Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Setkání noci
datum / id10.10.2018 / 491169Vytisknout |
autorslepec
kategorieVolné verše
upřesnění kategorieMýtus řeči
zobrazeno94x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Setkání noci

I.

 

Klapot v doupatech kostí,

ve tmě, listy paměti tíhnou k

jedné zemi. Prsty v lebkách

potažených bubnem kůže,
duhovka zní, oka mžik
za vrhlý stín.


II.

Obličej promluvy zapírá jazyk.
Rukopis z jižního kraje
tvaruje slova na hladině

s proudy. Odhozené údy
jitřního těla v uzlech paměti
krvácí proti Tvému oku.


III.

Jsi-li zjasněná předloha
mživého tvaru vzpomínky,
ozvěna nezvěstných kroků,

rozevřené víčko ztraceného obzoru.

Hledí do jasu Tvé bílé,
ze suché země, přítomný,
v duhovkách kapek, slepec.

Objetím pijí z nitra světla
staré zpěvy. Skrze pustou
dálavu padá kámen podoby.


IV.

Tělo poseté otvory,
rozhvízdané větrem.

Záblesky řeči v návštěvách třasu,
příliš rychlé, zřící Tvou bradu
v přeživném svěráku.

Tlama vědomí spájí
osudné oči slepého.


V.

Pod záplatami smyslů
odvrácená tvář. Navrací
mě zdrátované hlavě.

Vzdálenost zůstává.

Vichr a pes se plazí
lízat mi krev z ran.

Přidraplý sluncem, jen
letmo spatřím mramor
v duté krajině úst.


VI.

Ruce snu tkaním naleznou
čelist v líc rozestřenou,

do spádu žil. Chtěly drásat kůži,
která je pláštěm kůže, maso
vypálit masem. Zevnitř místo nich

kvílí proudy stok, oko mimo
oko, z pochvy kůstky vytržené.


VII.

Pahýl ruky tažený z ohně,
úlek dítěte vytesaný do žuly.

Zážeh stromu v mrtvém kmeni.
Křemeny dřené slabikou Ty,

sklo mezi rty zamžené.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

18.10.2018 10:37:54agáta5

když odpovídáš na komentář,  dole v avízek jsou naše jména, ty začerni a odešli - jinak nedostaneme avízo a byla by to věčná škoda... líbí se mi jak "hájíš" báseň ...   přepisem z útvarů ještě méně sdělným  :)

taky si ráda hraju se slovy - jeho významy když je pospojuju - nemusí vzniknout příběh (i když - když vznikne je to plus), ale musí ve čtenáři něco probudit... dokonce se mi stává, že přesně vím, jaké asociace ve čtenáři pravděpodobně probudím... je to v nás a když chceme porozumět..

proto se mi to tvé psaní četlo "mile"

15.10.2018 23:43:09slepec

Děkuji vám oběma za komentáře i za vyznačené verše. Mým záměrem nebylo dělat si z vás srandu (ale pokud jsem vás pobavil, pak jsem rád).

 

Poznámce k podmínce (“je-li”) ve třetím čísle rozumím. Ukončení věty tečkou (a nikoli oddělení čárkou jako věty vedlejší) jsem tady chápal jako výzvu ke čtení té věty v nadřazeném kontextu (jako má vedlejší věta význam v rámci souvětí), tj. v rámci básně nebo i toho cyklu.

 

Je mi zřejmé, že tyto básně jsou obtížně srozumitelné. Zkusím je trochu hájit. Vznikaly několikerým přepisem z útvarů ještě méně sdělných (osamělé slabiky a hlásky, útržky vět, nejasné a prolínané obrazy ap.), a to nikoli za účelem úplného projasnění, ale spíš jako pokus tyto výchozí zápisy podrobit syntaktickým pravidlům. Z hlediska jednoznačnosti sdělení zůstávám na půl cesty, usiluji o vykreslení obrazu a postižení určitého kontinua (následnosti), které bylo určující i při psaní těch původních zápisů (jsou to čtyři roky nazpět).

 

Tomu má odpovídat i onen “mýtus řeči” v podtitulu, ve smyslu ochromení nebo vykloubení řeči v situaci, které náležité užití řeči neodpovídá, ale která je ve svém vyjádření k řeči přesto odkázána. Mýtus řeči jsem zde chápal jako tvrzení “řeč může postihnout nevyslovitelné”.

 

Onou situací mám na mysli “setkání” ve smyslu dočasného spojení s druhou osobou, ale také “setkání” ve smyslu tkaní něčeho jednotlivého a neuspořádaného v určitý tvar.

 

Možnost selhání řeči, které se zde snažím popsat, lze samozřejmě chápat jako selhání mluvčího, ať už kvůli nesmyslnému nároku vůči řeči nebo kvůli špatnému zacházení s ní.

15.10.2018 09:40:16agáta5

chvílemi si říkám, že si z nás autor dělá srandu, ale čte se mi to tak nějak mile, i když je v tom samé těžké slovo - dření,přidraplý,zamžený,svěrák, rozhvízdané,vrhlý atd...

co se mi moc líbí?

~~Přidraplý sluncem, jenletmo spatřím mramorv duté krajině úst.

 

11.10.2018 20:31:11atkij
redaktor poezie
...nejvíc se mi zamlouvajîí první tři části, abych byla srozumitelná. Jsem zvědavá, jak to vidí ostatní:)
11.10.2018 20:28:59atkij
redaktor poezie
Krásně uspořádané, až to láká podlehnout. Na mě až moc surrealistické,jen místy světlo sdělnosti. Musela bych hodně povolit uzdu fantazii. Ale nezatracuju, jisté kouzlo pro mě text má.

I.-III....jen v té třetí části, bych po jsi-li...čekala jinou návaznost, minimalně po obzoru vložit čárku...a ten slovosled...

Ještě se stavím.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.