Tentokrát jsem z tvých miniatur rozpačitý. Možná to způsobila úplně první věta první miniatury, protože si nedovedu představit, že bych obědval oblečené makarony.

Jako již několikráte mám z miniatur tohoto typu smíšené pocity --  některé odstavce se mi vyložené líbí  (...Lidé úzkých roků... a věta ...člověk by musel žít nejméně dvakrát, aby něco pochopil...)  nebo ...Na lihovar padl listopad...  a jiné mi naopak neříkají nic. Za úvodní dvě jmenované  Tip.  

Děkuju Stargazere za ta povzbudivá slova. Dávají mi energii pro příště. A snad ani příště nezklamu.  

Jako vždy výborné. Nápaditost, skvělá pozorovací schopnost. V tomto typu tvorby se nemá hledat smysl - jen obrazy, dojmy, pocity... a sdělení. Tomuhle vždycky přijdu na chuť. TIP

děkuju, bixley, za zastavení, čtení a slova, která mi dávají energii do psaní.

Vždycky máš krásné obrazy, které mě uchvátí: nahé makaróny, lihovar hraje barvami...

Moc se mi líbil lihovar a stěhovaví ptáci. T.

Zaujalo mě to.

Některé prvky působí rušivě a já nedoážu říct, jestli je to lad nebo zápor.

Lihovar: Je to ruina nebo ne? 

Pryč odsud: Nemohla by tam být méně zprofanovaná zpráva než Kuciak? Stíhača byla dvojmístná, že byl jejím velitelem? Poud byla jednomístná, omu velel? V té souvislosti napadne čtenáře, jestli oblékl pilotku - ženu nebo bundu.

Doletět ve chvilce do Karibiku je lákavé, ale každý, kdo má za sebou dlouhé lety, ví, že je to pohádka. Je to pohádka? Mulatka s bílým úsměvem  v něm neviděla walking wallet?

Stěhovaví ptáci: nebylo by lepší, kdyby mu nalila onkrétní značku koňaku a kdyby blo jednoznačnější, kde bar je?

Kritia by neměla být delší než kritizované dílo, proto končím tipem.    

to je dobrá, řekl bych oprávněná otázka, a rád si budu protiřečit. na první nádech mne nenapadá nikdo konkrétní. možná tedy opravdu mícháš ingredience svérázným způsobem. ale co, nechme to na literární historii, bude-li se zajímat.

další věc je, že já tyhle autory moc nečtu, stačí o nich jen trochu vědět, a kdoví, zda bych jim jmenováním neublížil. ovšem třeba v Petrově svého času nebo v Concordii ze druhé strany měli taky rádi tenhle trochu eklektický, trochu napěněný, odlehčený, barvitý přístup. možná by se nějaké paralely mezi Vaňkem-Úvalským, Vicky Shockem, Kopáčem, starší podobou Stančíka, Šandy či Ohniska nebo Tomáše Kafky našly. mám jaksi zažité, že jednu dobu to byla až epidemie. 

a koho podle tebe napodobuji, tos ještě nesdělil. možná by mě i napadli nějací oblíbenci, ale necítím se jako jejich epigon.

základem myslím právě tu objevnost v jedinečnosti okamžiku, scény, příhody, prožitku, způsobu vidění, zápletky apod., 

ať to vezmeme z kterékoliv strany, v každém díle musí být nová zkušenost, aby nešlo o kopii, plagiát, napodobeninu, epigonství, rozmělnění, odvozenost apod. tím se umění stává uměním. týká se to i malířů. lze přebírat námět a být jedinečný ve výrazu, v použití barvy, světel, linky apod. a musí to být dost silné, aby to obraz uneslo. o tom má slova, aby tě šablony nepřepraly.

já ta místa zde nacházím, spíš ve fragmentech nebo i celých pasážích, to je pravda, a ptám se, co by se stalo, kdyby se nechala oddělit od šablon, kdyby se to ještě vyčistilo. zda zbydou jen trosky nápadů nebo i stavby s páteří.