Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
"Do šumu šramotů se někdy vloudí č"
datum / id17.10.2018 / 491277Vytisknout |
autorkvaj
kategorieLiterární diskuse
zobrazeno329x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

K následujícímu textu mě inspirovali diskutující pod mým textem „Poezie jen pro zasvěcené?“ Zejména atkij, Musaši a a2a2.

"Do šumu šramotů se někdy vloudí č"

     Co je poezie? Možná si kdekdo řekne, že kladu zbytečnou otázku, neboť to každý ví, a navíc existuje spousta charakteristik poezie od slavných básníků a umělců. Nejvíc se mi zamlouvá, že je přenosem energie, i když si nepamatuji, kdo je autorem toho výroku a zda zní přesně takto.
     Pokud tedy je poezie energetickým přenosem, pak člověk nepotřebuje pro čtení či poslech básní žádnou speciální průpravu ani zasvěcení, jen interes o tento základní druh literatury. Zdá se však, že v současnosti právě zájem o poezii klesá. Nejedná se o kategorické tvrzení, pouze se to domnívám na základě malých nákladů vydávaných sbírek veršů.
     V diskuzi pod mým textem sdělil redaktor poezie na Písmáku a2a2 toto: „Sám si kladu otázku, proč například zde zmíněný Václav Hrabě vycházel v nákladech 30 tisíc výtisků a byl rozebrán, zatímco současní autoři jsou vydávání v nákladech minimálně desetkrát nižších, a to včetně těch, kteří jsou širšímu publiku snadno srozumitelní…“ 
     Abych to upřesnil. Třeba Hrabětova sbírka „Blues v modré a bílé“ vyšla v roce 1977 v nákladu dva tisíce kusů. Fakt je ale, že po ní lidé, kteří četli verše, doslova pásli. Když se mi tehdy dostala do vlastnictví v opisu na stroji, četl jsem ji asi dva týdny každý den a stále mě fascinovala. Letos jsem k ní vrátil po více než 40 letech, a přestože si pamatuji, jak jsem byl tenkrát básněmi Václava Hraběte uchvácen, přenos energie se nyní nedostavil, ač se mi jeho poezie stále líbí.
     

     Třeba jsem ale už starý a přečetl jsem kdeco, tudíž mě jen máloco překvapí a dojme. Moje otupělost však nevysvětluje, proč o poezii nemají zájem mnozí mladí, když před zmíněnými čtyřiceti lety lidé vykoupili například Hrabětovu sbírku, jen se po ní zaprášilo. Vlastně tedy tuším, proč to tak je. Hrabě v tehdejší atmosféře ve společnosti zapůsobil jako zjevení. Zůstaneme-li jen u literatury, lidé totiž hltali cokoli, co se lišilo od režimem adorované a podporované tvorby. 
     A toho bylo tak málo. Proto se stály vždy ve čtvrtek, kdy vycházely knižní novinky, před knihkupectvími fronty. Navíc spousta knih, už připravených k prodeji, šla na poslední chvíli do stoupy. Měl jsem kolegyni, jejíž maminka pracovala v jednom nakladatelství, a ta sem tam něco zachránila. Takto jsem získal například knihu povídek Petra Chudožilova „Kapři v kvetoucích trnkách“. Dnes by asi těžko někdo z těch, kteří ony časy nepamatují, pochopil, co na té knížce režimu vadilo.
     Nechci ale tvrdit, že na zájem o literaturu působil jen totalitní režim. V současnosti mají lidé obecně nesrovnatelně více možností se realizovat, ale i vjemů a zážitků. Neopustím-li pole písemných projevů, mohou lidé hlavně díky internetu konzumovat záplavu myšlenek, od těch nejskvělejších až po naprosté šílenosti, úchylnosti nebo přímo zvrhlosti. Čím je v této konkurenci pár neotřelých obrazů v lyrické básni psané volným veršem? Totiž neotřelých. V mírné nadsázce lze tvrdit, že cokoli člověka napadne, napsal už někdo před ním a lépe.
     

     Vlastně se ani nedivím, že se skupiny podobně naladěných současných básníků někdy až sektářsky uzavírají do svých bublin, v nichž si vzájemně chválí svá díla, a nelibě nesou, pokud jim někdo chce tuto idylu narušit. Neberte mě, proboha, vážně, tak tomu jistě není, i když to tak někdy vypadá. A tím bych v podstatě skončil, ačkoli zjišťuji, že jsem se vůbec nedostal ke sdělnosti poezie. Koho však zajímá můj názor? Jsem ale přesvědčen, že k energetickému přenosu od básníka ke čtenáři nejsnáze dojde, když v plynutí veršů něco náhle zaskřípe. Když do šumu šramotů se někdy vloudí č, jak to kdysi dávno vyjádřil živelný předchůdce ruských futuristů Velemír Chlebnikov. 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

29.10.2018 08:59:27Musaši

Safiáne ,

já jsem ale hodnotil Nezvala jako kontroverzního básníka , který měl řadu kladů a hlavně jsem ho uváděl jako autora v dobrém smyslu lidového . To byla podstata mého diskusního příspěvku , co se Nezvala týče. Mezi řádky jsem pak uvedl tu skutečnot , že dnes by se za "lidové" básníky snad dalli označit Žáček a Novotný , protože takové básníky si běžný čtenář jako jediné snad ještě koupí .

Velmi mi zalichotilo , že mě považuješ za dítko školou povinné . To v předdůchodovém věku potěší .

27.10.2018 09:47:37kvaj
redaktor prózy

Psát tak, aby to lidé četli - to je i můj názor, Safiáne. Proto, ostatně, polemizuji se stanoviskem, že je potřeba jakási teoretická průprava, aby k člověku mohly proniknout obrazy dnešních básníků. Tvůj postřeh, že současná poezie není schopna zobrazit současnost tak, aby to někoho zajímalo, považuji za velmi hodnotný. Teď jde ale o to - proč? Ty podáváš jisté vysvětlení, a já s ním víceméně souhlasím, ale nemyslím si, že je úplné.

Pokud napíšeš, že básníci zanedbávali a zanedbávají poezii jako obor, měl bys vysvětlit, co tím přesně myslíš. Nabízí se také otázka, zda klasická báseň má vůbec ještě šanci ve větší míře zaujmout. Poezie se výrazně přesunula do písňových textů, které však nepůsobí samostatně, ale v součinnosti s hudbou, aranžmá a buď efekty na pódiu, nebo příběhy a efekty v klipech. Něco podobného se děje s prózou, která se přesouvá stále výrazněji do filmové podoby, a pořád zůstává divadlo. A v rámci těchto, řekl bych, komplexních uměleckých projevů poezie ani próza neskomírají.

To, čemu říkáš zanedbávání poezie jako oboru, je podle mého spíš poněkud zoufalé hledání, jak by samostatné verše mohly koexistovat vedle oborů umění, které zprostředkovávají transfer myšlenek a emocí od autorů k obecenstvu prostřednistvím zrakových i sluchových vjemů a působí na ně přímo, aniž by si člověk musel příliš namáhat mozek.

Nechci předvídat vývoj, ale třeba si poezie jako "Ding an sich" ještě najde své místo.

27.10.2018 00:25:34Safián

Musaši, možná by ti prospěla trocha kritického myšlení, a to i ve vztahu k tomu, co ti říkali nebo říkají ve škole. Je až směšné, jak soudobí trpaslíci  hodnotí třeba takového Nezvala. Pravda, jeho básně jsou mnohdy dost vyvanulé, ale jeho metoda? V jeho stopách šli další, třeba Jiří Suchý, Hrabal, Diviš, první dva to často a s obdivem připomínali. Ani s tou kritikou Halase bych to nepřeháněl. Chtělo by to přečíst si ten jeho sjezdový projev. Pravda, k jrho interpretaci je třeba trochu znát dobu. A jak vyčítám z tvých příspěvků, ty takové interpretace nejsi schopen.To ti samozřejmě nevyčítám, to jen vzhledem k tvé zřejmé indoktrinaci připomínám. Vadí mi ale ono pohrdavé hodnocení klasiků, zvláště když vychází ze soudobé přezíravé neschopnosti. Můžeme se potom  divit nezájmu o soudobou poezii? Myslíš, že k popularitě soudobé poezie přispěje to, že se lidem haní to, co považují za hodnotu a mají to rádi? A takových mimo literární kruhy je! Ještě dodám. Ronsard se (pravděpodobně) aktivně zúčastnil bartolomějské noci. Jsou proto jeho sonety nebo Ódy méně krásné?

26.10.2018 23:42:43Safián

Na otázku k čemu psát, když to nikdo nečte, je jednoduchá odpověď. Psát tak, aby to lidé četli. Ale současná poezie není prostě schopna zobrazit současnost tak, aby to někoho zajímalo. Básníci řadu desetiletí zanedbávali (a zanedbávají) poezii jako obor, takže jim dnes chybí prostředky.Přičteme-li k tomu fakt, že díky rozvoji vědy a medií o řadu prostředků ještě přišla, nemůžeme se tomuto stavu divit.

Překvapující (a zároveň povzbudivé) ovšem je,s  jak pěknou a zároveň formálně vyspělou poezií se člověk setká v různých společenstvích, kde každý bez jakýchkoliv ambicí přispívá k zábavě. Zato při čteních mnoha uznávaných básníků člověk s překvapením zjistí, že nejen že neumí verše číst, ale že jejich čtení je obrazem špatně napsaných textů.

 

24.10.2018 15:35:29Musaši

Mezi státem a mecenáši je asi rozdíl v tom ,že mnozí mecenáši umění rozuměli a rozumí ,zatímco stát nebo kraj opravdu třeba jen vyčlení částku na kulturu ,protože se to tak dělá a to , co kdo reálně kdo dostane,může být záležitostí mafie . Už se asi nevrátíme do dob císaře Rudolfa ,který znal například italské uměníí své doby naprosto detailně a to až tak ,že by bez problémů složil státnice z kunsthistorie . - Chtěl jsem jen řict ,že mi připadá ,že dnešní dotace včetně cen Magnesia litera jsou alespoň co se poezie týče značně jednostranné . Nic na tom nemění to ,že někteří autoři projdou hlasováním kritiků třeba o jeden hlas. Jde hlavně o to ,kdo je na tyto ceny vůbec nominován . Kritikům ,kteří rozhodují o cenách se může zdát ,že právě jejich chráněnci a favoriti se závratně liší od těch ostatních . Mně to tak ale zvnějšku nepřipadá .

23.10.2018 12:05:53kvaj
redaktor prózy

Ale jistě. Jde o to, jestli to jsou až tak soukromé zdroje. Agrofert band je pěkný název.

23.10.2018 11:59:33aleš-novák

podpora umělců ze soukromých zdrojů není ani dnes nic zvláštního. Babiš přeci koupil "klikající autobus" Davida Černého, kapela Kryštof je často přezdívána "agrofert band" atd...

 

23.10.2018 11:49:24kvaj
redaktor prózy

Dnes asi půjde těžko obnovit v oblasti finančních podpor umění a umělců stav, jaký byl za první republiky a protekci nelze vyloučit nikdy.

Když se ještě vrátím k tomu Haukemu, tak jsem znal pána, kterému v Haukově Obzoru redaktor Oldřich Mikulášek otiskoval jako mladíkovi jeho básničky. Ten pán mi pak říkal, že později, když už básně nepsal, nedovedl pochopit, že takový básník jako Mikulášek uveřejňoval tak slabé verše. Vůbec mu totiž tenkrát nedošlo (to až mnohem později), že to byla úlitba jeho otci, bankéři, který měl v Obzoru značný podíl, a ten byl zase činovníkem politické strany národních socialistů, jejíž linii noviny Obzor víceméně sledovaly. No a Mikulášek musel respektovat Haukovo přání, protože ten si to s oním bankéřem nechtěl rozházet. Byla to protekce? Asi ano. Ale autor těch básní o tom neměl tušení.

23.10.2018 11:35:48kvaj
redaktor prózy

Tvar a Psí víno jsou jistě státem podporované časopisy a zřejmě v nich dochází k tomu, o čem píšeš. Potíž je v tom, že principiálně nelze zakázat, aby ministerstvo kultury, Státní fond kultury atd. podporovaly spolek Klub přátel Tvaru. Lze jen napadnout, jestli to mají vůbec dělat a zda v této podobě třeba poukazem na "uzavřenost klubu", jak píšeš. Otázka je, kdo to udělá? To by nejspíš musela otevřít nějaká politická síla (strana), ale tohle je oblast, která těžko pro nějakou politickou stranu představuje nosné téma, a kromě toho je těžké rozkrýt, co je na tom špatně.

Nezval byl nepochyběn kontroverzní. Napsal jsem, že byl bolševický parchant. Z dnešního pohledu nejsou však asi podstatné jeho šarvátky s jinými tvůrci, ani to, že psal častoi vatu, že se pak vozil ve služebním autě, ale jestli jeho díla, která dnes znovu vycházejí, mají co lidem říct.

23.10.2018 11:25:57aleš-novák

propastný rozdíl je v tom, že mecenáši nelze vytknout, pokud penězi podporuje někoho na základě svých osobních preferencí. Jde o jeho vlastní peníze (družstvo je taky jen spolek "soukromých" osob).

v případě dotací nelze vyloučit podporu na základě osobních preferencí rozdělovače (protekce), ale jde o státní (nesoukromé) peníze...

 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.