Na zmrtvýchvstalé nebe 
kdosi kreslí letícími Airbusy a Boeingy 
jen za anděly nezůstávají důkazy 
kromě mlhy, která padá na kolena 
namísto nás hříšných 
říkám si mlčky s tvým jazykem v ústech 
když cítím obepínat své tělo pažemi rostoucími z tebe po staletí vteřin 
jako každý břečťan objímá každý dům  
a dlaně mé ztěžklé tajemstvími i čarami podobným těm z oblohy
bloudí po povrchu i tebou ve tvých hladinách 
je chladno 
vidím tam venku slova na rozloučenou i obyčejné otázky, jimiž se obracíme k Bohu  
a velká mlčení, kterých jsme hodni až úplně na konec
nám zamykají rty před sebou samými
abychom neujídali z těl ohni 
jen mrtví prodavači ranních novin nám do uší křičí svá ticha 
a my to pokládáme za šepot
já za tvůj
ty za můj
a obloha barvy protektorátních vývěsek se jmény zastřelených
s tečkami posledních hvězd na konci vět
zvolna nachoví jak Kristus pod ranami 
a my trochu již vidíme si do očí 
když tě pomalu přibíjím na kříž 
a líbám na ňadra
jak hladové dítě