Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+16 neviditelných
Prvňáčci
datum / id04.09.2018 / 490426Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno176x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prvňáčci

Anton

Ráno to Antonovi začlo. Poprvé ve škole. Protože skončili brzy, pozval paní učitelku na punčovou zmrzlinu k panu Gelatitovi. Nerozuměl úsměvu, s nímž ho odmítla. Odešel domů. Večer si napustil horkou vanu, zapálil doutník a dumal nad tím, jaký asi bude jeho první školní rok. Pak přišla maminka, uhasila mu doutník a umyla lulík. Před spaním si ještě přečetl několik stránek z Holanových Nokturnel.


Pepe

Pepe Malina se do školy těšil. Zejména na spolužačky a všechna jejich tajemství. V pondělí ráno vzal v koupelně tátův Dior Sauvage a učinil se osudovým. Do lavice si sedl k nejvíce zaoblené holčičce. Po škole, protože byla krátká, jí nabídl doprovodit domů. Smíchu, s nímž ho odmítla, příliš nerozuměl. I přes mírné rozladění večer své nové kamarádce napsal báseň.


Maurizio

Maurizio, syn italských rodičů žijících v Praze, před prvním školním dnem trval na espresu. A tak šli, celá rodina, do kiosku se středomořským zbožím, aby si jejich malý středomořec mohl předtím, než mu to začne, vypít černou lahodu. "Černou lahodu. Třikrát," objednal Maurizio starší. Ve škole pak malý Maurizio cítil na jazyku hořkou chuť, ale tu odnesl pohled na smetanově bílou pleť spolužačky Míly.


Kostarika

Kostariku oblékli do těsných kraťásků a bílé blůzičky. "Tak ještě mašli do vlásků," usmála se maminka. "A pro paní učitelku růžičky," připomněl tatínek. Paní učitelka přivoněla ke květům a širokým úsměvem malé Kostarice poděkovala. Ta jejímu úsměvu tak úplně nerozuměla, ale byla ráda. Když se vracela do lavice a těsné kraťásky se jí zakously do hebounkých stehen, spolužák Pepe jí nabídl kamarádství.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

05.09.2018 21:15:06K3
redaktor prózy

Druhá a třetí pro mě nejhezčí.

05.09.2018 06:37:19agáta5

ježkovy voči, to je hustý.. takové děti nejsou!  náš malej šel do školy s kornoutem a měl vyvalený oči a ani nedutal...   prej doutník... no fuj :))

04.09.2018 21:03:32Lerak12

Rozmarný první školní rok. Možná bych byl trochu s tím děckým "tématem" na distanc - ale. Vzpomínám si na mého Andílka v prvé třídě... na první loveblick, Jitušku. Napsal jsem ji milostné psaníčko "Jituško myluju tě!" Práskla mě úče a já měl ostudu, když to tvrdé Y přečetla před celou naši klasou. Vlastně chyby dělám do dnes. A to nejen gramatické.

Tak jsem se mezi Tvé hrdinky vcítil. Už začátky měly v netušených počátcích.

04.09.2018 21:02:42Gora
redaktor poezie a prózy

Ta jména jsou tak nápaditá, že možná někdo podle nich pojmenuje...Pepe je mi milý:-)

04.09.2018 20:55:28bixley

Hezké miniaturky. :-)

04.09.2018 20:25:55R. L.
/***

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.