Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+2 neviditelných
Poezie jen pro zasvěcené?
datum / id25.09.2018 / 490914Vytisknout |
autorkvaj
kategorieKritiky (lit. kritiky díla)
zobrazeno862x
počet tipů4
v oblíbených0x
do výběru zařadilegil,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Poezie jen pro zasvěcené?

    Koukám, že zdejšího redaktora poezie Zboru vzala jakási „hádka“, kterou jsme spolu vedli pod jistou básní, natolik, že si to se mnou měl potřebu vyřídit ještě prostřednictvím „Zborova písmáckého manuálu pro hádky s redaktory“. No fajn. Když už ale v textu cituje má slova, měl by je uvádět ve správných souvislostech. Předně jsem se ho nedotazoval, proč je dílo, pod nímž jsme diskutovali, zařazeno do Zlatého výběru. Je mi totiž úplně jedno, co kdo kam zařadil, notabene mechanismus zařazování do této rubriky chápu. 
    
     Zbory jsem se neptal vůbec na nic. Naopak to byl on, kdo přičinil jakousi ironickou poznámku k mému vyjádření, že dotyčnou báseň nemusím, a navíc si myslím, že ji nemusejí ani ti, co ji chválí. To už je teď ale jedno, nicméně považuji za nepatřičné, když Zbora uvádí má slova jako typ „striktně odmítavého postoje dotazujícího se“.

     Ke Zborovu „Manuálu“. V samém úvodu píše, že byla veškerá starověká a středověká literární tvorba psána ve verších, což není pravda. Tohle mi však ani tak nevadí, stejně jako další Zborův nesmysl o tom, že v 18. století poezii rozuměli všichni, kteří uměli číst. Se Zborou souhlasím, že prokletí básnici poezii změnili. Já ale nemám problém s prokletými básníky, dekadenty, dadaisty, beatníky ani s žádnou moderní poezií vůbec. Naopak třeba prokletí básníci a beatníci patří k mým oblíbeným, rozumím jim a stále si v nich čtu. 

     Přišlo mi ale směšné, když mi Zbora v naší „hádce“ doporučil, abych si prostudoval prokleté básníky a dekadenty. Jsem o čtvrt století starší než on a prokleté básníky, dekadenty, jakož i autory řady jiných moderních básnických směrů jsem měl prostudované a načtené dřív, něž se on narodil. Ještě, než Zbora přišel na svět, jsem také v pražském Rubínu slyšel úchvatně recitovat Miroslava Kováříka jeho oblíbené autory Ortena i Hraběte, Ginsberga i Ferlinghettiho a řadu dalších skvělých básníků. Mohu se pochlubit, že Kovářík několikrát dokonce recitoval i moje verše, jež jsem do jeho pořadu nosil jako jiní tenkrát zeleně opeření adepti literatury.

     Zejména Václav Hrabě, tento snad jediný český tvůrce beatnické poezie, na mě v mladém věku mocně zapůsobil, a jeho sbírku Blues v modré a bílé jsem sháněl po všech čertech. Když vyšla, byla totiž okamžitě rozebraná. Nakonec si jedna moje tehdejší přítelkyně Hrabětovu knížku půjčila a přepsala ji pro mě na stroji. Mám ten strojopis dodnes. Takhle to bylo tehdy s dobrou poezií – čtenáři se o ni rvali. Tím se dostávám k podstatě, proč jsem se rozhodl tohle napsat. 

     Zbora se ve svém „Manuálu“ vyjádřil takto: „Moderní lyrika se stala víceméně poezií pro zasvěcené.“ Co to, proboha, je? Podle mého názoru je to jednak arogance a jednak blbost. Myslím si, že když autor publikuje to, co napsal, tak touží po tom, aby si jeho tvorbu přečetlo co nejvíc čtenářů, a to i bez přívlastku zasvěcený, a také ji ocenilo.

     Stál o to například i přerovský kontemplativní básník Jaroslava Mazáč (a byl to Pan Básník), kterého jsem znal osobně a jeho tvorbu důvěrně. Pokaždé, když vydal novou sbírku básní, žádal mě, abych o ní napsal kritiku do novin. Vysvětloval jsem mu, že jsem nýmand a nemohu psát na jeho básně kvalifikovanou kritiku. Nicméně on naléhal, protože prý dokážu citem vystihnout smysl jeho veršů, což je údajně cennější než kritika exaltovaných kritiků, kteří sami sebe pasují na odborníky. Mno. 

     Pokud se však současná lyrická poezie skutečně ubírá tím směrem, že se uzavírá do jakýchsi spolků „zasvěcenců“, potom Zdrávas Maria. Ale ono to tak často vypadá, že dnešní autoři píší jen pro zasvěcence, totiž své známé a ty, kteří je chválí. Sbírka se vydá v nákladu tři sta kusů, padesát se snad prodá, stovku básník rozdá a zbytek leží beznadějně na pultech knihkupectví, než ji knihkupec sundá. Ostatně, co takovým tvůrcům zbývá jiného než tvrdit, že pro pochopení jejich básní musí člověk projít speciálním zasvěcením, když nedokáží oslovit širší obecenstvo?

     Zborův problém spočívá v tom, že se dovolává dávno uznávaných a časem prověřených tvůrců, ať již básníků nebo malířů, aby dodal váhu svým slovům a míněním. Nakonec ještě přidá pár moudrých citátů, nejspíš v domnění, že to bude působit tak, jako by je tak trochu sám vyslovil, když se k nim přihlásí. Kdysi jsem měl citáty rád, ale už nemám, a to právě proto, že je mnozí lidé připomínají, aby na ně dopadl odlesk jejich moudrosti. Dnes vám kdejaký hlupák řekne, že nejvíc ze všeho nesnáší lidskou hloupost.

P. s. Poslední větu, nechť Zbora nevztahuje na sebe. Anebo, klidně ať vztahuje. Je mi to jedno.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.12.2018 16:07:24kvaj
redaktor prózy

Kdes to vzal, že cítím nějaké zklamání? Naopak jsi zcela naplnil můj předpoklad, kam naše debata dospěje. V zásadě by se dalo říct, že jsi nezklamal. Proto mi nezbývá než provolat slávu všem skvělým básníkům, kteří mají lidem tolik co říct, a jejich ještě lepším básním, jež mají jediný problém, že je nikdo nechce číst.

07.12.2018 13:13:25whispermoonlite

abych řekl pravdu, nyní je pro mne klíčovým zjištěním, že argumentačně vůbec nereaguji na tvá slova. můj dojem je jiný. jsem si proto jist, že už neexistuje naděje, abych na některou z tvých myšlenek zareagoval. bylo by to pořád totéž, musel bych tě pořád zklamávat. :)

 

05.12.2018 23:29:53kvaj
redaktor prózy

A já hledám, kde má původ myšlenka, že o hodnotě v literatuře má rozhodovat "momentální" vidění nejlepších autorů? To je totiž pořád dokola -  ty o koze, já o voze.Ostatně, položil sis někdy otázku, co je to hodnota v literatuře, anebo vůbec hodnota? Hodnota je totiž poměr, vyjadřuje, do jaké míry nějaký předmět, aktivita, jev či myšlenka uspokojuje určitou potřebu konkrétního člověka (v případě básně například potřebu krásy, potřebu cvičit představivost, potřebu poznávat, prožívat vzrušení atd.). A tento poměr není jednou pro vždy daný, nýbrž proměnlivý.

Jaký smysl má vynikající báseň, kterou si nikdo nechce přečíst? Zkus mi na tuto otázku nepředpojatě odpovědět.

Když se vrátím k myšlence, kterou jsi formulovat tak, že o hodnotě v literatuře mají rozhodovat nejlepší autoři (kteří jsou nejlepší, podle jakých kritérií), domnívám se, že ses dotkl jádra problému. Obávám se totiž, že se mnozí snaží psát tak, aby se to líbilo právě vidění takzvaných nejlepších autorů, píší víceméně pro ně, tudíž se pokoušejí být co nejoriginálnější a vymýšlejí bizarní verše a obrazy, v nichž se nimrají většinou jen ve svých pocitech a často úchylných představách, které jsou prakticky nesdělitelné. Drtivá většina lidí je tedy absolutně nechápe, ba co víc, ani je nechtějí chápat, nechtějí se jimi zabývat, nic jim neříkají.

A ještě něco ti sdělím. Ty píšeš dokola jen vždy jinými slovy to samé, zřejmě skálopevně přesvědčený o své pravdě, bez sebemenší snahy přemýšlet o tom, co ti píšu já. Já se naopak nějak pokouším reagovat na tvé názory, a dozvím se po sedmé, po osmé jen to, že o hodnotě v literatuře rozhodují nejlepší autoři, zatímco řadoví čtenáři jsou zcela bezvýznamní. 

Mám za to, že podobné postoje jsou jednak samolibé a jednak pro poezii smrtelné, respektive vedou k tomu, že poezie bude čím dál víc určena pouze úzké skupince lidí, kteří se budou vzájemně plácat po ramenou, jak jsou skvělí. 

 

 

05.12.2018 19:56:25whispermoonlite

mylnost se týká představy-předpokladu, že když jde o autory v učebnicích, každý je tehdy četl. nikoliv, že jsou v učebnicích uváděni mylně. (proč bych jinak uváděl Holana, Zahradníčka, Demla nebo Palivce jako příklad? Ostatně ani Nezvalovy surrealistické sbírky, které po válce vcelku nevyšly, se nyní v ČK neprodávají kdovíjak dobře)

prostě hledám, kde má původ myšlenka, že o hodnotě v literatuře má rozhodovat nikoliv vidění nejlepších autorů, nýbrž momentální čtenářská potřeba.

čeští čtenáři obecně poezii nepotřebují, to nepopírám. ať se jim nabídne cokolik původního nebo přeloženého, je to mizérie. tím spíš nevím, proč se na jejich zájem vůbec ohlížet, jak tvrdím od začátku.

05.12.2018 16:46:47kvaj
redaktor prózy

Realita vše popírá? To záleží na tom, co považuješ za realitu. Píšeš, že "je" (možná mylně v učebnicích uváděné nejdůležitější autory minulosti) nečetl nikdo tehdy, stejně jako je nečte nikdo dnes. Předtím jsi však vyjmenoval řadu současných či nedávných autorů, jejich díla vycházejí v malých nákladech, a přitom apriori tvrdíš, že mají obecenstvu dozajista co říct. To je ale pouze tvůj názor, který je nejspíš ovlivněn míněním různých básnických autorit, realita to však není. Realita je, že je obecenstvo téměř nepotřebuje, jak jsi ostatně konstatoval. A to může znamenat jediné - že nemají veřejnosti až na výjimky co říct. Obecnstvo zkrátka básnická forma moc nezajímá.

A teď se tě zeptám - proč jsi ochoten připustit, že v učebnicích uvádění nejdůležitější autoři minulosti možná tak důležití ani dobří nebyli, ale ti noví, tebou vyjmenovaní, mají podle tebe "dozajista" obecenstvu co říct, tudíž jsou důležití a dobří? 

Co když to tak není? A co když je poezie jako Ding an sich nyní už jen okajovým jevem?

05.12.2018 12:03:32whispermoonlite

Rád bych s tebou souhlasil, ale nemohu, realita vše popírá.

Petr Král, Vratislav Effenberger, Petr Kabeš, Richard Weiner, Stanislav Dvorský, Ivan Diviš, Egon Bondy, Jiří Pištora, Jan Zahradníček, Jakub Deml, Josef Palivec, Emil Juliš, Josef Hiršal, Zbyněk Havlíček, Božena Správcová, Lubor Kasal, Vít Slíva, Sylva Fischerová nebo Zbyněk Hejda mají dozajista co říct, ale obecenstvo to nepotřebuje nebo nechce ve velkém slyšet, soudě dle prodeje.

Vladimír Holan vyšel v Pasece v nákladu cca 1000–1500 ks a doprodával se ještě po 10 letech… Kdyby jeho opětovné vydání bylo tak výhodné, určitě by k němu už došlo.

Já tedy opakuji, že zájem čtenářů se neřídí literární hodnotou a nevím ani, proč by se jí měl řídit. Nicméně chápu, že tato představa v naší kultuře masivně přežívá, a kdo ví, kde má původ. Ani meziválečné zlaté období poezie nebylo komerčně úspěšné. Možná ji mylně vytvářejí učebnice ve smyslu: jde o nejdůležitější autory, každý druhý je četl. Nečetl je nikdo tehdy, stejně jako je nečte nikdo dnes.

V rámci bubliny, kde se rozdíly týkají řádu stovek, je fakt už jedno, jestli někdo prodá 250, nebo 800 knih. Jednoocí mezi slepými.

05.12.2018 10:20:01kvaj
redaktor prózy

Podle mého k tomu přistupuješ mechanisticky, což se projevilo zejména v bodech 1. a 2., jak jsi je formuloval.

Problém tvůrčího psaní přece nespočívá v tom, aby se člověk nutil do nějakých šablon, ale ani aby psal podle svých představ. Jistě, každý píše podle svých představ a jak to umí, ale v tom se neliší grafoman od skvělého autora. Rozdíl tkví v tom, že onen skvělý či dobrý autor má obecenstvu co sdělovat a že obecenstvo to chce slyšet (číst). Úžasné myšlenky a obrazy nemají smysl, pokud je nikdo nebo téměř nikdo nevidí, neslyší, neakceptuje. Stále však ještě zbývá jedna možnost, a sice, že je autor geniální, ale současníci ho nechápou a bude doceněn až potomky.

05.12.2018 09:23:28whispermoonlite

dle mého zas a znovu vytváříš umělý problém.

autoři si nevyhnutelně vybírají, co chtějí.

