Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+20 neviditelných
Jednadvacet vtipů čili oko bere
datum / id18.09.2018 / 490748Vytisknout |
autorkvaj
kategorieOstatní nezařaditelné
zobrazeno164x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Nečiním si nárok na autorství těchto textíků, pouze jsem je po svém zpracoval a vkládám je sem čistě pro radost a zábavu.



Kdysi pátral zpěvák a bavič Luděk Nekuda po autorech různých vtipů, které se vyprávěly, ale žádné nenašel. Každý, kdo mu řekl vtip, dodal, že ho od někoho slyšel. Nevím o tom, že by někdo v Nekudově hledání pokračoval, a tak nejspíš zůstává stále záhadou, kde tyhle ústně předávané vtipy vznikají. U kreslených vtipů jsou autoři jasní, ale u těch vyprávěných... Je to zvláštní, protože kolikrát mají poměrně složitou konstrukci, jindy v pár slovech břitce říznou do reality jako karikatury. Určitě by mě zajímalo, kdo je vymýšlí? Sám jsem dříve znával zpaměti stovky vtipů, ale také jsem je pochytil od lidí. Většinu z nich jsem dávno zapomněl. Říkalo se, že jsou jen čtyři druhy vtipů - dobré, sprosté, politické a blbé. Pár z těch, které považuji za dobré, mi však přece jen uvízlo v hlavě. Jejich výběr nyní předkládám.



 

Jednadvacet vtipů čili oko bere

     Lord Cecil vypráví ve Sněmovně lordů historky ze safari v Africe. „Lovil jsem antilopy kudu a už mi zbývaly v pušce jen dva náboje, když se proti mně savanou řítí lev. Namířím, vystřelím, netrefím. Znovu namířím, vystřelím a zase netrefím. Co teď? říkám si. Pánové, já jsem se posral!“ „To by se v takové situaci stalo kdekomu,“ chlácholí ho posluchači. „No jo, ale já se posral teď!“ upřesní Cecil.

     Sluha přijde za lordem Cecilem, že by potřeboval ve středu volno. „Ale Johne, teď uprostřed týdne?“ diví se lord. „Já mám totiž svatbu, vaše lordstvo,“ vysvětlí John. „A koho si berete?“ zajímá se Cecil. „Vašeho zahradníka, pane,“ prozradí sluha. „No ale fuj, Johne! Toho komunistu?!“ pohorší se lord

     Skot McIntosh provádí svého přítele po svém domě a říká: „Tady je jídelna, kde může naráz obědvat – nedej bože – dvanáct lidí.“

     Kárá McIntosh svého syna: „Dědeček ho měl celý život, já ho mám už dvacet let a mladýmu pánovi se ten čaj zdá najednou vyvařenej.“

     Farmáři v Ohiu přistane na pastvině létající talíř. Farmář k němu přiběhne s puškou a když z něj vyleze mimozemšťan, namíří na něj a ptá se: „Co ty jsi zač?“ „Jsem Venušan,“ odvětí tvor. „A to vy všichni Venušani jste zelení s oranžovými fleky?“ diví se farmář. „Na Venuši tak vypadáme všichni,“ odpoví návštěvník. „A vy všichni Venušani máte čtyři ruce a na každé šest prstů?“ „Jo, všichni,“ tvrdí zjevení. „A všichni máte na každém prstu dva zlaté prsteny s diamanty?“ žasne farmář. „Všichni ne, jen my Židi,“ vysvětlí Venušan.

     Zkušební pilot testuje nové letadlo, kterému začnou vynechávat motory. Volá věž, co má dělat? „Zmáčkněte zelený knoflík.“ Stane se, ale motory vynechávají dál. „Zmáčkněte červený knoflík,“ zní další rada z věže. Pilot vykoná, ale motory stále vynechávají. Pilot volá zoufale věž, z níž uslyší pokyn: „Už nedělejte nic a opakujte po mně – Otče náš, jenž jsi na nebesích...“

     Leží dědeček s babičkou večer v posteli a čtou si. „Už můžu zhasnout, dědo?“ ptá se náhle babička. „Ty můžeš, ale světlo nech svítit!“ odpoví dědeček.

     Sedí babička s dědečkem večer v kuchyni a babička si povzdechne: „Kdyby si Pán už někoho z nás ráčil k sobě povolat. Já už bych se tu sama nějak protloukla.“

     Potkají se dva kamarádi na autobusové zastávce. „Tebe jsem už dlouho neviděl. Co pořád děláš? Už ses oženil?“ vyptává se jeden. „Neoženil,“ odvětí druhý. „Na co, prosím tě, čekáš?“ diví se první. „Na autobus,“ druhý na to.

