Řada zvířat dnes figuruje v nadávkách, slepice nevyjímaje. Chce-li muž ženu ponížit, řekne o ní, že je slepice. Vychází se tedy z toho, že slepice je hloupý tvor.

Naši předkové ovšem měli ke zvířatům úplně jiný vztah. Slovo vůl nebo volek mělo pozitivní konotace, protože to bylo zvíře, které lidem pomáhalo na poli. Stejně si naši hospodáři v minulých staletích všímali i slepic. A rozhodně neupřednostňovali to, že jsou hloupé. 

Základ tohoto slova nás totiž vede přímo k přídavnému jménu slepý. Že by opravdu slepice byly slepé? Jak se dovíme v přírodopisném popisu, nikoli. Vidí barevně jako my, dokonce na rozdíl od nás jejich oko zachycuje ultrafialové záření, takže líp najdou semena, zrní a další plody ležící na zemi. Díky tomu taky dovedou rozeznat, které jejich kuřátko je zdravé a které ne. Ale horší je to večer, když nastane šero. 

A toho si právě všimli naši předkové. Drůbež začala večer mžourat a přestala se orientovat. Tak je nazvali slepými tvory. A protože tito tvorové večer neviděli, tak šli už za šera spát. Od tohoto jejich zvyku máme další úsloví:

chodit spát se slepicemi.