Vítězka hry na schovku

   Mám rád sv. Anežku Českou. Jako každý chlap v takovéto situaci nedovedu přesně říct proč a jak se to stalo. Její příběh je příběhem ztrácení. Vzdala se šlechtických a královských hodností, aby žila chudě a založila klášter. Daný klášter zanikl a je z něj dnes galerie. Před 29-ti lety byla s velikým ohlasem a slávou svatořečena, což jistě nemalou mírou přispělo k návratu demokracie do našich zemí a dnes se v české církvi slaví jen jako "památka". Výjimkou jsou pražská diecéze, kde má svátek, a františkánská rodina, která jediná chápe její význam, a slaví ji jako slavnost.

   S jistou nostalgií vzpomínám, jak jsem v době svého angažmá na Proglase dřepěl u PC a odpočítával si minuty do zpráv, když tu na čtk vyskočila zpráva o nalezení jejích ostatků. Ihned jsem volal faráři kostela, kde se údajně našly, o. Vladimíru Kelnarovi. Z obou koutků úst mi tekly sliny napětí, srdce bušilo... A tento služebník Boží mě na první dobrou zpražil a jednoznačně prohlásil, že se jedná o omyl a žádné ostatky se nenašly.

   Také vzpomínám, jak jsem jednou před lety v Anežském klášteře poklekl u desky s jejím jménem a ve zbožném domnění, že se jedná o její hrob, jsem se vroucně modlil a bylo mi úplně jedno, co si kolemjdoucí myslí. A mysleli si pravdu, neb po návratu domů jsem se někde dočetl, že její ostatky byly před husity kdysi ukryty tak, že je dodnes nikdo nenašel. Což je posledních z jejích "ztrácení".

   Hru na schovku evidentně vyhrála a pro nás nechť je to motivací, abychom si jako ona zvolili Krista za svého jediného Pána a za Ním šli a Jej se snažili mít rádi tak, aby až nám srdíčko dobouchá, jsme na Zemi nezvěstnou Anežku  potkali v Království Nebeském.