Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+7 neviditelných
Dvě před očima
datum / id21.10.2018 / 491408Vytisknout |
autorkvaj
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno456x
počet tipů7
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Dvě před očima

Hra na děti
     Uteču v noci na balkón před děsivými sny zrozenými ze zlého světa. Přes žhavý konec cigarety pozoruji kolotoč dole u věžáku. Kdo ví, jestli se za tmy bojí, když už děti odejdou domů. Objeví se dva kluci a snaží se kolotoč rozveselit, a ještě víc sebe, jak se na něm vozí. Jsou sotva plnoletí a vracejí se asi z nějaké dospělé zábavy. 
     Točí se dokola a povykují. Odkudsi se vynoří dívka, kterou zřejmě cestou ztratili, a také si vzpomene na svá nepříliš vzdálená léta. Prochází se po nízké kladině a každou chvíli vyjekne, když ztrácí rovnováhu. Nakonec to přestane všechny tři bavit a radši si zahrají na babu kolem paneláku. 
     Rozsvítí se okno a někdo těm třem dole hlasitě nadává, aby neřvali a neničili zařízení pro malé děti. Říkám si, že pro ty dva kluky a holku je nejspíš osvobozující vrátit se na pár chvil do dětských let, když si jinak musejí hrát celé dny na dospělé. Jen pro mě už není jiná cesta než zabřednout zpátky do zlého světa. Ještě mi zbývá ale kousek noci.

 

Mimoúrovňový dialog
     Proti mně tři rozesmáté dívky. Ta vlevo se ptá té uprostřed, která má na sobě jen tričko, jestli jí není zima. „Hřeje mě smích, mládí a láska,“ odpoví oslovená dívka.
     V proluce mezi domy stojí proti sobě dvě pěstěné blondýny. Obě jsou v mírném předklonu, protože musejí na vodítkách držet na distanc dva stejně černě žíhané tmavohnědé boxery. Psi se vzpírají na zadních, slintají a zlobně štěkají, zatímco ženy se baví docela přátelsky. Řekl bych.
     Ale co já vím. Třeba ten dámský rozhovor vůbec není kamarádský, možná srší záští, jízlivostí a závistí, ač je opleten úsměvy na tvářích. A třeba ten psí dialog, uslintaný a hlučný, je výrazem porozumění, ač orámovaný zlověstnými bílými tesáky.
     Jsou to jen dva rozhovory na různých úrovních, dvě debaty dvou rozdílných světů. A kolik vlastně dialogů zní jako mimochodná volání osamělých jedinců, vzdálených stovky světelných let? Otřesu se chladem, také mám jen tričko. Pak si ale řeknu, proč by i mě nemohl hřát smích, mládí a láska?

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.11.2018 14:14:59kvaj
redaktor prózy

Jasně, to je přesně ono, o čem jsem psal v minulém příspěvku.

23.11.2018 14:06:57Lakrov
redaktor prózy

Erotický náboj startuje větou ...se ptá té uprostřed, která má na sobě jen tričko... a s dalším čtením už se ho nějak nemohu zbavit.

23.11.2018 13:54:23kvaj
redaktor prózy

Díky, Lakrove. Vlastně je to takový miniseriál, což navozuje už název slůvkem "dvě". Shledáváš v Mimoúrovňovém dialogu erotický náboj? To mě samotného překvapuje, ale je to možné, protože erotický náboj (často mimoděk) se objevuje prakticky ve všem, co píšu.

23.11.2018 13:45:38Lakrov
redaktor prózy

První snímek (...Hra na děti...) je taková zvláštně zastřená "momentka",  které poslední věta (...Ještě mi zbývá ale kousek noci...) dává nový rozměr.  V ...Mimoúrovňovém dialogu... zas od začátku shledávám erotický náboj,  takže první dojem po dočtení je, že k sobě ty dvě "kapitoly" nepasují.  Budu-li je však chápat jako dva snímky, tvořící seriál, pak vlastě pasují.

12.11.2018 11:29:01bixley
redaktor prózy

Zaujalo mě. Možná trochu víc ta druhá miniaturka. Právě to, že se někdo navenek chová přátelsky, nemusíještě znamenat, že je přátelský. 

Dva hezké pohledy na zdánlivě bezvýznamné věci. Aleto bezvýznamné se často přetaví v něco, co nečekáme.  T. 

09.11.2018 17:17:29kvaj
redaktor prózy

Děkuji, pokusil jsem se něco jiného - o pohledy na všední věci, z kterých jsem se pokusil vyvodit maličko nezvyklé závěry.

09.11.2018 16:37:56Lakrov
redaktor prózy

Hezky rozpracovaný je ten obraz, založený na prostém pohledu z okna, nad níĺž  by jiný mávnul rukou a zpnul televizi. I to krátké zamyšlení na konci (mám  teď na mysli "Hru na děti" mě zaujalo.

 Věta ...která má na sobě jen tričko... mě svede jinam, ale jen na chvíli.  I ze druhé kapitoly (Mimoúrovňový dialog)  je cítit schopnost dívat se na svět jinak,  než ve stylu soudit "na první pohled" -- to každý autor neumí.  Zbývá se (mně) podívat, kdo tím autorem je.  Tip.  

29.10.2018 19:00:24Gora
redaktor poezie a prózy

Tak díky...

Avi PM

29.10.2018 18:59:33kvaj
redaktor prózy

Jistě, Irenko. Budu rád. V tomto případě jsem zvlášť zvědavý, co na to lidi řeknou. 

29.10.2018 16:25:32Gora
redaktor poezie a prózy

kvaji, mohla bych nominovat tuto prózu do soutěže?


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.