Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+16 neviditelných
Byl jednou jeden Matěj.
datum / id07.11.2018 / 491730Vytisknout |
autorRuža z Moravy
kategoriePróza na pokračování
témaRodinné
zobrazeno36x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Jiný kraj, jiný mrav a různí lidé, jejich způsob života.

Byl jednou jeden Matěj.

1. část

 

Stalo se to - řekněme - před 60 lety .V jedné vesnici na jihovýchodním Slovensku žila matka se synem Matějem.
To není nic nového, také ne to, že zůstal z několika dětí jediný svobodný. Měl handicap, neměl nohu.
Také nic tak neobvyklého, navíc měl dřevěnou protézu, se kterou mu chůze docela šla. Jak o nohu přišel?
Určitě by mohl být válečným invalidou, ale bylo to poněkud prozaičtější. Vojákem sice byl, ale jen nějaký čas.
Vojáci byli vždy při chuti, nikdy nebyli dojezení a tak sebemenší možnost něco zobnout přišla vhod.
Jednou Matěj viděl na cizí zahradě hrušky. Krásně zralé. Plot však byl dost vysoký. Co to je pro takového mladíka za problém? Hop na plot a dolů do zahrady. Pár hrušek záhy putovalo za blůzu. Nepočítal, že se objeví na zahradě pes jako tele a pokusí se mu zakousnout do nohy. Odkopl ho a fofrem k plotu, vyskočil nahoru. Myslel, že má vyhráno. Jenže ten plot měl v latích místy hřebíky a jeden z nich Matějovi natrhl nejen kalhoty, ale i lýtko.
 
Jak to mohlo dopadnout? Protitetanovku tehdy neměl, noha se mu zanítila, začala černat a tak nakonec nezbylo nic jiného, než pod kolenem nohu odříznout. Matěj tím hodně ztratil na sebevědomí, myslel si, že by ho žádná dívka s jednou nohou nechtěla. V tom se mýlil. Jejich rodina nebyla zrovna chudá. Větší část jejího majetku přešlo sice do ustavujícího se JZD, také Státní statek něco spolkl, ale zůstal jim kousek pole, nějaká louka na kopci, poměrně velká zahrada za domkem, se stájemi a stodolou. Také jedna kráva a několik ovcí. S těmi Matěj uměl zacházet a když nemohl dělat přímo na poli v JZD, začal dělat pasáka ovcí. Hlídal ovce i druhým sousedům.
 
A žil, jak se tehdy na vesnici žilo. Ve všední dny práce s ovcemi, matka se starala o krávu a slepice, dělala na zahradě i na poli. Matěj jí pomáhal jen s hrubšímí pracemi. Byl šikovný, dokonce dělal soukromě i řezníka při zabíjačkách ve vesnici. V neděli dopoledne do kostela, po obědě do místní hospody, kde hrávali mužští karty, ale žádný hazard to nebyl.
Tak pomalu stárl a statečně odolával různým nabídkám vesnických dohazovaček. Určitě by ho některá žena brala, byl považován za majetného. Za prodej vlny z ovcí, pomoc při zabíjačkách, ba i za ovečky prodané peníze měl, ale nikdo nevěděl kolik. Byl šetrný, spíš raději bral než dával a lidé to o něm věděli.
 
