Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Setkání

08. 09. 2018
8
4
808

Byl jsem svědkem setkání po 40 letech kvůli emigraci jednoho z "účastníků"...

Naposledy jsme se políbili, ještě jako děti.

Teď vyrval svoje unavené vnitřnosti

a s láskou mi je pověsil na krk

jako zlatý věnec šampiónů.

Poklekl stylem princů

jen duše zbyla

                                            a plakal.


4 názory

Kočkodan
08. 09. 2018
Dát tip Poeteroristka
Věřím, že to bylo hezké setkání a ty mi zase věř, že se mi tvoje dílko líbilo. Na častější dojetí by svět určitě nedojel...

Diana
08. 09. 2018
Dát tip Poeteroristka
Znám to také. To nejcennější, nejtrvalejší a jediné, co si ty slzy zaslouží, je upřímné přátelství dobrých lidí....****

Musím říct, Karle, že mě to dojemné setkání absolutně dostalo. Dva lidé, kteří se kdysi milovali, na to ani po tak dlouhé době nezapomněli. Zvláštní bylo, že plakali i jejich děti. Jsem tvrdej chlap (už jen sice občas) :o)), ale neměl jsem k tomu daleko.


Lerak12
08. 09. 2018
Dát tip

Je zajímavé jak člověku postupně stářím bolí tělo, tak stejně je tak tomu se vzpomínkou a nostalgií. Ty vzájemnosti prožitého "příběhu" se pěkně připomínají, ale tam někde v nás to nevratno trochu trýzní. Znám to a zažil jsem při školních setkáních "po létech." Pohnutě sepsaná událost, Oskare.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru