Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Počkám

08. 11. 2018
1
1
421
Autor
MAJKL65

Jsme jen stíny ptáků světla na majácích 
povstalé jen sochy z teď a svého prachu
stébly trav co hoří smrtí mou a nocí   
zapalujem v lampách světla hvězd a strachu. 

A mizí dny v týdnech jak půda pod nohama 
slova povstávají z úst jak hlína z hrobu
slyšíš mne, a přesto jsi teď právě sama
na hovor jsem vybral asi špatnou dobu.

Jen jak motýl hledám květy tvé ve tváři
kde by ústa pila polibků svých vodu
a křídla tvých víček odletět se snaží 
když zavíráš oči do jednoho bodu.

Počkám tě na místě, kde se cesty pojí 
sejmu tě z mých paží jako tělo z kříže
a že právě všechen čas nám v žilách stojí
nemají moc viny ani světů mříže.  


1 názor

Musaši
08. 11. 2018
Dát tip

Je to ona forma neodekadence , kterou autor tak nějak nemá pod kontrolou a která ho vleče do stavů rezignace a sebelítosti . Čekat jakoby pro tebe znamenalo přešlapovat na místě a ještě se v tom vyžívat .


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru