Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak jsem znejistil

06. 10. 2018
1
4
554

V sobotu ke mně přijel syn s rodinou. Nepřijel ale jako obvykle moderním automobilem značky škoda. Přijel na krásném modrém bicyklu s přehazovačkou a dynamem. Jeho žena manželka měla taky kolo, bylo úplně stejné, pouze růžové, takže k ní sedělo. I vnuci měli kola. Žluté a oranžové. Všichni čtyři měli helmy, to se mi líbilo úplně nejvíc, protože mi to připomínalo mládí a druhou světovou válku.

Když přijeli, řekli: Dědečku, to koukáš, viď?

Já jsem řekl: To koukám.

A nelhal jsem, opravdu jsem koukal pomocí brýlí a prohlížel si je. Pak jsem se ale něčeho hrozně moc lekl. Týkalo se to syna. Celý roztřesený jsem návštěvě udělal malinovku, vnukům do rukou strčil nové vyřezávané panďuláky na hraní (Muchomůrku a Vochomůrku), popadl syna za rukáv a odtáhl ho za chalupu.

Za chalupou jsem řekl: Karle, měl jsi mi to říct.

Syn řekl: Co jsem Ti měl říct? Že přijedeme? To by pak nebylo žádné překvapení.

Já jsem řekl: Ne, o tohle nejde. Měl jsi mi říct, jak to se sebou máš, já bych se nezlobil. Pouze bych se trochu styděl.

Syn řekl: Jak to myslíš, tati? Já mám se sebou všechno v pořádku.

Já jsem řekl: A tvoje žena manželka o tom ví?

Syn řekl: Co se, proboha, zase stalo, tati?

A já jsem řekl: Karle, dnes jsem pochopil, že to se sebou máš jinak, než jak to celou dobu vypadalo. Opravdu mi to nevadí, jen tě teď budu méně objímat a nebudu ti dávat pusu na uvítanou a rozloučenou, ano?

Syn se rozčílil, dupl jednou ze svých noh a řekl: Tak dost! Co se děje?

Dloubl jsem prstem do jeho přiléhavých lesklých kalhot jménem elasťáky a řekl: Tohle je pro mě důkaz, že jsi muž, který se nezahazuje s ženami, protože si myslí na jiné muže. Nikdo jiný by si něco takového přeci na sebe nemohl vzít.

Syn se rozesmál a řekl: Táto, neboj se, to je úplně normální moderní oblečení pro cyklisty. Já nejsem muž na muže, buď klidný.

Moc jsem se uklidnil, řekl aha a syna objal. Vše se vysvětlilo. To dnešní moderní oblečení člověka zkrátka velmi mate. Ženy se oblékají jako muži, muži jako muži, co jsou na muže, a malí vnuci buď jako dospělí nebo jako příslušníci Hitlerjugend.

A jak se oblékáte vy? Ahoj!


4 názory

Lakrov
30. 10. 2018
Dát tip

 Hned v úvodu mě pobavila (nahlas rozesmála) tahle věta:  ...měli helmy, to se mi líbilo úplně nejvíc, protože mi to připomínalo mládí a druhou světovou válku... takže už se vezu na vlně humoru.  I chvilka napětí v tom je a pak to prosté vysvětlení, které současné generaci  příjde zbytečné. Ti, co jezdili na kole před 30 či 40 lety ovšem hned vidí to,  co tvůj "děda v první osobě".  


Já bohužel neumím moc pěkně psát, pěkná povídanka se mi podaří jen vzácně. Ahoj!


Gora
07. 10. 2018
Dát tip

Myslivče, tentokrát mi to přijde slabší...


K3
07. 10. 2018
Dát tip

Já taky zírám a rovněž pohrdám značkovými oblečky pro blb...:).


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru