Přilétnou

Jako bych na chvíli ještě snad spal
a přitom dívám se do nebe již
jakoby sen trval okamžik dál 
a přitom létají ptáci již výš.

Víčka tvá ještě jsou jak plátky růže
přikrýváš oči své před tělem mým
a slova ze rtů ti číst světlo může
když zkouší políbit ústa tvá stín.

Ležíme pod mraky a hvězdy tají
má duše na stromu vyrostlý list
vteřiny krásné tak, že se snad zdají
i kruhy na vodě dají se číst.

A do nich napíšu, že nikam nemířím  
a voskem pohledu zpečetím slib 
na křídlech oblaků zpěněných ve chmýří
přilétnou s podzimem mlhy mých chyb.