Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Udičky

17. 10. 2018
8
3
498
Autor
nascheanou

 

 

procházím alejí

stromy se sklánějí k zemi

proti mě prochází paní řvoucí do telefonu

bije svého syna a ničeho nelituje

 

kopu do barevného listí

červená se míchá s oranžovou a žlutou

je podzim, krajina utichá

 

___

 

na stromě se červenají malá jablka

autobus mě vyplivl před barrandovskými ateliéry

slušně pozdravím vrátného v betonové budce

pokyne mi nazpátek

 

bloudím úzkými uličkami

pozoruju filmaře,

produkční,

holku kouřící opodál na zašlém patníku

dojdu před velkou bránu

volám paní matouškové

 

___

 

paní matoušková je usměvavá maminka kolem třicítky

vede mě do patra,

kde zrovna její syn matouš pojídá celozrné kroužky

miminko mi mává, má blonďaté vlasy a směje se od ucha k uchu

na terase pokuřujeme s paní P

má dospívající dceru

a vypoulené oči

 

___

 

zavřeli jsme se v temné místnosti

sedím na šedivé pohovce

vy mě pozorujete z té protější

kolem nás hudební nástroje

začínám vyprávět svůj životní příběh na mikrofon

je složité vzpomínat, kdy to vše začalo

je složité vzpomínat

 

___

 

bylo mi sedum

narodil se brácha mikuláš

začlo to tím, že mi máma řekla,

že nosí v bříšku miminko

nechápala jsem, jak se tam dostalo

přišlo vysvětlení, že čáp

pak to šlo z kopce

máma s bratrem v porodnici

- máma s bratrem na ortopedii

- já sama doma s tátou, který mi nepříliš rozuměl,

trestal mě tím, že se mnou pár dní nemluvil

prý nejlepší výchovná metoda

 

při cestě z ortopedie jsme si pískali

jedna z těch hezčích vzpomínek

 

___

 

prý příliš lelkuju

(asi to mám po mámě)

nahazování udiček tam,

kde by žádné udičky být neměly

 

každodenně se zamilovávám do:

psychiatrů z třiadvacítky,

fousatých mladíčků, co léčí duši,

do svých kolegů,

do starších zkušených mužů,

do otců malých dětí,

do krásné uvaděčky ve Světozoru,

do zkušených žen

 

a to by měl být klid,

když začíná ten podzim…

 

 

 


3 názory

Lerak12
19. 10. 2018
Dát tip

Tvé oči sbírají syrové úlomky času.Chtěl bych mít takové... alespoň dioptrické čočky. Komentovat se to moc nedá. Zato Tipovat ano. (To bez pochyby.) 


Marcela.K.
18. 10. 2018
Dát tip

Také bych změnila kategorii...i próza může být poetická :-)

Kam spěchají...ty mámy co bijí své děti?

 


agáta5
18. 10. 2018
Dát tip

taky občas nahodím udičku tam, kde neplavou žádný ryby :)

máš to pěkné, i když bych to dala raději do odstavců, báseň už to moc není nebo změnila kategorii... áále, to máš vlastně fuk

hlavně když jsem si hezky početla..


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru