Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+7 neviditelných
Ježíš na krumpáči
datum / id13.10.2018 / 491199Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
zobrazeno372x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Příběh podle skutečnosti.

Ježíš na krumpáči

     Smrt čeká každého, ale v místě, kde bydlí spousta starých lidí, se připomíná naléhavěji než kdekoli jinde. Dnes však ne. Naopak je tady pěkně živo. Úsměvy, slavnostní tváře a spousta novinářů. V centru dění v hale domova důchodců, kde jindy tráví čas na židlích podél stěn stařenky a staříci, sedí v křesle drobný muž, kolem kterého se všechno točí. Je jedním z posledních československých legionářů, a právě slaví sté narozeniny. 
     Redaktor místních novin stojí poněkud stranou, ale ze všech těch lidí od médii to tady zná nejvíc. Snad proto k němu přijde vrchní sestra.
     „Měla bych pro vás ještě něco. Zřídili jsme u nás kapli, kde slouží zajímavý farář,“ říká. „Nevím ale, jestli o to budete stát.“ 
     „Dochází k vám a vy jste tu pro něj vytvořili kapli?“ upřesňuje si redaktor.
     „Ne, ne, on tu bydlí jako jeden z obyvatelů, o které se staráme. Navíc je i proutkař a psychotronik, i když něco takového katolická církev zavrhuje. A za komunistů byl zavřený v táboře pro duchovní.“
     „Tak to mě zajímá velmi,“ rozzáří se novinář. 

     Po slavnosti ho vede vrchní sestra za farářem. Cestou mu ukáže kapli, která vznikla z jednoho pokoje. Prohlíží si duchovní stánek s velkým dřevěným křížem na čelní stěně, oltáříkem a několika kostelními lavicemi. Zdá se mu, že v panelovém domě vyhlíží takové zařízení nepatřičně.
     „Tady pan farář slouží každé odpoledne mše,“ vysvětluje sestra.
     „Každé odpoledne? Musí přece být už dost starý.“ 
     „Ani tolik ne, je mu sedmdesát čtyři,“ vysvětluje sestra. „Tady bydlí i daleko starší lidé. Každopádně ale pan farář moc neodpočívá. Duchovní službu pro stařenky a stařečky koná s velkou chutí. Věnuje se jim denně i osobně.“
     Pak se otevřou dveře pokoje a vítá je silnější plešatý muž. Oči mu jiskří, ve tváři nelíčená radost. Redaktora to zarazí. S něčím takovým se dlouho nesetkal a tady to nečekal vůbec.
     „Tak vy o mně chcete napsat?“ zeptá se farář bez úvodu.
     „Tedy, vrchní sestra říkala, že tady bydlíte a zároveň vykonáváte duchovní službu. Vždyť jste snad v důchodu, na odpočinku…“
     „Duchovní služba končí až smrtí,“ usměje se farář. „Já přece nemohu ty babičky a dědečky opustit, když se ke mně chodí potěšit, postěžovat si, poplakat, povyprávět.“
     Jsou to prostá slova, taková jaksi samozřejmá, zdá se, že člověk na druhé straně stolu se nijak nestylizuje. Redaktor najednou neví, na co by se ptal.
     „Důležitou náplní mé duchovní práce je připravovat zdejší lidi na smrt,“ pokračuje farář, který zaznamenal rozpaky svého protějšku.
     „Připravovat na smrt?“
     „Ale ano, lidé tady hledí okny do věčnosti. Řadu z nich jsem už s nevyhnutelným osudem také usmířil, takže umírali velice klidní.“
     „Promiňte, tohle je pro mě poněkud zvláštní téma. Mluvíte o smrti tak přirozeně…“
     „Smrt přece přirozená je. Vy jste však ještě mladý, takže o ní moc nepřemýšlíte. To je pochopitelné. Ti lidé tady ovšem vědí, že se blíží jejich konec, ale smrti se bojí. Proto to nejlepší, co pro ně mohu udělat, je usmířit je s ní,“ vypráví farář vlídně. 
     „Asi máte pravdu,“ řekne redaktor, aby jen nemlčel.
     „Když s nimi mluvím, dozvídám se jejich příběhy. A řeknu vám, že životní historie každého obyvatele domova by vydala na román. Jedna třiadevadesátiletá učitelka se chlubí, že vítala prezidenta Masaryka. Mimořádným člověkem je ten legionář, který právě dnes slaví sté narozeniny. Jsou tu ale i smutné osudy. Bydlí tu s námi třeba muž bez nohy, kterému vlastní syn zabil manželku.“
     „A vy?“
     „Já jsem tady spokojený. Je o mě postaráno, a navíc se mohu ještě uplatnit v duchovní správě.“
     „Myslel jsem spíš na váš životní příběh. Prý máte opravdu co vyprávět,“ konečně se redaktor trochu chytá.
     „Myslíte, jak jsem se stal farářem? Kněžské poslání pro mě byla dost samozřejmá volba. K duchovním hodnotám jsem tíhl od mládí a chtěl jsem sloužit lidem. Avšak rozhodující bylo, až když jsem zaslechl Ježíšovo volání.“
     „Zaslechl jste Ježíšovo volání? Jak se to stalo?“ 
     „Až ho zaslechnete také, tak to určitě poznáte.“
     „Proč myslíte, že ho taky zaslechnu?“
     „Nepochybně. Jednou ano.“
     Jak plyne řeč, redaktor se dovídá, že se farář narodil poblíž Strážnice v rolnické rodině jako poslední, deváté dítě, že k jeho spolužákům a přátelům patřily tak známé osobnosti, jako básník Jan Skácel, hudebník Slávek Volavý, vypravěč Milan Masný a nacisty popravená mladá komunistická odbojářka Maruška Kudeříková.
     „Prožil jsem úsměvné mládí ještě v době ryzího Slovácka,“ říká farář.
     Redaktor stále přemýšlí nad tou mozaikou různorodých lidí a poslouchá výčet míst farářova působení, když se stal knězem. Svému poslání se mohl věnovat ale jen v krátkých etapách. Přišel únor 1948 a farář pobyl tři měsíce v samovazbě.
     „Byl jste prý také v komunistickém táboře pro duchovní?“
     „Hned po samovazbě. Byl jsem tři roky v pracovním táboře v Želivu u Jihlavy spolu se dvěma stovkami dalších kněží, a pak rok a půl v podobném lágru v Hájku u Prahy.“
     „Muselo to být hrozné.“
     „Velitel nás tam vítal slovy – Pán Bůh není a vy tu všichni pochcípáte! Od toho si můžete odvodit, jak to tam vypadalo. Napsal jsem o tom knihu. Jmenuje se Šéfe, znáte Želiv…?“
     „A co bylo pak, když jste se z táborů dostal?“
     „Narukoval jsem k pétépákům a u černých baronů jsem byl rok a půl. No a potom jsem dvacet let pracoval s krumpáčem jako traťový dělník.“
     „Nic jiného pro vás nebylo?“
     Farář se mlčky usměje a redaktor se koukne na stěnu, kam zabíhal pohledem každou chvíli už po celou dobu rozhovoru. Visí tam krumpáč podbiják s násadou kolmo k zemi, že vypadá jako kříž a na té násadě je také přišroubovaná bronzová soška Ježíše Krista. Novinář se tázavě podívá na faráře.
     „Ten krumpáč mám z trati, ale víte, jak jsem přišel k té sošce? Našel ji na smetišti a přinesl mi ji synovec Klementa Gottwalda.“
     „Cože?“ 
     „No jo. Bylo to tak.“
     „A co ten kámen pod Ježíšovýma nohama?“ 
     „To je polodrahokam záhněda a já ho našel ve štěrku mezi kolejemi.“
     „To jsou neuvěřitelné věci. Je ale dost velký. Má asi pořádnou cenu.“
     „Možná, ale to mě nezajímá.“
     „Prý jste také psychotronikem a proutkařem,“ změní redaktor téma.
     „Ano. Na Slovácku jsem našel bezpočet pramenů. A tady v domově hledám na pláncích bytů geopatogenní zóny pomocí kyvadla a virgule. Nevím, jak to dělám. Sám se tomu divím.“
     Novinář se znovu podívá na krumpáčový kříž, nad nímž je připevněný kovový německý nápis Arbeit macht frei, tedy něco jako práce osvobozuje, který dávali nacisté se zvrhlým humorem nad brány koncentračních táborů. Jenže dole pod násadou krumpáče je další kovový latinský nápis per Jesum Christum, což znamená skrze Ježíše Krista.
     Hledí stále na stěnu a ví, že bude slovy těžké popsat život tohoto muže. Samotnému faráři se však podařilo veškerou krutost a absurditu osudu, ale i svůj humor a optimismus vyjádřit v této jediné kompozici na zdi.
     Ještě cestou z domova důchodců má před očima Ježíše na krumpáči se záhnědou pod nohama, uprostřed nápisů Práce osvobozuje skrze Ježíše Krista a v tom okamžiku věří, že ten farář, ten veselý strejda ze Slovácka opravdu zaslechl jeho volání.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

18.10.2018 17:38:24kvaj
redaktor prózy

Děkuji, Přemku. Ne každému sice se to tak jeví, ale cítil jsem potřebu pana faráře připomenout.

18.10.2018 16:32:46lastgasp

Vyprávění o seznámení redaktora s farářem, jeho pohnutým osudem a nezdolným optimismem je literárně zpracováno v čtivé zkratce, která předpokládá širší pohled do života toho skromného člověka. /T

14.10.2018 12:50:06kvaj
redaktor prózy

Děkuji ti, Diano.

14.10.2018 12:49:10kvaj
redaktor prózy

Rendle, kde se podle tebe lidi připravují na smrt? Komunistické lágry - no a co?

14.10.2018 11:20:53starej Rendl

Redaktor, který se podivuje nad tím, že se lidé připravují na smrt? Ten snad spadl z Měsíce (ten redaktor). A vůbec celé mi to přijde jako nějaké opakování pro zvláštní školu. Probírají se tu věci milionkrát přežvýkané a tedy skrznaskrz klišovité - např. že příběh každého člověka by vydal na román... Ježíšovo "volání", které se jenom naťukne, protože k němu autor evidentně nemá co říct (a akorát se blamuje - a nejen v tomto směru)... chlubení se Skácelem etc. je taky až dětinské... komunistické lágry, no jo, a co jako? O všecko se tu autor jen trapně a nešikovně otírá jako nějaký studentík, který by chtěl napsat něco velkého a zásadního, ale prostě na to nemá. 

14.10.2018 09:49:18Gora
redaktor poezie a prózy

Diano, příběh jako takový je zajímavý, ale podle mne to není kategorie - povídka...je dobře, že se těmito událostmi, způsobenými režimem, někdo zabývá...

14.10.2018 08:23:05Diana

Příběh mne velice upoutal. Podle mého názoru je napsán výborně. Sama jsem znala faráře s podobným osudem, později se stal ředitelem radia Vatikán. Vyprávěl otřesné příběhy. Nemělo by se na to zapomínat a velmi oceňuji, že jsi tohle zveřejnil. *** 

14.10.2018 01:06:08kvaj
redaktor prózy

Dylan je tam použil, ale poněkud v jiné souvislosti, ačkoli i ta souvislost má sílu. Pokud by šlo o prvenství, ten farář je použil o dost dřív a krumpáčový kříž dává pravý smysl v celé kompozici s nápisy, Ježíšem i záhnědou. Jak jsem se dověděl, dostala se po smrti onoho faráře do držení olomouckého arcibiskupství a je dlouhodobě zapůjčena na Velehradě.

Pokud jde o ty svaté lidi, víš tedy, o čem mluvím, když ses s nimi setkal.

13.10.2018 21:03:14K3
redaktor prózy

Krumpáče, jako symbolu kříže, použil i Bob Dylan na desce Slow Train coming. Sám jsem se setkal s několika obyčejnými lidmi, kteří mi přišli, že jsou svatí. Cítil jsem to, vyzařovalo to z nich. Zajímavé.

13.10.2018 13:17:46kvaj
redaktor prózy

Děkuji, Irenko. Tohle se odehrálo už dávno, před 22 lety a ten člověk byl nesmírně zajímavý. On byl v podstatě svatý, naprosto neokázale, ale člověk to cítil. Pro tuhle povídku jsem čerpal z toho, co jsem tehdy publikoval, ale bohužel jsem si nedokázal lépe vybavit pana faráře. Já si tohle za pár dní ještě znovu po sobě přečtu a snad se mi vrátí ony pocity, které jsem tenkrát měl, v plné síle. No a to čekání na smrt - to tam muselo být. 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.