ 
     Ta holka byla vždycky vopice, musel se Dank i po letech usmát. Samozřejmě polidštěná, dodal. A usmál se znovu, když si uvědomil, že za takových okolností nebohé učitelce nezbývalo nic jiného, než napsat dceři na vysvědčení z fyziky „výbornou“. Vůbec však nechápal, po kom jeho dcera zdědila tu zálibu v blbinkách.