Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+7 neviditelných
Zborův písmácký manuál pro hádky s redaktory
datum / id05.09.2018 / 490416Vytisknout |
autorZbora
kategorieKritiky (lit. kritiky díla)
zobrazeno690x
počet tipů19
v oblíbených1x
do výběru zařadilLyryk, a2a2a, Gora,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Chcete se pohádat s redaktorem a sdělit mu, že je úplný blb? Zde je návod, jak to nedělat, abyste nebyli za blba sami (případně oba), aneb mám svých starostí dost a nebaví mě každou chvíli zbytečně odpovídat stále dokola na to samé. 






Snažil jsem se být vážně co nejstručnější, nejsrozumitelnější a nejroztomilejší.

Zborův písmácký manuál pro hádky s redaktory

Na začátek maličko historie

Dříve (ve starověku a středověku), byla poezie veškerá literární tvorba (vše se psalo ve verších). V 18 století rozuměl poezii v podstatě každý, kdo rozuměl psanému slovu, protože idealizujícím způsobem ztvárňovala běžná témata. V poslední třetině 19. století přišli prokletí básníci a natrvalo zničili tento požehnaný stav. Od té doby už nikdy nebylo a nikdy nebude v poezii nic jako dříve. Moderní lyrika se stala víceméně poezií pro zasvěcené. Už nestačí jen báseň přečíst a zjistit tak o čem je. 

Stejně jako u v zásadě všech ostatních uměleckých směrů už není možné vsadit jen na obvyklé estetické cítění a na první dojem. Do moderní poezie je prostě nutné se dostat, pročíst se do ní. Jinak to často nejde, a je jen málo lidí, kteří jsou schopni vnímat ji bez předchozího nastudování, proniknutí do její podstaty. Zkrátka některé básně mají lepší účinek na zkušeného čitatele. 

 

Píšeme redaktorovi, že je blb!

Členové redakce poezie na literárním portálu Písmák jsou čas od času požádáni o zdůvodnění, proč se zrovna tohle dílo dostalo do Zlatého výběru. Takřka pravidlem bývá striktně odmítavý postoj dotazujícího se, typu: "Postrádám jakýkoli smysl sdělovat obecenstvu, že je člověk vyprázdněný a hledat pro to nové a nové příměry, aby se čtenář mohl kochat tím, jaké bejkárny autor vymyslel. Jsou to zkrátka zbytečná slova." Diskuse s tak "spravedlivě" rozhořčeným čtenářem je prostě složitá a čas redaktora, věnovaný výměně názorů, ve většině případů přijde vniveč, protože se rozčilený dotazovatel už od počátku nehodlá hnout ani o píď ze své "pravdivé" pozice. 

 

Co s tím, když redaktor odmítá vzít na vědomí, že je blb?

Pokud i vy máte někdy pocit, že je dílo ve Zlatém výběru neprávem, dříve, než se rozhodnete za to vynadat redaktorům, zkuste si třeba přečíst báseň ještě jednou... a pak ještě jednou v klidu. Když to nepomůže, můžete se vrátit zítra, pozítří, za měsíc. Přečíst si jiné básně ve Zlatém výběru a pokusit se najít něco společného. Půjčit si klidně v knihovně každoročně vydávaný sborník Nejlepší české básně a začít hledat, proč asi můžou být označeny za nejlepší. Načíst si Seiferta, Halase, Blatného, Holana, Mikuláška, Skácela, Ortena, Hraběte, Reynka, Zahradníčka, později Šiktance, Wernische, Diviše, Hejdu, Hrušku, Slívu, Trojaka... Čtení poezie je o hledání, ne o militantním setrvávání na dobytých pozicích. 

Tomu, kdo má o poezii zájem, nelze pro začátek poradit nic jiného, než aby si jeho oči zvykaly na temnotu, která zahaluje moderní lyriku.* Je otázka, jak dlouho jste ochotni to vydržet. 