     Ztroskotá letadlo na poušti a zachrání se pilot a navigátor. Už dlouho čekají na pomoc, mají hlad a žízeň, a tak pilot navrhne: „Půjdeme každý jedním směrem, třeba něco objevíme a za hodinu se tu sejdeme. Po té době říká pilot navigátorovi: „Nenašel jsem vůbec nic. Co ty?“ „Mám dobrou a špatnou zprávu, kterou chceš slyšet první?“ „Tak tu špatnou,“ rozhodne pilot. „Našel jsem jen velbloudí trus,“ oznámí navigátor. „No fuj,“ otřese se pilot. „A dobrá zpráva?“ ptá se s nadějí. „Je ho tam strašná spousta,“ odpoví navigátor.

     Vlahá hvězdnatá noc na zaoceánské výletní lodi. Starší Američan se ptá mladé Francouzky: „Kdybych vás, madame, políbil, bylo by to možné za tisíc dolarů?“ Slečna přikývne. Chlap ji políbí, zaplatí a ptá se opět: „Kdybych vás políbil ještě jednou, bylo by to možné za 2000 dolarů?“ Slečna zase přikývne. Američana to rozvášní, a tak se ptá: „A co by stála jedna noc s vámi?“ „Sto eur jako každýho jinýho,“ odpoví Francouzka otráveně.

     Kohn potká Jajtelese a říká: „Viděl jsem jejich syna. Ale poslechnou, to je už statný a urostlý hoch, silný, že by mohl skály prodávat.“
     
     Pan Jajteles přijde za rabínem v Mukačevu a ptá se, jestli by nemohl zaměstnat jeho syna jako sluhu v synagoze. Rabím se táže, jestli mladej umí číst a psát. „To neumí,“ říká Jajteles. „Tak to nemůže být sluhou v synagoze,“ odpoví rabín. „Ale co já s ním budu dělat, vždyť on neumí vůbec nic,“ běduje Jajteles. „Vůbec nic?“ diví se rabín. „Snad jedině kouřit,“ vzpomene si Jajteles. „No výborně,“ zajásá rabín. „Tak ho dej do tabákového obchodu,“ radí. Mladý Jajteles tedy začne prodávat cigarety. Daří se mu. Koupí trafiku. Pak další, další a nakonec vytvoří tabákový koncern. Když se chystá pohltit svého největšího konkurenta, musí se podepsat smlouva o fúzi. „To podepíše můj tajemník,“ říká Jajteles. „To nejde,“ namítá právník. „Je to velký obchod, smlouvu musíte podepsat osobně.“ Jajteles si povzdechne: „Musím se přiznat, že neumím číst ani psát.“ „To je fantastické,“ žasne právník. „Dosáhnout takového majetku a postavení coby negramotný. Čím byste byl a kam až byste se dostal, kdybyste číst a psát uměl?“ netroufá si domyslet právník. „To vám můžu říci přesně,“ odpoví Jajteles. „Byl bych sluhou v synagoze v Mukačevu.“

     Prochází se Kohn s Roubičkem po newyorském hřbitově a uvidí nádhernou hrobku. „Čí je ta hrobka?“ ptá se Roubiček. „Ta je našich soukmenovců – Rotschildů,“ vysvětuje Kohn. A Roubiček si povzdechne: „Ti si žijou…“

     Obdivuje Jajteles hodinky na ruce pana Kohna: „Maj nádherný hodinky.“ „Díky,“ říká Kohn. „Ty mi prodal otec na smrtelný posteli.“

     Přijde šéf marketingu koncernu Coca-cola na audienci k papežovi: „Svatý otče, mám návrh. Když vaši duchovní budou při kázáních v kostelích říkat – Coca-colu vezdejší, dejž nám dnes – dám katolické církvi pět milionů dolarů.“ „Synu,“ pohorší se papež. „S tím se nekšeftuje.“ „No dobře, tak 50 milionů dolarů, ale museli by to říkat opravdu ve všech kostelích,“ zvýší nabídku manager. „Říkám, že je to otázka víry, a ne obchodu,“ odmítá papež. „Svatý otče, dám 100 milionů, ale výš už jít skutečně nemohu,“ zástupce Coca-coly vytáhne poslední trumf. „Pravím, synu, že s vírou neobchoduji,“ uzavře papež. To by mě zajímalo,“ říká si zástupce Coca-coly už na vatikánském náměstí, „co mu ti pekaři mohli nabídnout?“