1) buď se budou nutit do komerčně úspěšných šablon, což vesměs nefunguje, na čemž jsme se shodli, nebo

2) budou psát dle svých představ, ale nebudou čtenáře nutit, aby o to měli zájem, nanejvýš ve svých představách.

pokud někdo trvá na tom, že bude psát jak musí, a zároveň klást nárok na čtenářské uznání, tak sám sebe staví do neřešitelného paradoxu, protože slouží dvěma pánům s protikladnými zájmy. a jak ukazuje praxe, jen výjimečně se tito pánové překryjí. 

není-li autor tupý, pochopí, že setrvávat v téhle pozici vede jen k neřešitelné frustraci, čili to nějak vyřeší.

ovšem, aniž bych chtěl soudit za druhé, neboť je výlučně věcí každého, jakými pocity svou tvorbu doprovází, je možné, že většina autorů to buď neřeší nebo neumí vyřešit, ale vcelku mi po tom nic není.

literauru to ve výsledku neovlivní. prodejnosti se účelově přiblížit nelze, na tom jsme se dohodli, nevím tedy, co jiného. snad vydat zákon, který by čtenáře nutil k zájmu a porozumění. :)

05.12.2018 08:56:02kvaj
redaktor prózy

Píšeš o něčem jiném než já. Například - když jsem tvrdil, že styl není něco daného, nýbrž se vyvíjí, ani na okamžik jsem neměl na mysli, že by měli autoři kopírovat styly jiných úspěšných autorů. Styl každého autora se mění s tím, jak se mění on sám jako člověk. To jsem sděloval.

Také se to dá tak v obecném smyslu říct, že je v bublině celá česká poezie. Máš pravdu, že český trh je malý. S tím velmi koresponduje tvůj názor, že autory uzavírají okolnosti. Tato filozofie se v českém národě prosazuje obecně - jsme dobří, šikovní, skvělí, ale okolnosti nám brání, aby to svět pochopil. Když si to přeneseš do úrovně menších skupin či jedince, pak to zní - já jsem skvělý, dělám to dobře a nemohu za to, že to jiní nechápou.

04.12.2018 20:18:17whispermoonlite

Autor napíše, řekněme sbírku. Neví dopředu, jak a kým bude přijata.

Stane se, že si ji koupí třeba 50–100 lidí. Stejně tak se může přihodit, že si ji koupí 500-1000 lidí. Jde o tutéž sbírku, autor v obou případech udělal tutéž věc, ale vyznění je takové, že v jednom případě se uzavírá a ve druhém neuzavírá. Nechápu stále, kde je to rozhodnutí autora.

Nebo jiný příklad. Řekneš, že autor má na výběr, což si nemyslím, ale budiž. A rozhodne se, že bude psát jako Wernisch, Jirous, Hrabě, Skácel a Hruška, aby toho prodal co nejvíc a zasáhl co nejvíc čtenářů. Jenže takových epigonů a učňů je tu přece dost a nic neprodají. Čili tato snaha neuzavírat se taky nefunguje.

Já proto nemohu souhlasit s tím, že se autoři uzavírají v tomto smyslu (a nesouhlasím v tomto bodě ani se Zborou). Dle mého je "uzavírají" okolnosti.

Jedinou výjimkou, kterou znám, je Jan Těsnohlídek ml., který buď plánovitě nebo s kusem vrozeného štěstí dokáže psát tak, aby toho prodal co nejvíc, což se mu daří.  O dalších bych musel spekulovat a naslepo je obviňovat, třeba Buddeuse, ale to už je o třídu níž. Egil měl kliku s jednou knihou, ale že by psal plánovitě pro co nejširší okruh, tím si tedy nejsem jist, jakkoliv sám cítím, že dlouholetý pobyt na serveru dokáže neviditelně navigovat vstříc převažujícímu vkusu, to nebezpečí zde je.

abych to shrnul: člověk dvakrát udělá tutéž věc a jednou to vyjde jako hit a podruhé jako průměr. nevím tedy, v čem spatřovat akt uzavírání se do bubliny.

 

fakt, že na Písmáku existují podpůrné kroužky, je dost ovlivněn společenskou povahou serveru, tipy nic moc nestojí. chleba se láme tam, kde se na stůl položí peníze. v tom ohledu relativně dobře dopadla Katka Soustružníková, opět spíš výjimka. Kde kdo má ambici psát haiku, ale na prodeji se to neprojevuje. Možná ještě "dar-mo-šlap", ten se tu občas zjeví, uspěl před lety s knihou haiku. A potom překlady A. Límana, pochopitelně. Ovšem pořád jsme o třídu níž, pár stovek výtisků, víc to nebude.

obecně strop tuším kolem 1000 výtisků u několika jmen a jejich konkrétní knihy, což je furt nic. z tohoto pohledu je v bublině celá česká poezie posledního půlstoletí. nebo snad někdo vážně četl všechny ty Floriany a Skály a Sýse? Pochybuju. Snad jedině Žáček, ano, když to posčítá, je na úrovni tisíců.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.