 

Podobnost poezie a malířství

Jako příměr k poezii je často používáno výtvarné umění. Taky mám jeden: v centrech moderního umění jako MoMA, Tate Modern nebo Pompidou proudí denně tisíce návštěvníků z celého světa. Potřebují si odškrtnout jednu z turistických atrakcí, které je nutné v té lokalitě navštívit, aby byla dovolená úplná. Stoupněte si na chvíli opodál a sledujte návštěvníky, jak ve všech světových jazycích, za shovívavého mlčení kunsthistoriků, před plátny Kupky, Mondriana, Maleviče a Kandinského s pohoršením prohlašují "...no koukej, mámo, to bych přece namaloval taky...", čímž jen okatě demonstrují vlastní nevědomost o vývoji moderního malířství.. 

Než někam napíšete poselství typu: "no, tak to snad ani není poezie" nebo "takovejch sraček napíšu za večer dvacet" (tuším o čem mluvím, podobná moudra jsem taky psával), zkuste si vzpomenout třeba na tu Kupkovu Amorfu a její příběh (Kupka pozoroval svou dceru při hře s míčkem, pak zachytil pohyb do křivek a vytvořil tak jeden z prvních abstraktních obrazů).

Stejně tak, jako v moderním malířství získala struktura barev a tvarů na autonomnosti, aby poodsunula nebo úplně odstranila vše předmětné, a stala se obsahem sama sobě, tak i v lyrice může autonomní pohybová struktura jazyka způsobit, že báseň už vůbec není pochopitelná z obsahu svých jednotlivostí. Její vlastní vnitřní obsah totiž spočívá v dramatičnosti vnějších i vnitřních sil formy.* 

 

Co dělat, když se vám ty moderní básničky prostě pořád hnusí?

Závěr předcházejícího odstavce už možná nemusí být úplně srozumitelný. Vysvětlím: nejdůležitější pro schopnost naladit se na poezii je podle mého názoru smíření, že v poezii obecně nejde o srozumitelnou informaci, ale o vyvolání dojmu, o pocit, o kouzlo, o zachvění, a nebál bych se snad ani napsat o mimosmyslové vnímání.

Pokud v literární tvorbě požadujete příběh, jeho logickou strukturu a co nejpřesnější sdělení, charakteristické postavy a časovou posloupnost, čtěte prostě prózu. Poezie nic z toho nepotřebuje a většinou ani nenabízí. 

Jestli se vám zdá, že je báseň nehodná Zlatého výběru už jen pro své kontroverzní téma, vulgaritu, úchylnost, nebo cynickou ironii, vězte, že všechno tohle už tu dávno bylo a zkuste zapátrat, jestli v textu není náhodou něco navíc, nějaká nadstavba, nějaký přesah, který na první pohled nemusí být zřejmý. 

Ale třeba máte pravdu a autor napsal svou báseň skutečně pouze na efekt (a teď se šklebí za monitorem, jak nás všechny "převezl"). Jistě je spousta takových textů. Je ovšem většinou poměrně složité to dokázat. A už nikdy pak nedokážete čtenářům, že se jim báseň vlastně ve skrytu duše nelíbí a hodnotí ji kladně jen proto, že to dělají také ostatní.

Dílo, vypuštěné do veřejného prostoru si tímto okamžikem začíná žít vlastním životem nezávisle na svém autorovi, a to, jak ho kdo vnímá, by asi autor neměl zpětně moc ovlivňovat. 

Jestiže se vám báseň nelíbí, napiště klidně jen: Nelíbí se mi, protože... V okamžiku, kdy se začnete navážet do ostatních čtenářů a dělat z nich idioty, když sklouznete při hodnocení textu k osobní rovině, přestáváte se vyjadřovat o díle a začínáte psát sami o sobě. 

Pokud se přes to přese všechno rozhodnete vyčinit redaktorům za jejich nekvalifikovanost (a hloupost, samosebou), uvědomte si, prosím, že redakční práce pro Písmáka je dobrovolnická činnost, nezavazující k žádné povinnosti, a je vždy jen na samotném redaktorovi, jeho vůli a časových možnostech, jestli (a jak dlouho) se s vámi bude nebo nebude chtít vybavovat.

 

A na závěr několik léty prověřených citátů:

 

Nikdo by nepsal verše, kdyby problém básnění spočíval v tom, jak se vyjadřovat srozumitelně. (Montale)


Poezie je sdílná, i když není pochopena. (Eliot)


Vědec směřuje k zevšeobecnění jednotlivostí, umělec se snaží promítnout všeobecnost do jednotlivosti. (Frejka)


Umělecká fantazie ve skutečnosti není idealizovaným zobrazením, nýbrž je deformací skutečnosti. (Mallarmé)


Báseň sama je do sebe uzavřený útvar. Nesprostředkuje pravdu ani opilost srdce, nezprostředkuje vůbec nic, nýbrž je. (Poe)


Umění je citová paměť člověka. (Lustig)


Disonantní napětí je cílem moderního umění jako takového. (Stravinskij) - jen upřesňuji, že disonance je něco jako mix fascinace a nesrozumitelnosti, ale klidně si to vyguglete.


Požaduji odhlédnutí od jakékoli osobní sentimentality ve prospěch jasnozřivé fantazie, jež zvládá těžší úkoly lépe než jen prostá citovost. Nepodléhat opilosti srdce. Ta sice může do básnického díla vstupovat, avšak ne, jako samo básnictví, ale jen jako jeho materiál. (Baudelaire)

 

Díky, že jste četli.

 

 

 

 

 

 

 

* obě citace pocházejí z knihy Struktura moderní lyriky od Hugo Friedricha

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

19.09.2018 00:46:58kouzelná_květinka

po přečtení jsem zjistila, že jsem blb :D

14.09.2018 17:23:39Diana

Oceňuji. Autor má přehled, vlastní uvážený názor a snaží se ho zprostředkovat. Já jsem sice staromódní, ale tuhle snahu oceňuji. přečetla jsem pozorně a zamyslela se nad tím.* 

10.09.2018 11:32:04Zbora
redaktor poezie

Moc hezky si to napsal, Zdendo.

10.09.2018 10:56:57Zdenda
Jestli mají redaktoři něco společného, tak je to posedlost avízem. Ať ho dostanou, nebo nedostanou - vždycky je to špatně. Buď se jim člověk vnucuje, nebo naopak dělá něco za jejich zády.
07.09.2018 07:49:18Zuzulinka

snad za celé své působení na písmáku jsem redaktorovi nepsala (pokud to tedy nebylo soukromé a spíše v rovině osobní) ... dobře jsem si početla, jen netuším, zda to nebude jen takový výkřik do prázdna... kdo vyhledává konfrontace, stejně je bude vyhledávat dál...

05.09.2018 21:08:32Lnice

některé pasáže jsou obzvlášť hezké.-)

05.09.2018 16:09:22agáta5

norsko jedno... proč to píše? no protože si to někteří i rádi přečtou, ne?

a píše, píše ne že nepříše :)

05.09.2018 12:14:45Norsko 1

Proč ty lidi tak blbnou?  Za to, že jsi ve zlatým si stejně nic nekoupíš.

A teď mi vysvětli, proč máš ty takovou potřebu mluvit o nesmyslech.

Kdybys radši psal věci, které SE DAJÍ číst

Zboro

05.09.2018 10:53:56vk
redaktor poezie
Při čtení a vnímání moderní lyriky je velmi často nepostradatelná její předchozí znalost.

"temnota modernej lyriky"

to znie strašne povýšenecky

naopak,

nejdůležitější pro schopnost naladit se na poezii je podle mého názoru smíření, že v poezii obecně nejde o srozumitelnou informaci, ale o vyvolání dojmu, o pocit, o kouzlo, o zachvění, a nebál bych se snad ani napsat o mimosmyslové vnímání.

to je lepšie
05.09.2018 08:36:04Zdenda
Jedinej hádavej redaktor na tomhle serveru je kvaj. Neni v tom moc dobrej, ale nahrazuje to vytrvalosti. Ostatní se hádat neumí, většinou nekomunikují vůbec, maximálně se zmůžou na nabubřelý text, přetékající pocitem vlastní důležitosti.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.