     Ivan Vasiljevič chytí ve Volze zlatou rybu, a ta mu říká: „Když mě pustíš, rybáři, splním ti tři přání.“ „Já žádný nemám,“ odpoví Ivan. „Něco si snad přeješ,“ naléhá ryba. „No, kdybych chtěl mít chobot jako slon, splnila bys mi to?“ ptá se váhavě. „Proč ne. Ale vážně si to přeješ?“ „Jasně,“ raduje se Ivan. Lup a má chobot. „A kdybych chtěl mít lopaty jako los, splnila bys mi to, rybo?“ ptá se dychtivě. „Ovšem. A fakt to chceš?“ Ivan rozhodně přikývne. Lup a má lopaty jako los. „No a rybo, kdybych chtěl mít uši jako zajíc, mohl bych?“ „Jasně, ale opravdu si to přeješ? Je to tvoje poslední přání?“ žasne ryba. „Samozřejmě,“ řekne Ivan pevně. Lup a má uši jako zajíc. „To je bezvadný, rybo, plav si,“ chce Ivan zlatou rybku pustit. „Počkej, počkej, rybáři,“ zarazí ho ryba. „Mě už vylovili víckrát, ale ty máš skutečně divný přání. Lidi si přejí většinou jiné věci.“ „Jó?“ diví se rybář. „Jaký třeba?“ „Já nevím – auta, baráky, prachy...,“ vysvětluje ryba. „Fakt?“ žasne teď zase rybář. „A to vážně jde, přát si něco takového?“

     Přijde zachmuřený muž ke známému holiči. Ten ho začne stříhat a ptá se: „Ty nějak nemáš náladu, Karle, že?“ Muž odpoví: „Je mi mizerně, nejradši bych někam zalezl a vykašlal se na celý svět.“ Tak to já ti poradím,“ říká holič. „Zajeď si do Itálie k moři, tam je teplo, na plážích samý výstavní kočky, a až pojedeš zpátky, stav se ve Vatikánu, zajdi si za papežem, a ten ti požehná.“ Karel poslechne, ale v Itálii je zrovna zima a fouká vítr, na plážích jen pár starých tlustých bab a papež je na cestách. Když se Karel vrátí domů zajde za holičem, a ten se ptá, jak bylo v Itálii. Karel odpoví, že báječně, přesně tak, jak holič říkal, že papeže potkal už na schodech u baziliky svatého Petra, a jak mu Svatý Otec žehnal, pohladil ho po hlavě a řekl – která píča tě to stříhala?

     Muzikant přijde do pekla a čert ho vodí po různých místnostech a nechává mu vybrat, kde chce být. V jedné místnosti sedí orchestr a v něm Mozart, Beethoven, Bach, Schubert, Smetana, Dvořák, Janáček... a čert se ho ptá, jestli tady chce hrát s nimi. Muzikant nadšeně souhlasí a říká, že to není peklo ale ráj. Posadí se, vezme nástroj, čert odejde a dostaví se jiný jako dirigent, stoupne si za pultík a říká: „Tak, pánové, jedem! Tři, čtyři – U stánků na levnou krásu..."

Dva z doby před sametovou revolucí

     Prochází se Angličan po Praze. Je právě měsíc zostřeného přátelství, a tak všude vidí: Sovětský svaz – náš vzor! Sovětský svaz – náš přítel nejvěrnější! Se Sovětským svazem na věčné časy! Zastaví kolemjdoucího a říká: „Vy tady ale musíte mít ten Sovětský svaz rádi.“ „Máte pravdu,“ povzdechne si onen pán smutně. „Musíme!“

     Sdělují si Francouz, Angličan a Čech, co dělají, když trochu nastydnou a necítí se zrovna nejlépe. „Já vezmu lahvinku koňaku, jdu za svou milenkou a strávím u ní celý den,“ říká Francouz. „To já vezmu lahvinku whisky, jdu do pánského klubu a strávím tam celý den,“ vypráví Angličan. „Já to řeším podobně,“ rozpovídá se Čech. „Vezmu lahvinku moči, jdu na středisko a strávím tam také celý den.“

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

20.09.2018 10:52:34lastgasp

Jaroslave výborně, díky. Také jsem nikoho nenašel, kdo vymyslel nějaký vtip. Sám jsem také žádný nevymyslel a je to pro mě záhada.

 

19.09.2018 09:07:07kvaj
redaktor prózy

Díky, Jardo. Tyhle vtipy přežily selekci času v mém mozku.

19.09.2018 08:22:04revírník

Dobrý.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.