Nejvíc mu lidé měli za zlé, že žil tak jednoduše, ve staré chalupě se studnou na dvorku. Nic nemodernizoval, ale to v té době, kdy si jeho ženatí bratři stavěli domy a neměli možnost mu pomoci, nebylo ani pro něj možné. Jedinou jeho zábavou byla hospoda, ale nedá se říci, že by byl opilec. Jen seděl, poslouchal, sledoval řeči, občas se napil piva nebo hrál karty. Konec roku slavili místní v hospodě, jak jinak. Byl u ní sál, kam se vešlo dost lidí, také tam pořádali taneční zábavy . Muzikantů bylo v okolí dost. Matějovi se na zábavy moc nechtělo, netančil a jen tak koukat, jak se druzí baví, se mu nechtělo.
"Matěji, běž se pobavit, však je dnes konec roku, co bys nešel. Já půjdu na večerní mši, letos už do hospody se ženskýma nepůjdu, není mi nějak dobře."
"Co tam budu dělat? Na tu mši půjdu s tebou, ale pak...no, tak na chvíli se tam kouknu."
"Jen až se budeš vracet, tak dej pozor. Dala jsem do síně vědra s vodou, aby bylo ráno na umytí a zvířatům."
"Mami, proč to děláš? Já mám přece celý plechový sud vody na kraji stáje, tam je teplo dost. Pro ovce a krávu to stačí. Stejně moc nemrzne."
Jak se domluvili, tak udělali. Matka se vrátila domů, ještě si chvíli listovala v modlitební knížce, dívala se na staré fotografie a pak šla spát. Po odchodu synovy rodiny měli pro sebe s Matějem každý svou místnost. Matka spala na posteli v kuchyni přes chodbičku, vzadu, Matěj měl postel v kdysi parádním pokoji. Nebylo tam moc teplo, ale byl situovaný na jižní stranu a svítilo tam dost dlouho sluníčko, takže nebyl tak chladný, jako kuchyň. Tam se zase vařilo, topilo v malém sporáčku a někdy i v kachlákách, které držely teplo déle.
 
Ten večer, vlastně už noc, to Matěj přepískl. Sousedé jako by se domluvili, pořád dávali rundu dokola, na karty moc nedošlo. Vzpomínalo se, co se ten rok stalo. Matěje si dobírali, kdy do toho praští, že by jedna čerstvá vdova měla o něj zájem.
" Je mladá, muž jí zemřel na následky zranění z války, Matěji, ber ji. Má domek a jen jedno děcko, už taky máš čas."
"Dejte pokoj, co by dělala máma, kdybych se odstěhoval? Už toho moc nenadělá, potřebuje mě." Vymlouval se a raději se napil. Po půlnoci se Matěj zvedl, že musí jít domů. Teprve venku to s ním zamávalo. Byl docela rád, že soused, který byl v hospodě taky sám, šel s ním.. Podpírali se vzájemně, říkali si, jak jim to jde. Šněrovali cestu od hospody. Dobře, že to neměli moc daleko. Vlastně na téže ulici, jen trochu do kopečka.
 
"Matěji, tiše, ať se matka nevzbudí!" Nařizoval si Matěj pro sebe, když se před brankou rozloučil se sousedem. V chodbě samozřejmě světlo neměli, tehdy ještě ve většině chalup elektřina nebyla, svítilo se petrolejkami, někde i jen svíčkami. Matěj neviděl na krok. Všechno se mu míhalo před očima. Chtěl si otevřít dveře do chodby, ale nakonec si to rozmyslel. Zdálo se mu, že se z chléva ozývá nějaké dušené bečení. Snad se něco nestalo, napadlo ho. Den předtím se narodilo jedné ovci jehňátko, Matěj dovedl obsloužit své ovečky i v té situaci. Veterinář, který objížděl stavení, když bylo třeba mu říkával, že by mu mohl asistovat .
 
Kolíbal se do chléva. Ovce byly klidné, jen to malé jehně se dobývalo k matce, zřejmě mělo hlad. Nakonec se přisálo a bekot umlkl. Matěj se držel veřejí, snažil se prokouknout tmu ve chlévě. Ve snaze podívat se blíž na tu ovci, zakopl o chuchvalec slámy, která byla ve chlévě jako podestýlka a svalil se. Zjistil, že leží na slámě.
"Tady by se dalo spát. Je tu docela teplo ." Zamumlal . Pracně si sundal dlouhý kabát, narovnal si slámu pod sebe, přikryl se kabátem a za chvíli spokojeně usnul.
 
Ráno se matka divila, kde tak dlouho Matěj je. Vylezl z chléva, rozcuchaný, se slámou ve vlasech a tvrdil, že se byl podívat na to malé jehně. Máti sice hudrovala, co to je za pořádek spát na Nový rok ve chlívku, ale nakonec se potají smála, když mu chystala pořádný hrnek kafe a kus chleba s ovčím sýrem a cibulí.
"Tedy, co ten bude dělat, až tady nebudu? Měl by si najít ženu dokud trochu je k světu. Budu mu to muset připomenout." Zařekla se.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.11.2018 10:01:33Ruža z Moravy

Tak nyní jsem zvědavá, jestli je to jen vyprávění nebo povídka...


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.