Blondýnka

Blondýnka

 

Po tobě muži touží,

toužili a budou zas,

dokud sebe nepohrouží

do tebe jak Mořský ďas!

 

Prahnou po tvém těle,

chtějí tě líbat, chtějí tě mít;

prahnou po něm směle,

chtějí tě svlíkat a tebou žít!

 

Poklonu nesloží,

lichotky mrhají,

pouze ti divoce

kalhotky strhají!

 

Proto řeknu, co říct jsem chtěl

již před dlouhými časy

tak, aby to každý zřel,

nejlépe mužů masy!

*

Od pasu se klene výše

pokladnice ženy v stín,

mučivě to tvarem spíše

vyniká pro drobný klín.

I.

Tvář mláděte podoba,

když v nevěrnosti mizí

– nenajde se obdoba,

jež krade oči cizí!

 

Kdo jí srdce svoje dá,

v marnosti pak uvadá.

Ona žije teď a tady,

beze strachu zítřka vady!

II.

Tvář mláděte podoba,

proud ve zlatý vlas,

nenajde se obdoba

uslyšet její hlas!

 

Láká tóny proseb,

až opomenu hrozeb,

spálím se, však jdu zas zpět

a Darwin na to:

„Jak by smet!“

III.

Tvář mláděte podoba,

a povím vám ještě,

kde lící vězí obdoba,

se dovím z kapek deště.

 

Stečou brázdou krásy,

kde naleznou spásy,

pak smáčí kůži ze skla,

kde slza se leskla.

 

Pružné nohy zemi hladí,

tíhu krásy nosí,

závidí je všichni mladí,

v duchu o ně prosí!

*

Já neumím psát,

a přece si chci hrát

se slovy i ženami

a nahými pannami!

---