Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Dětský nápad
datum / id19.09.2018 / 490747Vytisknout |
autorDanny
kategoriePovídky
témaSci-fi
zobrazeno461x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Dětský nápad
Rodina se sešla u večeře.

"Mamí," ozvala se slabým hláskem Maruška, "Honza si včera koupil dobrou písničku a říkal, že by se mi mohla líbit. Asi si ji zítra koupím taky."

"Dobře, zlato," usmála se její maminka.

"Ty, mami, mě něco napadlo," vydechl Honza, "v první třídě jsme se učili, že ty data v počítačích vlastně nejsou nic jinýho než jedničky a nuly: tak proč by Maruščin počítač prostě nemohl udělat úplně ty samý jedničky a nuly jako mám já - a Maruška by si tu písničku nemusela kupovat."

"Ty děti - " zasmál se tatínek, "to je ale roztomilý dětský nápad."

"Že?" souhlasila maminka, "když něco někomu dáš, tak to přece potom nemáš..."

"No - " uvažoval dál Honzík, "to by se vlastně musel nějak přímo propojit počítač, který mám já v hlavě, s počítačem, který má Maruška v hlavě. Ale když už si můžeme přímo videovolat a psát..."

"Inu dětské nápady jsou osvěžující, děti mají fantazii," zopakoval tatínek.

"On to není tak úplně dětský nápad," odkašlal si dědeček, nejstarší člen rodiny, "ve skutečnosti takhle fungovaly staré počítače ve dvacátém a ještě i na začátku jednadvacátého století! Tomu 'udělání těch samých jedniček a nul' se říkalo 'kopírování'."

"To je zajímavé, dědo! Vyprávěj dál!" nadchl se Honzík.

"Jenže - pak přišli lidé starající se o autorská práva: a hrozili se toho, že autor a vydavatel nedostane zaplaceno za kopii. Tak zdokonalovali ochrany proti kopírování a nakonec dospěli k dnešnímu stavu, kdy by se sice data na počítači mohla teoreticky chovat jako předměty z duchovního světa, bez fyzických omezení, ale prakticky se chovají stejně, jako předměty z fyzického světa a dokonce jsou omezena ještě více než ony: prodávat je může pouze autor a jeho nakladatel, přesněji řečeno prodávat licenci na jejich použití, která může být dočasná."

"Aha..."

"Budete se o tom určitě učit v dějepise. Tehdy existoval ještě takzvaný Internet. A na něm třeba takzvaný Písmák..."
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

19.10.2018 09:42:33kvaj
redaktor prózy

Přijde mi to plytké. Navíc nápad, že se o současnosti mluví jako o zapomenuté minulosti, byl použit už vícekrát.

11.10.2018 13:13:13Danny
Lakrov: A rozhodně díky za upozornění, sám jsem si toho, raněn autorskou slepotou, vůbec nevšiml. Dílo má ještě vyjít v jednom menším papírovém časopise, tak jsem jim teď mailoval novou verzi :)
11.10.2018 13:02:10Lakrov
redaktor prózy

Jo, vidím. Teď už j to čitelné bez zaváhání.

11.10.2018 12:59:26Danny
plus jsem opravil tu logickou nesrovnalost
11.10.2018 12:35:13Lakrov
redaktor prózy

Tak to to vyšlo krásně, s tou P.CH. Těší mě takové náhody. Svědčí o tom, že někdy se text rozvine bez vědomí autora :-)

11.10.2018 12:25:04Danny
Lakrov: perníková chaloupka nebyl vědomý záměr, prostě to tak vyšlo
11.10.2018 12:18:01Lakrov
redaktor prózy

 Námětem se mi to líbí.  V Úvodním rozhovoru shledávám jakousi logickou nesrovnalost:  Kdo si tu písničku koupil a kdo by ji pak měl komu dáť se neshoduje.  A líbí se mi i závěr, v němž je současnost zařazována do "říše dějepisu".  Jen by se mi to celé líbilo trochu rozvést;  ne o moc, tak o půlstránku, stránku...  P.S. To loupání perníčku, připomenuté jmény Jeníček (Honzík) a Mařenka,  napadlo jen mne, nebo je to autorův záměr, tvořící podtext téhle povídky?

09.10.2018 16:15:32Zdenda

To je těžká grafomanie.

08.10.2018 13:48:48lastgasp

Jedinečné!

 

02.10.2018 10:13:52lastgasp

Dovolil jsem si nakouknout na díla a jsem tuhej! Futuristická povídka nominaci určitě zaslouží. 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.