Deštník

Deštník

Jak tomu bylo léta minulá, tak i letos jsem si na dovolenou přibalila ze zvyku deštník. V našich zeměpisných končinách jsme až do letošního léta byli zvyklí mít tuto věc stále u sebe.

Protože letos byla ta úmorná vedra, vyndala jsem ho z batohu, který jsem stále nosila s sebou , v domnění, že jej nebude třeba. Opravdu byla vedra k padnutí, při procházkách po historickém centru Kutné Hory, kam jsme vyrazili, to bylo k nepřežití. Žádný stín, jen pomálu, člověk aby se plížil podle budov. Jinak na tom byli zahraniční turisté. Ty jsme poznali hned, a to podle roztaženého deštníku, který jim poskytoval krásný stín, a to kdekoliv. My na to nejsme zvyklí, nosit deštník za plného slunce, ale věřte, ten kousek stínu jsem jim moc záviděla.

Další den jsme šli opět do centra města, abychom si všechny památky ještě jednou prohlédli. Tentokrát jsem přibalila i deštník, že se nebudu na nikoho ohlížet, nikdo mě v Kutné Hoře nezná, a budu chodit po rozpálených ulicích s deštníkem !! Ať si myslí, kdo chce, co chce, jestli jsem bláznivá a chodím s deštníkem, když neprší, ale jiné řešení proti slunci neznám.

A jak to dopadlo? Ano, chodila jsem celé odpoledne s deštníkem. Ale ne proti slunci, ale proti dešti, protože se najednou zatáhlo a začalo k našemu velkému překvapení a úžasu vydatně pršet. Cizinci, kteří tam předchozí den plnili ulice s deštníky zmizeli, ti asi zůstali na hotelu. Vždyť deštníky mají proti slunci !Teď vyrazili tuzemští turisté, kteří otevřeli své deštníky, ale proti dešti.

Tak příště jsem rozhodnutá nosit deštník stále s sebou a používat jej jak na slunci, tak v dešti.

Pokud budou takováto parná léta, asi jiné řešení nebude, aby nás z toho slunce na rozpálených ulicích netrefil šlak !